Poznámky k chovu.
Chameleon pardálí se řadí svou velikostí - samci až 52 cm (většinou do 40cm), samice max. 30 - 35cm - mezi větší druhy chameleonů. Jednotlivé populace se odlišují kromě jiného právě rozdílnou velikostí. Při chovu v terariích dosahují odchovaná zvířata těchto velikostí jen při optimální výživě a dostatečném zásobování vodou.
Nejnápadnějším znakem jsou velké kostěné výrůstky, vystupující v místě dotyku oboustranných rostrálních lišt. Tyto výrůstky jsou pokryty tuberkulovitými šupinami a vytváří dva menší lopatovitě zvětšené rohy, přesahující u samců zřetelně špičku horní čelisti. Tato struktura u samic a u mláďat buď chybí, nebo je jen slabě naznačena. Ošupení je složeno ze stejnoměrných malých šupin. Tyto pak přecházejí v kónické šupiny, které vytvářejí výrazné hřbetní a hrdelní hřebínky.
Pohlavní dimorfismus se projevuje navenek již zmiňovanými samčími výrůstky a opět u samců zduřelým kořenem ocasu. Rovněž používaná barva je u obou pohlaví rozdílná a mimo rozpoznání pohlaví představuje důležitý znak pro rozlišení jednotlivých izolovaných populací. Tak např. často chovaná varianta z ostrova Nosy-Bé, se vyznačuje u samců zelenou až tyrkysovou základní barvou s bílými laterálními pruhy a se žlutými koutky tlamy. Také příčné pruhování je velmi variabilní a může obsahovat všechny odstíny od červené až po světle modrou. Naopak oproti velmi nápadně zbarveným samcům mají samice jen krycí zbarvení. Většinou jsou šedavé, hnědé, někdy až oranžové nebo červenavé. Populace od Diégo-Suarez je u samců zbarvená vínovou červení, doplněná žlutou a zelenou kresbou, u samic zde převládá zelená s červenou kresbou, z ostrova Nosy-Boraha jsou známy hlavně šedohnědá zvířata atd...
Chameleon pardálí je endemitem Madagaskaru a k němu přiléhajících ostrovů, např. Nosy-Bé, nebo Nosy Boraha. Byl zavlečen i na ostrovy Réunion a Mauritius. Areál jeho rozšíření leží na severním a severovýchodním pobřeží, dále podél východního pobřeží až na nejjižnější cíp Madagaskaru - mys Sainte Marie. Méně četná místa výskytu leží i na severozápadním pobřeží.
Právě na Madagaskaru se zřetelně ukazuje, že F. pardalis je fylogeneticky mladý druh s enormní přizpůsobivostí. Žádný biotop neupřednostňuje. Můžeme ho spatřit jak na keřích, stromech, palmách, tak i na drátech elektrického vedení, na cukrové třtině, v zahradách, na polích i na písečných plážích. Právě díky své adaptabilitě velice dobře snáší zemědělské vlivy na krajinu i pokračující likvidaci posledních zbytků původního lesa. Poté pak proniká do dalších doposud jím neosídlených oblastí, kde s úspěchem vytlačuje původně žijící druhy ještěrů - převážně chameleony.
V místě výskytu - hlavně v pobřežních nížinách panuje teplé a vlhké podnebí. Průměrné teploty se v průběhu roku pohybují mezi 22 - 28 °C, přičemž nejvyšší denní teploty dosahují v průběhu léta až 40 °C. Vzdušná vlhkost bývá mezi 70 - 100 %. Od listopadu do března nastává období dešťů, v ostatních měsících období sucha, kdy navzdory jeho označení je na pobřeží poměrně značně vlhko. Roční úhrn srážek většinou převyšuje 2000 mm.
Chameleon pardálí se v omezeném prostoru terária jeví jako velmi agilní až nervózní druh chameleona. Samci jsou vzájemně velmi nesnášenliví, ihned se napadají a je proto nutné je chovat odděleně. Pro samostatně drženého samce postačuje nádrž o rozměrech 50 x 50 x 100 cm ( šířka, hloubka, výška), pro samici může být i menší např. 40 x 40 x 60 cm. Ve větších teráriích je možné chovat obě pohlaví společně. Jako substrát použijeme např. písek s rašelinou a do prostoru umístíme dostatek větví spolu s živými i umělými rostlinami. Na osvětlení jsou vhodné bílé zářivky doplněné bodovým zdrojem tepla i světla. Teplota ve dne by měla dosahovat rozpětí od 25 do 35 °C, vertikálně ode dna až po strop terária. Vyhovující je noční pokles na 20 °C. Vlhkost regulujeme každodenním rosením (min. ráno a večer). I tito chameleoni hlavně při vyšších teplotách, nebo při vynechání rosení aktivně pijí kapající vodu z pipety, stříkačky nebo přímo z ručního rozprašovače.
