Proč se koně šklebí

Koně jsou stádová zvířata. Třebaže koně nemluví, dokáží mezi sebou živě komunikovat. Každé gesto, pohyb těla či výraz v obličeji něco znamená a běda tomu, kdo této řeči neporozumí!

Koně jsou velmi senzitivní, dokáží vnímat sebemenší změny ve svém okolí. Kdykoliv se jim něco nelíbí, dokáží i nám “dvounožcům” dát jasně najevo své stanovisko. Svou nelibost nám dávají najevo výraznou gestikulací, které bychom měli porozumět.

Velmi živou gestikulaci provádí kůň svýma ušima. Každá poloha uší a každý výraz v jeho obličeji něco signalizuje. A na nás záleží, abychom dokázali rozeznat i drobné rozdíly.

Kůň, který je v klidu nebo právě odpočívá, má uši ledabyle stočeny do stran. V takové chvíli je naprosto v pohodě.

Uši nasměrované určitým směrem dopředu nám naznačují, že se pozornost koně upírá právě tímto směrem a že objekt nebo zvuk je pro něj velmi zajímavý.

Uši otočené směrem dozadu naznačují určitou nelibost koně. Míru nelibosti můžete rozdělit do tří základních stupňů:

1) Uši jsou položeny směrem k zátylku. Kůň je rozrušený, ale dokáže svou nelibost ovládat. Takového koně uklidní pohlazení, přátelský přístup nebo drobný pamlsek (pokud si jej zaslouží). Kůň se dokáže velmi rychle uklidnit.

2) Uši jsou položeny výrazně směrem k zátylku. Jeho oči živě reagují, velmi často je vidět bílé bělmo. Jeho nozdry jsou zúženy do úzkých proužků. Jestliže se takto obvykle tváří právě váš kůň, je to projev velké nelibosti. V takové chvíli je vhodné na koně mluvit tlumeným hlasem a uklidňovat ho tak dlouho, dokud není opět přátelsky naladěn. Jestliže se takto chová neznámý kůň - - nevšímejte si jej a jděte od něj raději pryč. Zásadně se jej nedotýkejte.

3) Uši leží na zátylku. Oči koně živě reagují, je vidět jeho bělmo. Nozdry se prudce zužují a rozšiřují. Kůň zároveň prudce pohybuje hlavou se strany na stranu nebo shora dolů, může také cenit zuby. V této chvíli se z vašeho koně stal bojovník, který si hlídá své teritorium a je připraven nemilosrdně potrestat vetřelce. Jestliže je tímto “vetřelcem” jiný kůň - zvítězí vždy ten dominantnější. Pokud máte být tímto vetřelcem vy - je na čase přemýšlet o novém přístupu k vašemu koni. Když kůň zjistí, že je silnější než vy, bude to právě on, kdo se stal pánem situace. Nedovolte proto nikdy svému koni, aby zjistil, že vůdcem “stáda” je on a ne vy!

Kůň svým osobitým způsobem reaguje na podněty. Na otázku, proč v dané situaci reaguje právě tak a ne jinak, je třeba hledat odpověď v genetice. Stejně tak jako je tomu u člověka, celá škála psychických vlastností je dána jeho původem. Proto chcete-li mít koně psychicky vyrovnaného a klidného, ptejte se na jeho rodiče. Důležité je, abyste věděli, jak se oba rodiče chovají v mezních situacích a jaké jsou to osobnosti.

O psychicky výrazných osobnostech hovoříme jako o koních dominantních. Obvykle to bývají “vůdcové stád”. Jsou to právě oni, kteří dokáží živě gestikulovat ušima a dokáží velmi výrazným způsobem dávat najevo svou nelibost. Dominantní kůň bývá většinou samotář, má rád svůj klid a vždy mezi ostatními zvířaty vyniká právě svou nadřazeností. Typicky dominantní kůň se velmi často projevuje tak, jak jsme popsali v bodě 3).

Reakce submisivního koně bývají mnohem mírnější. Také on se dokáže “šklebit”. Jeho rozhořčení většinou končí ve stádiu 1) - 2). Typickým projevem submisivity (podřízenosti) je sklopená hlava směrem dolů a současný jemný třes horního a dolního pysku. Výrazně submisivní kůň má velmi silně zakořeněný stádový pud, je lekavý. Výrazně submisivní kůň bývá poměrně často také těžko ovladatelný. V kritických momentech často reaguje útěkem.

Potomek výrazných osobností (dominantního páru) se tak poměrně často chová jako jeho rodiče. Obdobnou povahu dvou submisivních koní pak dědí i jejich potomci. Toto je tedy vrozené chování, které můžeme ovlivnit jen částečně.

Někteří koně ale v průběhu svého života získávají celou řadu zlozvyků, na kterých se velkou měrou podílí člověk. Mezi ně patří i vyjadřování nelibosti ušima. Špatné zacházení, týrání koně či “rádoby škádlení” v něm může postupně nashromáždit averzi vůči celému (a? koňskému nebo člověčímu) okolí. Původně psychicky velmi vyrovnaný a klidný kůň se může změnit v koně okolí nebezpečnému. Takový kůň celý den nedělá nic jiného než se nepřátelsky a výhružně šklebí. Odstranit tento zlozvyk bývá velmi těžké. Pokud se tak obvykle tváří váš kůň, doporučujeme, abyste vyhledali odbornou pomoc zkušeného trenéra. Abyste předešli případným problémům s vaším koněm, přistupujte k němu vždy ohleduplně a korektně.

Při výběru koně sledujte, jak se projevuje a jak živě reagují jeho uši a jaká je jeho celková mimika obličeje. Pokud kůň projevuje neustále ve vaší blízkosti výraznou nelibost až agresivitu, vyberte si raději koně jiného. Vyhnete se tak řadě problémů, které by vám takový koník mohl v budoucnu způsobit.

Odchylky v gestikulaci a projevech koní můžeme pozorovat mezi klisnami a hřebci. Hřebci v kritických momentech reagují mnohem impulzívněji než klisny. Typickým projevem hřebce je vysunutý horní pysk směrem k nozdrám. Pokud tento výraz důvěrně znáte u hřebce, znamená to, že právě zachytil neodolatelný pach klisny - a uznejte sami, tomu se přece nedá odolat!

(převzato z časopisu Český reiner)