Při zpáteční cestě z Bavorské výstavy jsme navštívili chovatele v městečku Herzbruck. Protože jsme v tomto městě ještě nebyli, dohodli jsme se telefonicky, že nás tento chovatel počká u benzínové pumpy a potom odvede do svého zařízení. Již při příjezdu nám bylo jasné, že jde o areál místního spolku.
Tento spolek sdružuje cca 100 členů. A má otázka směřovala k činnosti, protože součástí areálu je i klubovna, kde se chovatelé scházejí. Byl jsem překvapen, že skutečně činných chovatelů je pouze deset. A tak při pohledu na naše organizace, kde je členů podstatně méně, vyzní aktivita ve prospěch našich chovatelů. Při pohledu na areál a chovatelské zařízení je vidět velký nepoměr ceny (krmiva,materiálu) k platu, kdy v přepočtu na naše poměry jsou ceny velmi nízké. A to nemluvím o zaručené kvalitě krmiv a obrovské paletě v nabídce. Jen pro porovnání šestikotcová králíkárna - klasická dřevěná stála 1200 marek, včetně kompletní výbavy - krmítka, plastové trusníky, rošty, napáječky, včetně nátěru. Nevím, kolik by tato králíkárna stála u nás.
My jsme navštívili chovatele Dietera Rotha, kde náš zájem směřoval na králíky české černopesíkaté. Samozřejmě jsme chtěli také nějaké Čp dovézt. Při stupu do samotného zařízení jsem byl překvapen čistotou a na první pohled líbivými králíky. V tomto zařízení stálo odhadem 60 kotců, což není mnoho, protože kromě již zmíněného plemene pan Roth choval i králíky zakrslé divoké, hermelíny červenooké a zakrslé černopesíkaté. Jak sám řekl, ve vrhu nechává 5 - 7 mláďat, ale i méně. Mě udivila skutečnost, že všechna zvířata mají výbornou záď. Tato je prioritou většiny německých chovatelů a jak sám chovatel řekl, zvíře s vystouplými kostmi není do chovu vůbec zařazováno. Když si k tomu připočteme i kvalitní krmení není divu, že je ve SRN tolik pěkných zvířat. Důslednost vyřazování nekvalitních a netypických jedinců vede k zlepšování chovů. U tohoto chovatele jsem neviděl králíka, který by neměl perfektní typ. Podle jeho slov chovatelé ustoupili od zamýšleného prodlužování uší u zakrslíků. A tak jsem u něj viděl samičku, která daleko typem předčila samečky a bez problémů odchovávala mladé. Právě chov králíků zakrslých divoce zbarvených byl vynikající.
Jak jsem již naznačil, chovatel nám prodal 1,1 černopesíkatý za solidní cenu a ve výborné kvalitě, kde kromě již zmíněné typičnosti a tvaru, vynikala i srst svojí hustotou. Také podsada byla čistě bílá u všech předvedených zvířat. Pokud si vzpomínám, na loňské bavorské výstavě, byla zašedlá podsada u většiny vystavených zvířat. Snahou německých chovatelů je založit klub chovatelů tohoto králíka, podobně jako je tomu u nás. Bohužel malé rozšíření tohoto plemene u nás, má počátky v neochotě některých členů klubu přenechat solidní králíky a raději je porazí aby neměli na výstavách konkurenci. Zde by si chovatelé měli vzít příklad z chovatelů v SRN. Zájem o chov králíka černopesíkatého je značný, žel není u nás chovný materiál. Jde o plemeno líbivé a vhodné ke kožešnickému zpracování.
Každá diskuse o chovu či návštěva samotného chovatele přináší nová poznání. O to více, že se nám věnoval pro nás neznámý chovatel ze zahraničí. Každý z nás si něco pro své chovatelské hobby odnesl a nelitoval daleké cesty.