Evropské ptactvo ve společné voliéře

V roce 1968 jsem začínal jako desetiletý kluk s chovem ptactva. Nejdříve to byly andulky, později zebřičky, rýžovníci, stříbrozobky, křepelky a také stehlíci, čížkové, čečetky, konopky, hýlové, zvonci a zvonohlíci. Po vojně jsem se věnoval chovu drobných exotů, což platí i v současné době. Zastesklo se mně však i po krasavcích naší přírody. V roce 1999 jsem postavil konečně větší venkovní voliéru podle svých představ. (Její popis je v mém článku o snovačích, ale ještě jej stručně zopakuji). Celková délka 9 m, šířka 3,5 m, výška 1,75 m. Výletová část má rozměry 4,6 x 3,5 m a je celá zastřešená průhlednými vlnovkami. Ostatní plochu zaujímají dva dřevěné domky z bočních stran napojené na proletovou část. Ta je potažená dvojitým pletivem kvůli případným útokům koček a jiné škodné. K osázení voliéry jsem zvolil malé borovice a keře pámelníku. Musel jsem počítat s tím, že při chovu hýlů mně tito ptáci budou oštipovat mladé výhonky a pupeny stromků a keřů.

Na podzim jsem vypustil do voliéry po jednom páru hýlů obecných, čížků lesních, zvonohlíků zahradních, stehlíků obecných a čečetek zimních. První zimu jsem tyto ptáčky nechal v uzavřeném dřevěném domku, kde byli chráněni proti nepřízni počasí, protože jsem ještě neměl zastřešenou proletovou část. Tu jsem zastřešil v dubnu r. 2000. Potom jsem vysadil všechna výletová okna a celý prostor mají ptáci k dispozici. Jelikož nebyli ještě na nové prostředí dostatečně zvyklí, nepočítal jsem příliš s odchovy. V polovině května začali hnízdit zvonohlíci zahradní a to v borových větvích. Ze dvou hnízdění odchovali 3 mláďata. Čečetky postavily hnízdo v drátěném kanářím košíku. Nejdříve vyvedli tři mláďata a z druhého hnízda 2 mláďata. Hnízdili i hýlové obecní. Vylíhlo se jim pět mláďat, ale bohužel asi ve stáří osmi dnů všechna uhynula. Nevím, jestli na jejich úhynu mělo podíl chladné počasí nebo nedostatek vhodné potravy... O čížcích a stehlících jsem slyšel a četl, že většinou prvním rokem v novém prostředí nehnízdí. To se také potvrdilo. Čížkové se navzájem proháněli - byli aktivní, ale hnízdo nepostavili. Stehlíci zůstali zcela neteční. Na podzim jsem nechal ve venkovní části voliéry jen několik větví, aby ptáci pokud možno nocovali v chráněném prostoru - v dřevěných domcích. Krmil jsem v obou domcích na vyvýšeném místě (dřevěné police) ptačím zobem, řepkou, mačkanou slunečnicí, mačkaným semencem, občas mákem, lesknicí. Pokud nemrzlo, tak i klíčenou řepkou a rozkrojenými jablky. Dále jeřabinami, bobulemi ptačího zobu, šípky, kyticemi šťovíku kadeřavého, pelyňku, lopuchy a bodláky, vymlácenými travními semeny, březovým a olšovým semenem (celé větvičky), kopřivami atd. Vodu podávám na třech místech v kameninových mísách. Stromky v proletové části jsem zasypával sněhem, aby nevymrzly. Ptáci přezimovali bez problémů a byli ve výborné kondici. Těšil jsem se na další sezónu, kterou nyní popíši podrobněji, jelikož byla velice úspěšná. V dubnu letošního roku jsem po celé voliéře rozmístil borové větve, březové větve i dubové, větší větev vrby, drny s vysokou trávou a několik kanářích košíčků. Koncem dubna jsem zvýšil podíl naklíčené řepky, místo mačkané slunečnice jsem podával v misce slunečnici klíčenou. Dále ptačinec žabinec, později celé kytice pampelišek se semeny. Začátkem května jsem do voliéry vpustil ještě snovače kaferské a Amady tříbarvé. Na dno jsem sypal rozdrcené vaječné skořápky, sépii, lesní hrabanku a občas doplňoval písek.

