Rousná zakrslá

Patří mezi nejstarší evropská plemena okrasné trpasličí hrabavé drůbeže. První zprávy o chovu těchto překrásných slepiček s rousy pocházejí z roku 1770 (Rusko, Francie, Belgie). Byly chovány pro ozdobu ve šlechtěných zahradách bohatých lidí. K nám byly dovezeny na přelomu 19. a 20. stol. pod názvem millefleurky. Doslovný překlad francouzského pojmenování “Mille Fleurs” zní - Tisíc květů. Jejich široká škála barev opravdu připomínala louku s tisíci pestrými květy. Později byly označovány jako trojbarevné (vzorník z roku 1986) - pro složení ze tří barev (zlatohnědá, černá kulatá skvrna a bílá perla). Základní barva kohoutka je tmavožlutá, každé pero má kulatou černou skvrnku a na vnějším konci bílou tečku. Starší ptáci mají bílou tečku větší, zatímco černá se jeví jako obruba bílé tečky. Krční a sedlový závěs je zlatý s černou stvolovou kresbou. Rovněž tmavožluté letky mají na konci bílé skvrnky. Ramenní a křídelní krovky jsou zlatočervené. Střední a velké krovky křídelní mají černé tečky s bílými perlami. Černý ocas má na konci bílé tečky. Slípka je zbarvena téměř stejně.

• 0,1 rousná zakrslá trojbarevná

Počátkem minulého století byl vyšlechtěn barevný ráz černý, bílý a žíhaný. Během 60. let přibývaly další barevné rázy. Náš vzorník, platný do roku 1986, udával 11 barevných rázů. Nový vzorník z roku 1986, který platí ještě dnes, udává 14 barevných rázů. V současné době je již připravován nový vzorník, který představí celkem 27 barevných rázů rousných zakrslých. Nejstarší rousná zakrslá - millefleurka, uvedená ve vzorníku z roku 1986 je trojbarevná, bude uvedena jako porcelánová - pojmenováno po obdobně kresleném porcelánu. Ostatní barevné rázy: bílá, černá, perlově šedá, modrá, žlutá, červená, zlatokrká, stříbrokrká, stříbrokrká s oranžovými zády, břízová, černá oranžovoprsá, bílá kolumbijská, bílá modře kolumbijská, žlutá kolumbijská, žlutá modře kolumbijská, černá bíle skvrnitá, perlově šedá bíle skvrnitá, modrá bíle skvrnitá, žlutě bíle tečkovaná, červená bíle tečkovaná, žlutě plavá bíle tečkovaná, žluté plavá porcelánová, citronová porcelánová, stříbrná porcelánová, krahujcovitá a žíhaná.

Základní znaky exteriéru: širokou hlavu kohouta zdobí vzpřímený, listovitý hřeben, obličej je červený, zobák silný a jeho zbarvení je závislé na barvě opeření příslušného barevného rázu. Oči jsou oranžové až tmavé, rovněž podle barvy opeření. Ušnice jsou malé, okrouhlé a červené, laloky středně velké a oblé. Krční závěs je velmi bohatý. Prsa široká a plná. Jedná se pouze o zakrslou drůbež, avšak silnou a bohatě opeřenou. Vzpřímené držení těla a vysoko nesený ocas vytváří tzv. lyru. Trup je krátký, široký a silný. Na středně vysokých holeních roste bohaté supí peří, tzv. kalhotky. Běháky a prsty jsou bohatě opeřeny. Husté rousy jsou i na prostředních prstech, což jim prakticky znemožňuje hrabání. Proto byly již v minulosti chovány volně v okrasných zahradách. Ocas je bohatý se širokými rejdováky a šavlovitými srpy. Slepička má delší záda, menší hřeben, bradové laloky, plný ocas. Raritou je tzv. rousná zakrslá trojbarevná kadeřavá a rousná zakrslá vousatá.

• 1,0 rousná zakrslá černá bíle skvrnitá

Užitkové vlastnosti: hmotnost kohoutka udává vzorník z roku 1896 0,8 kg, u slepičky 0,7 kg, snáška se pohybuje mezi 100 - 120 vejci ročně o hmotnosti 30 g s bílou až nažloutlou skořápkou.

Odchov kuřátek vyžaduje suchý výběh. Máme-li výběh travnatý, musíme častým sekáním udržovat trávu nízkou. Tyto slepičky skoro nehrabou, a tak neničí travnaté porosty. Mezi chovateli jsou velice oblíbené pro svůj mimořádný pěkný vzhled a širokou paletu barev jednotlivých barevných rázů.