Jako potravu předkládáme všechen běžně dostupný krmný hmyz, jako jsou cvrčci, sarančata, švábi, larvy potemníků, zavíječů, zlatohlávků atd... Rovněž rostlinná potrava hraje v jeho jídelníčku určitou roli - hlavně při nedostatku tekutin. Sám jsem mohl u jednoho dospělého samce pozorovat okusování listů Pothosu. Něco podobného mi prováděl i další krasavec z Madagaskaru - chameleon kobercový (Furcifer lateralis). Pochopitelně, že potravu i vodu je nutné obohacovat v co nejvyšší míře obvyklými vitaminózními a minerálními přípravky.
Po dosažení pohlavní dospělosti (zhruba ve velikosti 20 -- 25 cm) přemístíme samici do terária samce (pokud byli chováni každý zvlášť). Ihned po jejím spatření začne samec kývat hlavou, zvýrazní své barvy a pomalu se k ní houpavými kroky přibližuje. V tomto okamžiku je rozhodující názor samice. Pokud není připravena, varuje samce pohupováním, kýváním, prskáním, nebo bez okolků začne samce kousat. V opačném případě, když je připravena, zdá se, že na samce vůbec nereaguje. Samec se trhavým pohybem k ní přiblíží a zezadu na ni vyleze. Samice zvedne svůj ocas, takže samec pod ní může pohybovat svým ocasem. Poté podsune svoji kloaku pod její a dojde k pohlavnímu spojení, které může trvat až 25 - 30 minut. Obvykle je však kratší. Toto období páření a vzájemné snášenlivosti trvá několik dnů. Během této doby dochází několikrát denně k opakovaným kopulacím.
Po úspěšném páření jsou samice velmi žravé. Několik dnů před vlastní snůškou omezí samice příjem potravy a začne se pohybovat více po zemi. Hledá zde vhodné místo pro snůšku, přičemž vyhrabává zkušební díry. Po zhruba 30 - 45 dnů trvající březosti snáší samice do jamky či chodby vyhrabané v dostatečně vysokém ( min. 20 cm) a vlhkém substrátu průměrně 20 - 30 (max. 46) kožovitých vajec. Vejce ihned odebereme z terária a uložíme do navlhčeného vermikulitu do dóz z plastické hmoty. Během inkubace přijímá vejce značné množství vody a je proto nutná pravidelná kontrola vlhkosti. Jako inkubační teplota se obecně udává konstantních 28 °C, kdy se délka inkubace pohybuje v rozmezí 159 - 362 dní, když rozdíl mezi líhnutím prvního a posledního mláděte může činit 2 - 3 měsíce.
Moje osobní zkušenosti při inkubaci téměř stovky kusů vajec ze 4 snůšek za výše uvedených podmínek jsou spíše negativní. Po 306 dnech jsem se dočkal vylíhnutí jediného mláděte, velice slabého a života neschopného, které po několika dnech uhynulo. Přitom většina vajec byla oplodněna, ale zárodky se vyvíjely jen po určitou dobu, pak odumřely a nebo po zdánlivě úspěšné inkubaci došlo k úhynu zcela vyvinutých mláďat ještě ve vejcích těsně před líhnutím. Zde se pak nabízí otázka původu zvířat a analogické srovnání s inkubací vajec příbuzného druhu - chameleona kobercového (Furcifer lateralis), u něhož jsem s úspěchem vyzkoušel asi 40 denní metodu “chladné fáze”, kdy vejce zimují při teplotě kolem 15 - 18 °C. Teprve v literatuře vydané v USA jsem našel jasné údaje při postupu inkubace vajec chameleona o použití tzv. diapauzy - tedy zimní periody po dobu 1 - 2 měsíců při teplotě 65 °F, což je přesně 18,3 °C. Tato perioda je nutná pro nastartování rychlého vývoje zárodků. Této teplotě předchází dvouměsíční inkubace při teplotě 82 °F to je 27,8 °C. Stejná teplota se pak použije i v závěrečné fázi, při níž dochází k líhnutí mláďat. Bohužel jsem tuto variantu inkubace vajec tohoto chameleona již vyzkoušet nemohl.
S odchovem mláďat nejsou žádné větší potíže. Lze je odchovávat zvlášť po jednom v menších teráriích, nebo v menších skupinkách ve větší nádrži. V hustě zarostlém teráriu by neměla teplota vyšplhat výše než na 27 - 28 °C. Samozřejmostí je denní rosení a vydatné krmení, doplněné o potřebné vitamíny a minerální látky.
Literatura:
Henkel F.W.& S. Heinecke, 1993: Chamäleons im Terrarium.
Landbuch Verlag Hannover. 158 pp.
Nečas P., 1995 Chamäleons - bunte Juwelen der Natur.
Edition Chimaira bei Bücher kreth, Frankfurt am Main, 249 pp.
Vosjoli P.& Ferguson, 1995: Care and Breeding of Panther, Jackson s, Veiled and Parson s Chameleons. Published by Advanced Vivarium Systems, Inc. Santee, California U.S.A.