Zvonohlíci zahradní postavili v květnu malé hnízdečko v mechu v borových větvích u nosného trámu ve venkovní části voliéry. Jejich tok je velmi zajímavý. Ptáci se honí za neustálého cvrlikání samečka. Samička nasedla na čtyři vajíčka. Asi po třinácti dnech se líhla mláďata. Osmnáctý den po vylíhnutí vylétla 4 mláďata a byla okroužkována kroužky s vnitřním průměrem 2,7 mm. V červenci zahnízdili zvonohlíci podruhé a v novém hnízdě odchovali ještě dvě mláďata. Z nabízeného krmiva brali tito ptáci převážně semena plevelů: kokošku pastuší tobolku, ptačinec žabinec, různé trávy v kyticích (lipnice, ovsík, srha říznačka, jílek). V malém množství i vaječnou míchanici a drobné mušky.

Čečetky obsadily koncem května plastový kanáří košíček umístěný v houštince z březových větví ve výšce asi 1,6 m. Po dvanácti dnech sezení se ze čtyř vajíček vylíhla 4 mláďata a za čtrnáct dní opustila hnízdo. Také tato mláďata jsem kroužkoval až po vylétnutí kroužky s průměrem 2,7 mm. Druhé hnízdění absolvovaly čečetky ve stejném hnízdě, vyvedly 5 mláďat. Nejslabší však po vylétnutí uhynulo. V letošním roce zahnízdily ještě potřetí a odchovaly 3 mláďata. Takže celkem 11 mláďat. Chovná samička je obětavá. Trus mláďat vynáší z hnízda. Pozoroval jsem, že pokud na hnízdo svíti delší dobu slunce, snaží se mláďatům vlastním tělem vytvořit stín. (Totéž jsem zjistil u zvonohlíků zahradních a čížků lesních). Abych vytvořil nad hnízdy stín, položil jsem na střechu z průhledných vlnovek gumové a rákosové rohože. Čečetky nejsou nijak vybíravé. Pokud krmí mláďata a nemají například dostatek mšic, vezmou moučné červy, nelétavé octomilky, mravenčí kukly lučních mravenců - kterých spořádají slušné množství. Při jejich třetím hnízdění jsme nosil březové větvičky, které již byly obaleny nedozrálými semeny, což nejenom čečetky, ale i čížkové velice uvítali. Dokonce mladí snovači tato semena konzumovali. Starší mláďata čečetek občas přikrmovala právě vylétlé mladší sourozence.

Třetím druhem, který úspěšně hnízdil, byli čížkové lesní. 29. - 30.5. 2001 postavili hnízdečko převážně z mechu (trochu i sisal), též u trámu v borových větvích na podložce z pletiva. Následovala snůška: 31.5. 1. vejce. Celkem čtyři vajíčka. Líhnutí 13.6. - 1. a 2. mládě, 14.6. - třetí a čtvrté mládě. Poslední po několika dnech umačkali. 24.6. vylétlo 1. mládě, kroužkoval jsem je teprve po vylétnutí kroužky s průměrem 2,5 mm a to již bylo obtížné. Je třeba kroužkovat asi týden stará mláďata v hnízdě těmito kroužky, nebo po vylétnutí zvolit raději průměr 2,7 mm. Čížkové krmili mladé převážně mšicemi, které jsem do voliéry dodával na rostlinách planého heřmánku, kde je náruživě hledali. Denně jsem nosil tři proutěné košíky tohoto heřmánku, abych uspokojil i ostatní obyvatele voliéry. Po vylétnutí třech mláďat následovalo druhé hnízdění ve stejném hnízdě. Samička seděla velmi pevně a byla samečkem na hnízdě krmena. Vylíhla se opět 4 mláďata a také nyní bylo nejmenší umačkáno sourozenci. Ze dvou hnízdění odchovali rodiče šest mláďat. Druhé hnízdo čížků bylo krmeno větším množstvím drobných mravenčích kukel a také nelétavými octomilkami, jelikož mšice ve větším množství už nebylo možné sehnat. Trus mláďat zůstával na okraji hnízda.

