Epicrates angulifer (hroznýšovec kubánský) je největší kubánský had. Dorůstá až 4,5 m délky. Jeho tělo je proti tělům jiných hroznýšů velmi štíhlé....
Epicrates angulifer (hroznýšovec kubánský) je největší kubánský had. Dorůstá až 4,5 m délky. Jeho tělo je proti tělům jiných hroznýšů velmi štíhlé. Velké exempláře jsou však dnes už vzácné, protože tento hroznýš byl hojně pronásledován pro svou pestrou a kvalitní kůži, z které se na Kubě vyrábějí různé drobné upomínkové předměty.
Ve své domovině se zdržuje v místech s mnoha jeskyněmi. V nich totiž rád přebývá a v nich také přezimuje, i když zima na Kubě je proti naší velmi teplá. V přírodě loví různé hlodavce a ptáky, ale také netopýry, jichž žije v kubánských jeskyních ohromné množství. (Sv. zvířat IV.)
Svůj pár hroznýšovců kubánských chovám v teráriu o rozměrech 120 cm x 70 cm x 70 cm (Š x V x H) s jednou mohutnou větví. Jako podklad používám hobliny, které se mi osvědčily a celé terárium vyhřívám dvěma žárovkami (60 a 40W).
Moje samice je z odchovu od jednoho teraristy z Podkrkonoší, narodila se v říjnu 1993. Samec, narozený v září 1994, byl koupen na burze v Praze (Eden). Obě zvířata jsem získal v roce 1995.
Samice, která dokázala hned napoprvé sežrat čtyři potkany, přibrala během dvou měsíců 300g.
26.3.1995 vážila 1010 g a měřila 138 cmSamec má barvy matnější a je také skoro o polovinu menší než samice. Při krmení sežral vždy jen jednoho potkana. Jeho délka při koupi byla 127 cm a váha 700 g. Za dva měsíce poté měřil 133 cm a vážil 750 g. U samce bylo zjištění těchto hodnot doslova utrpením. Dokázal při vyrušení rychle zmizet a nejednou jsem ho musel dolovat z prostoru za terarijní stěnou. Občas vypustil velmi páchnoucí sekret, který byl cítit i po usilovném drhnutí rukou (nebo v horším případě koberce nebo parket).
10.04.1999 bylo zpozorováno první páření, které trvalo skoro celý den a 12.04.1999 se opakovalo. Předtím nedocházelo k žádným námluvám. Páření u tohoto druhu je (podle mého pozorování) vůbec dosti nenápadné. Asi od 21.06.1999 samice přestala úplně žrát, jen občas usmrtila potkana a dál o něj nejevila zájem. Toho většinou využil samec, který jí potkana sebral a posléze i sežral.
Samice se dokázala i ve vysokém stádiu březosti stočit do nádoby o průměru 250 mm a výšce 200 mm. Nedělalo jí také problémy protáhnout se dírou o průměru 40 mm (sama přitom měla průměr těla v nejvyšším stádiu březosti okolo 80 mm). Svůj pohyb ovšem omezovala na přemístění od tepelného zdroje k nádobě a zpět. Vždy, když se v teráriu rozsvítily žárovky, opustila samice úkryt a pomalu se svinula pod svítidlem (viz obrázek). Tento úkon jí trval někdy i půl hodiny a očividně nikdy nespěchala. Toto opakovala denně dvakrát a mezitím se chladila na opačné straně terária.
Všude se uvádí počet mláďat při prvním porodu 2 až 4 a občas také nejsou žádná mláďata jen neoplozená vejce. Také velikost samice se uvádí mezi 1,9 až 2,5 m.
24.10.1999 ve večerních hodinách začala moje samice rodit mláďata v průhledných obalech. Asi po hodině bylo všech sedm obalů roztržených. Mezi mláďaty bylo i osmé vejce, které nebylo oplozené. Samice pro porod v teráriu zřídila jakési “hnízdo”, u kterého nahrnula valy z hoblin (hobliny používám jako podklad ve všech teráriích). Mláďata byla od začátku velmi agresivní a okamžitě útočila i na pouhé světlo baterky. Dva dny stará mláďata měřila od 59 do 77 cm. Většina z nich setrvala na místě porodu (asi jeden den) dokud neabsorbovala vaječný žloutek připojený k tělu pupeční šňůrou. Mladí hroznýšovci pak sami pupeční šňůru “přetrhli” a táhli za sebou ještě asi pět centimetrů jejího zbytku, který po krátkém čase sám odpadnul. Nyní rádi šplhají po větvích, kde se cítí relativně v bezpečí a proto se nesnaží ani útočit.
Každý kdo odchová mláďata tohoto druhu by si měl dát pozor při rosení terária. Má první chyba byla, že jsem vzal rozprašovač a chtěl jsem zvlhčit terárium. Háďata se mohla zbláznit. Začala útočit na vše, co se pohybovalo. V tomto okamžiku se dostávají do stresu a útočí i proti sobě navzájem. Vždy je lepší zvlhčit pouze stěny nádrže nebo substrát, ale pouze nenacházejí-li se hadi v blízkosti.
Na závěr musím podotknout že rozmnožení Epicrates angulifer byla pro mě nová zkušenost. Je hřejivé být u zrodu nového života a to zvláště u tak nádherného tvora, jakým tento hroznýšovec bezesporu je.