Zvěrolékařský průvodce exotickým chovem •pokračování z Fauny č. 1/2002 Zdravotní problémy a jejich řešení Jako mazlíčci bývají chována i malá ple...
Zvěrolékařský průvodce exotickým chovem
•pokračování z Fauny č. 1/2002
Zdravotní problémy a jejich řešení
Jako mazlíčci bývají chována i malá plemena králíků. Jsou to nenáročná stvoření, konzumující velké množství potravy a produkující přemíru bobků. Zpravidla je třeba i jim pravidelně zkracovat drápy a někdy i zuby. Vyplatí se mít králíka očkovaného proti moru a myxomatoze, což jsou choroby přenášené bodavým hmyzem, který vnikne i do bytu.
Šelmy, to jsou především velké kočky včetně pumy, které lákají potencionální chovatele. Proč ne, mají-li k dispozici veliký, zabezpečený prostor, vnitřní ubikaci, u teplomilných druhů vytápěnou a dostatek prostředků na krmení. Jiný způsob chovu je nereálný a představa držení šelmy volně v bytě hraničí s lehkomyslným zahráváním si se životem.
Proveditelný je chov malých koček, kunovitých šelem, medvídků (mývala, nosála), promyk, malých psíků (fenek), ovšem opět v prostorách, vyhrazených pouze jim.
Drobnější šelmičky vyžadují zpravidla pestřejší potravu, jejíž součástí by měla být celá těla drobných obratlovců, předkládaná zásadně v mrtvém stavu. Nedostatky ve výživě se odráží v lámavosti kostí především končetin, které u těchto zvířat nejsou zvláštností. Kočky všeho druhu si potřebují ostřit drápy, byť nejde o zcela přesný výraz. Obrazně řečeno, drápy jsou naskládány jeden na druhém. Když se vrchní z nich ztupí, kočka se ho drásáním zbaví a na povrch se dostane další, neopotřebovaný. Uvedený proces praktikuje u drápů předních tlapek. Zadními končetinami kočka zahrabává trus a drápy mívá tupé. Někdy kočka drápy obrušovat nemůže, např. po úrazu prstu. Potom se jí musí čas od času dráp uštípnout, jinak se stočí a zaroste do polštárku na tlapce.
U koček se vyskytují různé nádory častěji než u jiných druhů zvířat. Řešením je pouze operativní odstranění s rizikem obnovení nádoru včetně metastáz.
Poškození chrupu nebývá vzácností a extrakce špičáku je díky dlouhému kořenu velkým chirurgickým zákrokem.
Reprodukce se u běžných druhů daří dobře. U koček je záhodno oddělit kocoura. Vloudí-li se do doupěte, mláďata může zakousnout a sežrat. Naopak u psovitých šelmiček pečují o mláďata oba rodiče, byť pes zpočátku pouze nosí potravu ke vchodu do doupěte.
Při zkrmování těl divokých zvířat je reálné nebezpečí přenosu nakažlivých onemocnění (salmoneloza a mnoho jiných). Starší kocouři nezřídka trpí chronickým onemocněním močových cest, v krajním případě vedoucím až k uremii (otravě krve močovými zplodinami).
Vakcinace exotických šelem nebývá bez rizika a měla by se dít především inaktivovanými (mrtvými) vakcinami, existují-li takové. V opačném případě by měl veterinární lékař po zákroku ještě nějakou dobu u chovatele setrvat, nebezpečí anafylaktického šoku je skutečně reálné.
Valná část šelem žije v přírodě sólově. Nutíme-li je v zajetí snášet trvale přítomnost partnera, čas od času dojde k potyčce. Vzhledem k fyzické výbavě těchto zvířat není zranění včetně vážných úrazů ničím neobvyklým. Sympatická, kontaktní a hravá zvířata jsou vydry. Ke spokojenému životu vyžadují vodu a po koupeli zařízení k vysušení srsti (různé kartáče, o které se otírají). Zůstanou-li mokré, hrozí nebezpečí zánětů plic.
Šelmy pečují o srst především jazykem a olízané chlupy z valné části spolykají. Dostaví-li se nějaká fyzická indispozice, chlupy se ve střevě hromadí, až utvoří smotek (trichobezoár), který ucpe zažívadla. Stav se poznává špatně, neboť ucpávka propustí řídkou složku trusu a méně zkušený chovatel spíše usuzuje na trvalý průjem.
Diskutabilní záležitostí je odstraňování pachových žláz např. skunkům. Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání je odnímání fyziologických částí zvířecího těla zakázáno a pachové žlázy taková část bezesporu jsou. Naštěstí to není zcela nutné. Skunk je zvířátko mírumilovné a není-li hrubě vyprovokován, svoji chemickou zbraň nepoužije.