Dva psi

Než se rozhodnete pořídit si (či nechat z vlastního vrhu) druhého psa, je na místě položit si několik otázek a pravdivě si na ně odpovědět. Pokud některá z odpovědí bude záporná a ani při sebevětší snaze na ni nenajdete kladnou, tedy přijatelnou odpověď, koupi (nebo ponechání si) druhého psa raději odložte “na neurčito”.

1. Jste schopni i druhému pejskovi po celý jeho dlouhý život poskytnou dostatek kvalitní potravy (týká se především velkých plemen)?
2. Máte dostatek financí nejen na jeho koupi, vybavení (kotec, bouda či pelíšek, prevence proti vnějším a vnitřním parazitům, obojek, náhubek ...), každoroční poplatek ze psů městu-obci, preventivní veterinární ošetření, eventuelně i na výstavy a alespoň základní výcvik?
3. Souhlasí celá rodina s pořízením dalšího psa?
4. Skýtají vaše bytové nebo “zahradní” podmínky dostatek prostoru pro pohyb dvou psů?
5. Máte dostatek času věnovat se dvou psům, (nebo je jiný člen rodiny) schopen a ochoten se plně věnovat novému psímu přírůstku, včetně socializace, výchovy, pravidelného venčení, poskytnutí dostatku pohybu a alespoň základního výcviku?
6. První pes nesmí v množství péče, vaši pozornosti, míry her a výcviku poznat rozdíl (k horšímu). Jste schopni zaručit nezměněnou péči, včetně individuální péče jen jemu?
7. Patří váš první psík i zamýšlený druhý mezi plemena, která se většinou přizpůsobí soužití s druhým (dalším) psem?
8. Pokud se jedná o fenu a psa, jste schopni zajistit, aby po celý jejich život nedošlo k nechtěnému nakrytí?
9. Pokud se z jakýchkoliv příčin (velká dominance, vzájemná nesnášenlivost apod.) v dospělosti nesnesou, budete schopni je zabezpečit - chovat a ubytovat tak, aby nedocházelo k nikdy nekončícím rvačkám a přitom ani jednomu nechyběla vaše láska a pozornost?
10. Budete moci zajistit v době dovolené, aby s vámi jeli oba psíci, v krajním případě aby jednomu, nebo oběma byl poskytnut vhodný, dočasný domov?

Chcete-li si pořídit dalšího psa, nejdříve pozorně sledujte chování vašeho prvního psa. Pokud projevuje silné sklony k dominanci nad ostatními i známými psy, koupi dalšího psa buď odložte, nebo dobře zvažte výběr plemene. Výběr štěněte raději směrujte k mírnému, podřízenějšímu štěněti. Jen tak (a samozřejmě výchovou a přístupem) můžete předejít možným “konkurenčním” problémům.

Problémy s držení dvou (a více) psů současně

Mezi nejčastější problémy chování při držení dvou psů patří:

• především samotné vzájemné dominantní chování - dvou psů či dvou fen
• agresivita dvou psů k okolí - dva již tvoří smečku, proto jsou společně silnější a nebezpečnější. ( Zde se mohou projevit výrazné rozdíly mezi plemeny.)
• problémy s držením feny a psa v období hárání a problémy s držením více fen
• velké problémy mohou nastat, dovedete-li si nového dospělého psa k dospělému jedinci, kterého doma máte, a který si jistě bude chtít udržet prvotní pozornost jeho rodiny

Změna v chování prvního psa

Někdy se změní celkové chování prvního psa. Může se stát rezervovanějším, méně přítulným, více samostatným a někdy může působit až uraženě či smutně. Jeho chování se však může otočit i k lepšímu - začne ochotněji a s větší radostí pracovat, bude vděčný za každé vyslovení jeho jména, kupodivu bude mít radost, i když ho budete chtít potrestat. Je totiž vděčný za každou pozornost a cítí, že se mu věnujete. A to je pro něj to nejdůležitější na světě. Proto se také může stát, že bude dělat především to, co je zakázáno jen proto, že by jste si ho jinak ani nevšimli. Zkrátka někteří psi hůře nesou, mají-li se o lásku svého pána dělit. V každém případě se však může jednat pouze o chvilkové rozčarování.

