Seriál o amadách: Amada škrabošková

Německy: Kleinschmidts Papageiamadine, Schwarzstirn Papageiamadine
Anglicky: Pink-billed Parrot-finch, Black-faced Parrot-finch

Nevytváří poddruhy.
 

Popis:

Délka 10 cm. Základní barva je zelená. Na obličejové části hlavy je černá maska, zasahující od čela k očím a na bradu. Na masku navazuje na horní části hlavy nevelká tmavomodrá skvrna. Na vrchní části těla a na křídlech je zelená barva tmavší, než na spodní straně těla. Pod maskou a na prsou má zelená barva zlatožlutý nádech. Vrchní krovky ocasní a kostřec jsou jasně červené, krásně kontrastující s tmavozelenými zády.

Ocasní pera jsou tmavohnědá. Ruční letky jsou hnědočerné se zelenými vnějšími lemy.

Zobák je mohutný, dlouhý, světle růžový. Oči hnědé, nohy masové barvy.

Samička je zbarvena stejně jako samec.

Mladí ptáci jsou matnější, tmavší a bez černé masky. Spodní strana je hnědavá. Vrchní krovky ocasní matně hnědočervené.

 

Původ a rozšíření:

Žije pouze na ostrově Viti Levu na Fidži. Na dalším ostrově Vanua Levu její výskyt potvrzen není, vyloučen však také ne.

Obývá především souvislé horské lesy v nadmořské výšce 700 - 1200 m, kde byla pozorována v párech. Drží se v korunách plody nosících stromů vysokých 20 - 30 m, na nichž hledá potravu. Za těmito stromy pravděpodobně létá i do nížin.

Ziswiler, Güttinger a Bregulla popisují svá pozorování z roku 1972: “Plody stromu Ficus vitiensis o velikosti poněkud většího lískového oříšku pevně přidržují prsty. Poté plod zobákem roztrhnou a vyjídají dužinu a semínka, dokud není obal plodu úplně vyzobán. Podobně je tomu i s plody o velikosti hrášku z blíže neurčeného stromu Garcinia sp. A stejně velikými plody Ficus tinctoria. Tyto plody 2 až 3 pohyby spodního zobáku vymačknou a poté celé spolknou.

Největšími konkurenty v přírodě byly pozorováni plodožraví holubi a jeden neurčený menší pták.

Clunie (1979) pozoroval pár amad škraboškových s jinými hmyzožravými ptáky, jak společně hledají hmyz a jeho larvy a kukly.

Holyoak (1979) pozoroval přijímání hmyzu a vytahování drobných semínek z lusků podobným hrachu.

O rozmnožování není téměř nic známo. Clunie (srpen 1972) pozoroval pár při stavbě hnízda. Sameček nosil hnízdní materiál, který samička používala ke stavbě. Hnízdo bylo spleteno z listů bambusu, drobných větviček a nějakých červených listů. Bylo kulovitého tvaru, vypadalo poněkud načechraně a úzký vletový otvor byl umístěn nízko po straně.

Období hnízdění je podle Mercera odhadováno podle nevybarvených mláďat na říjen až leden. Ziswiler, Güttinger a Bregulla pozorovali nevybarvená mláďata v březnu.

 

Chování a chov:

Do Německa se dostala amada škrabošková poprvé v r. 1914 v transportu amad Fidžiských ( Pealesek). Toto byl první a také asi jediný případ dovozu těchto ptáků do Evropy podle H.Dickera z Halle (1914), což potvrzuje v Gefiederte Welt také Neunzig (1920).

Literatura:
H.Bielfeld, Das Prachtfinken Buch, E.Ulmer Verlag, 1996