Kočky a paraziti

O parazitárních onemocněních koček je psáno snad ve všech publikacích. Mnohdy jsou tradovány a opisovány poznatky, které neodpovídají současným znalostem. Opravdový chovatel by měl mít zájem nejen slepě naslouchat pokynům “zkušených”, ale také znát, proč a jak se může kočka s parazity setkat a jaké to může mít následky.
Parazit neboli cizopasník je organizmus, který určitou část nebo celý život žije na úkor svého hostitele. Uvnitř těla žijí vnitřní cizopasníci čili endoparazité, na povrchu zevní, neboli ektoparazité. Většina parazitů je specifikovaná na určitý druh zvířat a u jiných se neuplatňuje.

V mezihostiteli (myš, potkan, králík, žába) probíhá jen část vývoje parazita, v kočce, jako definitivním hostiteli parazit dospívá a množí se. Parazitózy mohou probíhat akutně nebo chronicky. Při malém množství parazitů může být průběh latentní. Kočka nemusí příliš trpět, svými obrannými mechanizmy může do značné míry působení parazita omezovat. U některých parazitóz se uplatňuje také věková rezistence.
Léčbě parazitózy by v ideálním případě měla předcházet přesná diagnostika a určení druhu parazita. V chovech koček upřednostňujeme preventivní odčervení tam, kde je pravděpodobnost nakažení. Hlavní zásadou je podávání odpovídajícího preparátu a plné léčebné dávky , protože nedostatečnými dávkami není parazit likvidován a vznikají rezistentní kmeny, na které potom terapie nepůsobí.
Někteří parazité jsou rozšířeni po celém světě, někteří jen v určitých lokalitách. Při nákupu koček je možnost dovozu pro nás exotických parazitů, ale budu se zabývat jen parazity běžně se vyskytujícími ve střední Evropě.

Škrkavky
U koček parazituje škrkavka kočičí a škrkavka šelmí. Oba druhy jsou rozšířeny po celém světě. Kočičí škrkavkou se mohou nakazit všechny kočkovité šelmy, ale ne psi, škrkavkou šelmí se mohou nakazit kočky i psi.
Škrkavky jsou oblé hlístice bělavé až žlutavé barvy, v dospělosti velké 6 - 10 cm. Laický název drátovec vystihuje typický tvar těla parazita.
Vajíčka škrkavek jsou vylučována s trusem kočky do vnějšího prostředí, kde prodělávají vývoj. Dozrávání vajíček v pokojové teplotě trvá asi 14 dní, ve venkovním prostředí i 4 týdny. Kočka se nakazí pozřením zralých vajíček, která se polknutím dostanou do zažívacího ústrojí. V trávicím traktu se uvolní larvy a ty přes stěnu střevní vnikají do krevních kapilár a migrují tělem kočky. Dostávají se do plic, jsou vykašlány a polknuty a dostanou se opět do tenkého střeva, kde dospívají a produkují další vajíčka.

Část larev putujících tělem se může uchytit v orgánech a svalovině. Na takto usídlená vývojová stadia parazita není možno působit žádnými z dosud známých antiparazitik. Při březosti kočky se tyto larvy hormonálními vlivy aktivizují a může docházet k jejich uvolňování do mléka a nakažení sajících koťat.
Příznaky onemocnění jsou výraznější u koťat než u dospělých zvířat. Pozorujeme vyhublost, matnou a zježenou srst, často zvětšené břicho. Dostavuje se zvracení, střídavé průjmy, zvýšená plynatost střev a bouřlivá peristaltika. Putování larev dýchacím aparátem vyvolává kašel.

Škrkavky můžeme nacházet v trusu i ve zvratcích. Terapie spočívá v podání vhodných antiparazitik a to v tabletkách, pastě nebo injekčně. Je nutno použít preparáty určené výhradně pro kočky. Léčba zvířat, která projevují příznaky onemocnění, patří vždy do rukou zvěrolékaře. Škrkavky produkují toxiny, které vyvolávají nervové poruchy. Rychle se uvolňují z těl odumřelých červů a mohou způsobit křeče až smrt postiženého zvířete.
Vzhledem k tomu, že vývojový cyklus škrkavky do dospělosti a produkci dalších vajíček trvá v těle kočky 14 dní, je nutno při léčbě podání preparátu opakovat po 14 dnech. V případě většího zamoření nebo možnosti opakovaného nakažení znovu po dalších 14 dnech, aby preparát postihl nové červy ve střevě, kteří ale ještě neprodukují další vajíčka.

Preventivní odčervení koťat provádíme ve třech týdnech života a pak pravidelně každých 14 dní do stáří alespoň tří měsíců. Další parazitologické kontroly jsou důležité každých šest měsíců. V chovech koček je důležité odčervení matky před připuštěním. Kočky chované volným a polovolným způsobem by měly být odčervovány pravidelně minimálně každého půl roku. I kočka chovaná pouze v bytě se může infikovat. Vajíčka škrkavek můžete sebou přinést domů se zeminou na květiny, s blátem na botách nebo s pískem.

Důležité upozornění
Škrkavky koček, ale i psů, představují určité zdravotní riziko pro člověka. Člověk se může nakazit zralými vajíčky škrkavek z kontaminovaného prostředí. Larvy mohou cestovat do orgánů a vyvolávat onemocnění larvální toxokaróza - larva migrans visceralis. Další vývoj tyto škrkavky u lidí neprodělávají a proto se nevyskytují v zaživadlech člověka. Vajíčka škrkavek v půdě přežívají tři roky i déle. Toulavé kočky představují nebezpečný zdroj vajíček škrkavek pro lidskou populaci. Kočky zahrabávají trus do sypkého materiálu a tím kontaminují prostředí (pískoviště, záhony), případně suroviny a potraviny v místech, kde se uchovávají a zpracovávají. Promoření prostředí souvisí také s nízkou věkovou rezistencí koček k těmto poarazitům a s vylučováním vajíček i u dospělých zvířat bez příznaků onemocnění.
Nejčastěji se mohou nakazit malé děti , které ještě nemají dostatečné hygienické návyky, nebo lidé, kteří hygienu opomíjejí. Ani kočka ani člověk se nemůže nakazit přímo od kočky, vajíčka musí prodělat vývoj v zevním prostředí.

Ke snížení promoření zevního prostředí přispíváme pravidelným odčervováním volně chovaných koček. Také důslednou kontrolou rozsáhlé populace bezprizorních koček (kastrace) a zakrýváním dětských pískovišť na noc lze výrazně ovlivnit tuto nepříjemnou, ale ne příliš častou, zoonozu.
Včasná terapie nemocných koček má velmi dobrou prognózu. Pravidelná prevence správným preparátem ve správný čas je pro kočky naprosto neškodná.