Čeleď: Velemlokovití (Cryptobranchidae)

Velemlokovití jsou rozšířeni v Číně, Japonsku a v jižních oblastech spojených států. Žijí v horských potocích, jejichž břehy jsou hustě zarostlé vegetací, americký velemlok obývá větší potoky a řeky.

Dosahují velikosti od 60 cm do 160 cm a jsou tak největšími ocasatými obojživelníky na světě. Mají zavalité, zploštělé tělo, velkou hlavu a širokou tlamu. V poměru k velikosti těla mají slabé končetiny, přední jsou velice vzdálené od zadních a proto je nepoužívají k chůzi, ale ke koordinaci pohybů a “odstrkování” se od kamenů v prudce tekoucích bystřinách. Ocas mají ze stran zploštělý a velmi silný. Očím chybějí oční víčka. Jazyk je k dolní čelisti přirostlý až ke svému přednímu okraji. Zuby mají jak v horní tak v dolní čelisti. Jsou to výhradně vodní živočichové, larvy dýchají žábrami, dospělí jedinci plícemi a kožními lemy, které jsou na bocích těla. Zbarvení těla je tmavé, většinou od šedé či šedohnědé po hnědou. Oplození je vnější.

Velemlok čínský (Andrias davidianus)

V. čínský je největší známý obojživelník, který dosahuje délky 90 - 159 cm. Tělo je zbarveno světle šedohnědou barvou s množstvím malých černých skvrn, staří mloci jsou celkově tmavší s většími skvrnami a bradavičnatější kůží.

Jak název napovídá, tento velemlok žije v Číně v čistých horských potůčcích, které se spojují ve větší říčky - tam se vyskytují spíše mladí jedinci, pouze ale za předpokladu, že je zde voda opravdu čistá a mloci nejsou loveni pro své maso. To je totiž pro tamní chudé obyvatele levným zdrojem živočišných bílkovin.

Velemloci se živí masitou potravou a to hlavně rybami, měkkýši, korýši a obojživelníky, nepohrdnou však ani jedincem svého druhu. Loví tak, že pasivně leží schovaní někde pod kořenem nebo kamenem a z úkrytu jim vyčnívá pouze jejich velká hlava. Klidně čekají až se v blízkosti jejich tlamy objeví nějaká ta ryba či rak a poté bleskurychle škubnou hlavou, silnými čelistmi kořist uchopí a spolknou.

V době rozmnožování samci vydávají temný křik a pak spolu bojují o samičku. Po páření samička klade 300 - 500 vajec, která se spojují rosolovitou stopkou, sameček poté přebírá zodpovědnost a vajíčka i vylíhlé larvy chrání proti útoku dravců. Z oplozených vajíček se líhnou za 8 - 10 týdnů larvy, které měří přibližně 3 cm.

V Asii žije ještě velemlok japonský (Andrias japonicus), který je domovem na ostrovech Šikoku, Kjušu a Honšu. Je o něco menší než jeho příbuzný a způsobem života se příliš neliší od čínského velemloka.

Tyto dva druhy obojživelníků patří mezi velmi přísně chráněné živočichy a jsou zapsáni v seznamu mezinárodní Červené knihy.

Velemlok americký (Cryptobranchus alleganiensis)

Tento velemlok žije v Severní Americe a vytváří tam dva poddruhy, z nichž jeden obývá oblast států Jižní Karolíny, Alabamy, Arkansasu a New Yorku a druhý žije podél severoamerického veletoku řeky Mississippi.

Velemlok americký, stejně jako jeho dva východoasijští příbuzní miluje čistou vodu horských potůčků. Dostane-li se však někdy níže po proudu, více se v novém prostředí pohybuje a jaksi se kroutí. Je to způsobeno tím, že voda je zde teplejší a neobsahuje tolik kyslíku jako proudící bystřina. Zvíře si tak kroucením zvyšuje možnost vstřebání kyslíku četnými kožními záhyby, které zprostředkovávají většinu jeho kožního dýchání.

Tento obojživelník, ač se velmi podobá zjevem i způsobem života předešlým velemlokům, nikdy nedoroste takových rozměrů jako oni. Dorůstá maximálně délky 56 - 75 cm, má velkou a zploštělou hlavu, ploché, dlouhé tělo s postranním kožním lemem a stranově zmáčklý ocas. Mezi prsty má vyvinuté kožní lemy. Charakteristické jsou jeho velmi malé oči a nozdry posunuté hodně vepředu. Zbarvení je podobné u všech velemloků, základní barva je hmědá s četnými tmavými skvrnami a u severoamerického velemloka také s menšími žlutými skvrnami, které ve stáří mizí.

Jeho potravu tvoří drobní korýši, plži, obojživelníci aj. Velemlok je noční živočich, tudíž ve dne odpočívá v úkrytu někde pod kamenem nebo padlým kmenem stromu a každých přibližně 10 minut vystrčí čenich, aby se nadechl. Velemloci jsou teritoriální zvířata a proto se příliš nevzdalují od svého “doupěte” které si sami vyhrabou obvykle pod nějakým plochým kamenem. Tam také na podzim kladou samičky vajíčka v počtu až 500 kusů, která samec oplodní a pak se o ně stará až do vylíhnutí larev. Ty také po nějakou dobu chrání. Larvy jsou cca 3 cm velké a metaforují (přeměňují se) za 3 - 4 roky.

Velemloci se v “rukách” teraristů téměř neobjevují. Je to za prvé tím, že asijští velemloci jsou přísně chránění a za druhé pro jejich velikost - vždyť pro takové “obry” by pomalu nestačila vana. Můžeme se s nimi však setkat v některé ze zoologických zahrad, kde jsou častými chovanci a to hlavně s Velemlokem japonským, který se do Evropy dováží nejčastěji.