Amazónek běločelý a jeho chov

Tento druh amazónka se u chovatelů vyskytuje velice vzácně. První dovoz do Evropy se uskutečnil již v roce 1862, poté 1867 do Londýna a v roce 1879 také do Berlína. První odchov byl docílen až v roce 1934 v Anglii. O dalším úspěšném odchovu byla podána zpráva až v roce 1970. Dnes seznámím naše chovatele a čtenáře se zkušenostmi francouzského chovatele, které zveřejnil v roce 1999.

Popis: papoušek je zelený, na spodině světlejší, čelo, přední část temene, střed hrdla a skvrna na bradě jsou bílé, příuší je tmavomodré. Spodní krovky ocasní jsou červené, žlutozeleně lemované. Zobák je zelenožlutý, u kořene šedý, nohy jsou narůžovělé.

Vlast: JV Mexiko, Z Panama, žije převážně na Karibských svazích.

Krmení: základem je směs suchých zrnin - různá prosa, lesknice, kardi, dari (druh prosa), ječmen, neloupaná rýže, ovesný šrot, pohanka, semenec, bílá a žíhaná slunečnice, dýně. Složení směsi se mění podle ročního období.

Jaké druhy semen se dávají naklíčené: pšenice, ječmen, kardi, neloupaná rýže, slunečnice, boby, hrách a čočka. Naklíčená semena dostávají amazónci ve vyšších dávkách od května do září. Chovatel semena máčí 24 hodin ve vodě, do které dal nejdříve přípravek VANODINE V 18 (obsahuje soli jódu a antimykotika). Po této době vysype semena na síto a důkladně propláchne pod tekoucí vodou a pak je teprve dává ptákům. Jednou za týden přimíchává k tomu vápník a minerálie. Denně dostávají amazónci nadrobno nakrájené ovoce a zeleninu, především tvrdá jablka, mrkev, celer a fenykl. Podle ročního období podává také granátová jablka, bobule hlohyně (Pyracantha), nezralou kukuřici, čínské a červené zelí, hroznové víno, rajčata, pomeranče a plody kaktusu. Minerální kameny a čerstvá voda musejí být stále k dispozici. Také je třeba pamatovat na dostatek čerstvých větví na oštipování.

Zkušenosti z chovu: v roce 1996 obsadila samice hnízdní budku o rozměrech 25 x 25 x 40 cm, ve které byly zavěšené borové snítky. Ty samice postupně pomocí zobáku zcela rozmělnila a drtí vyplnila hnízdní kotlinu. Samec samici výborně krmil, takže opouštěla budku pouze navečer po 20 hodině. Byla snesena tři vejce, ze kterých se za 26 dnů vylíhla dvě mláďata, ale jedno z nich do druhého dne uhynulo. O zbylé mládě se rodiče výborně starali, ale patnáctý den je chovatel nalezl v hnízdě sice dobře nakrmené, ale s krvavou ránou na krku, bylo mrtvé. Samice budku opustila a už se zpět nevracela.

V hnízdní sezóně 1997 byla k hnízdění použita táž budka a samice začala snášet v březnu. Snesla dvě vejce, z nichž bylo jen jedno oplozené, ale zárodek v pokročilém stádiu vývoje odumřel. Samice snůšku opustila. Pár zahnízdil podruhé a 20. června byla v hnízdě dvě vejce. 14. července byl z hnízda slyšet hlas vylíhnutého mláděte. Ve vhodném okamžiku byla provedena kontrola budky - bylo v ní jedno mládě a jedno neoplozené vejce. Odchov probíhal nyní hladce. Ve stáří 18 dnů bylo mládě okroužkováno kroužkem o průměru 7,5 mm, který byl přelepen růžovou leukoplastí. Mládě opustilo budku po osmi týdnech a pak bylo ještě další tři týdny dokrmováno. Náhle se situace při odchovu změnila. Mládě bylo stále nebezpečně napadáno. Proto je chovatel z budky odebral a přemístil do proletovačky (uvykací klec). Zde je asi dva týdny vždy večer k jeho běžné potravě dokrmoval lžičkou ovocem, nezralou kukuřicí a naklíčenými semeny.

V roce 1998 byl pár amazónků běločelých umístěn do nové voliéry (2 x 1 x 2 m), kde pro ně byla připravena nová hnízdní budka (30 x 30 x 60 cm). Samice sice začala budku navštěvovat již v březnu, k hnízdění však došlo až koncem června. Snesena byla tři vejce. Budka měla otevíratelnou zadní stěnu, což velice usnadňovalo kontrolu.

Všechna tři vejce byla oplozená, vylíhla se však jen dvě mláďata (ve třetím vejci zárodek uhynul). Obě mláďata byla dobře krmena, prospívala a ve stáří 20 dnů mohla být okroužkována kroužky o průměru 7,5 mm. Koncem devátého týdne života opustila budku, ale byla velice nešikovná a lekavá. Často nalétala silou proti voliérovému pletivu, kde setrvala (jakoby omráčena) chvíli zachycena. Tentokrát se vše obešlo bez agresivity rodičů. Podle toho se dá usuzovat, že jsou chovní ptáci od hnízdění k hnízdění zkušenější.