Šarvátky

Jestliže se stane, že mezi psy v jedné rodině nezůstane u pouhého vrčení, ale “pustí se do sebe”, (stává se tak zpravidla v období puberty či v prvním stádiu dospělosti), je lepší je pro jednou nechat. Povětšinou si tak vyříkají, kdo bude “podřízený” a kdo “nadřízený”, a může být už na vždy klid. Avšak budou-li jejich pranice časté a takříkajíc tvrdé, budete muset chtě - nechtě uvažovat o jejich rozdělení. (Naštěstí to není příliš častý případ).

Příbuzní

Velmi často dochází k mýlce, že fena a její štěně, či dva sourozenci budou k sobě stále hodní a přátelští, poznají se i po létech…, protože se jedná “o stejnou krev”. To však není zdaleka pravda! Psi nerozlišují “kdo je příbuzný”, záleží pouze na jejich povaze, lépe řečeno dominanci a zčásti i na výchově. Jistěže se mohou poznat dva dospělí psi, kteří byli na čas od sebe odděleni, a kteří před rozdělením byli velkými přáteli. To však nemá nic společného s příbuzností.

Uvolněná “morálka”

Velmi často se stává, že první, většinou starší pes si časem uvědomí, že se něco děje. Že už všichni neběhají jen kolem něj, a že se o lásku svého pána musí dělit s dalším psem. V některých případech se tomuto zvratu v rodině začne bránit napadáním nového psa. Podstatně častějším jevem však je, že pes první, aniž by jste si to uvědomovali -- odstrkovanější, si začne zvykat, a hledat pro sebe z dané situace to nejlepší. Tedy začne vnímat, že si ho páníček na procházkách méně hledí. K čemu měl kdysi výhrady nebo jej za nevhodné chování pokáral, nyní tuto událost nechává bez povšimnutí... Zkrátka se v “jeho psím světě” uvolní morálka a začne si víceméně dělat to, co sám uzná za vhodné. Pokud se jedná o psa dospělého, vychovaného a vyrovnaného, bude této “volnosti” sice využívat, ale ne příliš zneužívat. Lze předpokládat, že už tak pěkně nebude chodit u nohy a jeho přivolání už nebude na první povel jako kdysi, protože ani sám neví, jestli páníček opravdu chce, aby přišel právě on. Přesto, pokud je první pes dobře vychovaný, výchova druhého psa není příliš problematická.

Chování a výchova druhého psa

Jedním z velkých problémů je “kopírování chování” nového psa, zpravidla štěněte, od psa povětšinou již dospělého - domácího. Nový psí přírůstek, většinou aniž by jste si toho všimli, přebírá ne jednu vlastnost, pozitivní a bohužel i negativní od psa, který byl doma doposud rozmazlovaným jedináčkem. Dalo by se říci, že štěněti, které teprve poznává “jak to na světě chodí”, jde dospělý otrkaný pes příkladem.

Je proto velmi nutné zaměřit se na správnou výchovu psa druhého a všechny možné zlozvyky včas podchytit a odstranit. Přesto pokud bude mít první pes neustálý vliv (při stálém soužití spolu) na psa druhého, výchova v dobrého rodinného psa (pokud první pes není zcela zvládnutý), bude velmi obtížná a nejen časově náročná. Naopak - je-li první pes dobře vychován, výchova psa druhého nebude příliš těžká a první pes za vás zčásti obstará hry a zábavu, tedy vám pomůže s jeho výchovou. V každém případě - prvního psa neodstrkujte a poskytněte mu alespoň tolik lásky a pozornosti, nakolik byl zvyklý doposud.