Hýlové obecní postavili první hnízdo v dřevěném domku na smrkové větvi. Podklad tvořily uštípané klacíky břízy a kokoška pastuší tobolka, výstelka - nastříhaný sisál. 26.5. nasedla samička na čtyři modrá vajíčka. Po několika dnech snůšku opustila a hýlové začali budovat nové hnízdo. Tentokrát ve venkovní části voliéry na větvi borovice asi 1,5 m nad zemí. Bylo asi půl metru od pletiva a od chodníku, kde jsem často procházel. Takže jsem celý průběh hnízdění mohl zblízka sledovat. 8.6. snesla samička 1. vejce. 10.6. třetí a nasedla. Celkem měla 5 vajíček. Líhnutí: 24.6. - 1. mládě, 25.6. 2. mládě. Ostatní vejce byla čistá. 8.7. už byla mláďata opeřená. Z hnízda vylétla 11.7. Jejich matka je během hnízdění krotká a někdy si vzala i slunečnici nebo moučného červa z ruky. Pozorování těchto ptáků u hnízda patří mezi nádherné zážitky. Samice po příletu k hnízdu jemným klovnutím do zátylku vzbudila potomky a hned je krmila. Mezitím přilétl samec a také krmil. Po nakrmení se mláďata vyprazdňovala, na což už rodiče čekali. Trus občas vynesla samice sama, jindy ho předala samci, což působilo docela legračně a ten s ním odlétl. Z nabídnutého krmiva konzumovali při odchovu moučné červy, smýkaný hmyz, octomilky, ptačinec žabinec atd. Na jaře je vhodné nabídnout hýlům větvičky především ovocných stromů s pupeny. Rádi mají hlavně třešňové. Nosil jsem nařezané z planých, divoce rostoucích třešní.

Jen půl metru od hnízda hýlů postavili svoje hnízdečko stehlíci obecní. V letošním roce už byli velice aktivní a sameček pilně prozpěvoval. Do voliéry jsem donesl chmýří z bodláků a “vatu” z topolů. Tento materiál použili na výstelku hnízda, které umístili jen 10 cm pod stropem venkovní části voliéry na zkřížených větvích břízy a vrby. 6.6. se v něm objevilo první vajíčko a 8.6. po snesení třetího samička nasedla. Po třinácti dnech se začala líhnout mláďata - byla tři. Stehlíci pilně krmili, ale po týdnu dvě mláďata uhynula. Asi rodičům nestačil hmyz, kterým jsem je zásoboval - především mšice, o které se museli dělit se šesti druhy ptáků... Přesto bylo alespoň jedno mládě odchováno. Ještě se vrátím ke krmení během hnízdní sezóny. V různém období od jara do podzimu dozrávají některé druhy trav (ovsík, psárka, jílek, lipnice atd.) 2x až třikrát, což je třeba využít a ptáky jimi krmit. V létě je výborným krmivem dozrávající pšenice, proso, lesknice, slunečnice a podobně, což uvítají hlavně mladí hýlové, které zajímá téměř všechno zelené. Nyní v polovině září už jsou oba z větší části přepeření... Téměř všechna mláďata všech popsaných druhů jsou dosud společně s rodiči ve voliéře a zdárně přepeřují.

I když se odchovu evropského ptactva věnuji krátkou dobu (jsou mezi námi chovatelé, kteří mají s touto skupinou ptáků bohaté zkušenosti), rozhodl jsem se napsat tento článek. Byla to pro mě náročná sezóna. Odměnou jsou pěkné odchovy -- překrásný pohled na hejno spokojených ptáčků zavěšených na kyticích pelyňku a bodláků, tak, jak je můžeme vidět v přírodě.