Už šest let vlastním želvu zelenavou - Testudo hermanni. Je to samice 20 cm velká s nádherným karapaxem. Začátkem září byla oplodněna a měsíc na to,...
Už šest let vlastním Želvu zelenavou - Testudo hermanni. Je to samice 20 cm velká s nádherným karapaxem. Začátkem září byla oplodněna a měsíc na to, 17. 10. snesla 2 krásně kulatá vajíčka. Za čtyři dny snesla další jedno a 10.11. ještě jedno, čtvrté vejce. To bylo ale asi o půl centimetru delší.
A tak jsem se chtěla zeptat, jak je možné, že klade vejce v odstupu měsíce a ještě k tomu tvarově delší? Jak se pozná oplodněné a neoplodněné vajíčko? Je možné, že mi naklade ještě nějaké vajíčko? Co potřebují vajíčka k dobré inkubaci a co potom, až se vylíhnou? Co by mohla mláďata jíst? Jaké jsou pro ně důležité vitamíny? Děkuji.
Želvy tohoto druhu snáší v přírodě vajíčka ve dvou až třech snáškách v období od května do srpna. Samičky želv jsou navíc schopné uchovávat sperma ve svém těle a mohou tak klást oplozená vejce za různě dlouhou dobu po spáření. Měsíční odstup ve snášce může být tedy zcela přirozený a ani mírně prodloužený tvar vejce není na závadu. Může se stát, že samička snese ještě další snášku a i ta bude oplozená.
Vajíčka je nutné co nejdříve po snášce přemístit do inkubátoru. V nouzi postačí malé akvárium s asi 5 cm vody vyhřívané akvarijním topným tělískem s termostatem. Do vody postavíme podložku, např. kousek obyčejné cihly a na ní položíme plastovou krabičku s vlhkým substrátem (lignocel, písek, vermikulit, apod.) a vajíčky. Vejce můžeme navíc překrýt trochou natrhaného mechu. Krabičku zavřeme prodírkovaným víkem a celé akvárium překryjeme sklem, ponecháme pouze úzký větrací otvor, asi 0,5 cm. Teploměrem umístěným uvnitř pak kontrolujeme teplotu, která by se měla pohybovat mezi 28 - 30 °C.
Již pár dní po přemístění do inkubátoru lze rozeznat oplodněná vejce od neoplodněných. Ta neoplozená získají nepřirozenou šedožlutou barvu a jejich povrch se mění v sýrovitý. Pokud se však vejce vzájemně nedotýkají, není až tak nutné ta neoplozená odstraňovat. Zvláště pokud je začínající chovatel nejistý, může vejce ponechat v líhni a pouze kontrolovat jejich stav. Jestliže neoplozená vajíčka prasknou a vytečou, pak lžičkou odstraníme jejich zbytky i s částí substrátu pod nimi.
Asi dva měsíce po snášce se za uváděných teplot začnou líhnout mláďata. Délka inkubace však závisí na teplotě, proto není možné ji určit s moc velkou přesností a je lépe vejce z netrpělivosti zbytečně nepošťuchovat. Vylíhlá mláďata přemístíme do terária s mírně vlhkým substrátem, nejlépe propraným říčním pískem, na dně. Zde je ponecháme bez krmení, dokud nestráví žloutkový vak. Zpravidla od pátého dne po líhnutí jim zkusmo předkládáme nasekané zelené krmení poprášené směsí vitamínů a minerálií. Jakmile vidíme, že mláďata potravu přijímají, předkládáme dál co nejrozmanitější nabídku zeleného krmení, pokrájeného ovoce i zeleniny, ale neopomíjíme ani živočišné bílkoviny, jako doplněk stravy.
Každé předkládané krmení poprašujeme vhodným vitamino-minerálním preparátem. Zde je na chovateli, jakému dá přednost, s jakým má dobré zkušenosti. V současné době se prodávají přípravky určené přímo pro suchozemské želvy, ale mnoho teraristů si míchá směs různých druhů. Ti konzervativnější z nás pak stále spoléhají na osvědčený plastin, roboran a jemně rozemleté vaječné skořápky.
Od druhého týdne stáří můžeme už želvičky chovat v běžně zařízeném želvím teráriu, raději však odděleně od dospělých želv.