Kupujeme psa

"Proč mně vykládáte, jakou mají ti lakelandi povahu, to přece poznám, až ho budu mít doma."
("taky" zájemce o štěně)

Koupě psa není nijak jednoduchá záležitost. Pokud si začátečník pořizuje fenku, měl by předem uvažovat nad tím, zda ji chce, či nechce využít v chovu. Pokud ano, je žádoucí, aby splňovala alespoň základní předpoklady. To jest kvalitní a zdravé předky a sama by v době odběru neměla vykazovat viditelné vady exteriéru nebo znaky nějakého onemocnění. Když se rodina rozhodne, že si pořídí novou pračku, ledničku nebo televizi, snaží se získat o kvalitě nabízeného zboží co nejpodrobnější informace. Hledá se ten nejlepší technický systém, možnost využití i nároky na údržbu a provoz. Na základě zjištěných skutečností a praktických zkušeností těch, kteří stejný domácí spotřebič mají, se pak volí výrobce a prodejna. Je zbožným přáním, aby koupě psa byla předem podobným způsobem promýšlena. Pro zájemce o štěňata většinou bývá rozhodující, jak pes vypadá. Méně zajímavá už je povaha plemene a nároky, které představuje péče o něj, stojí úplně stranou. Pozornost nebývá věnována ani výběru chovatele. Prostě se sáhne po prvním inzerátu. Kvalita chovu je hodnocena podle vyjádření chovatele - tedy prodávajícího. Už staré české přísloví praví, že "Každá liška chválí svůj ocas". Ne všichni chovatelé jsou do té míry slušní, že dokáží vážnému zájemci přiznat, že určité štěně vykazuje vadu, která by v budoucnu mohla rozhodnout o vyřazení z chovu. Zvykli jsme si pochybovat o bankách, cestovních kancelářích a slušnosti politiků. V případě koupě štěněte je ale skutečnost jiná. Většina začátečníků, ale bohužel často i ti zkušenější, podlehnou sugestivnímu výkladu a uvěří, že právě tato štěňata nebo tento krycí pes jsou tím nejlepším, co u nás v plemeni kdy bylo. Občas mě navštíví nešťastní noví majitelé štěněte s prosbou o kontrolu skusu, barvy, kvality srsti nebo počtu řezáků. Většinou rozhovor začínají slovy: "My jsme chtěli psa, s kterým bychom mohli na výstavu a chtěli bychom také mít štěňata s průkazem původu. Chovatel(ka) nám řekl, že tohle štěně bude určitě vynikající. To, co vidíme, vůbec nevadí. Štěně je ještě malé. Až vyroste, vše bude v pořádku." A pak pokračují podle typu problému: "Řezák, který chybí v mléčném chrupu, v trvalém určitě naroste, předkus se vyrovná, ucho se zmenší, oko ztmavne a nestandardní zbarvení zmizí. Z hlediska budoucího mateřství není problém ani ta velká kýla. To se přece zatáhne." Funkcionáři klubů nebo soudní znalci z oboru kynologie by mohli hovořit o tom, kolik dobrozdání, že určitý jedinec vykazuje hrubou vadu proti standardu, vystavili. Často to dopadne tak, že chovatel po kratších či delších tahanicích vadu štěněte uzná a nabídne, že si štěně vezme zpět. Rodina, která si zatím svého nového člena zamilovala, si začne představovat jeho nepříliš růžovou budoucnost. Většinou si pak řeknou, že chtěli psa pro radost a tu jim může dělat s chybějícím řezákem či s nestandardním skusem nebo barvou. Mezi kynology se zařadí nový velmi slušný člověk. Do chovatelské oblasti ale asi nezasáhne. Jsou ovšem výjimky, které si hned pořídí dalšího psa. Chovatele i štěně už tentokrát vybírají opatrně.
Zájemci by se měli před odběrem štěněte snažit poradit s někým, kdo ví, o co v daném plemeni jde. Jako zdroj informací nejlépe poslouží chovatelský klub. Každá mince má dvě strany. Toto pravidlo platí i ve vztahu chovatel - nabyvatel štěněte. Zájemci o štěně se velmi obtížně vybírá chovatel. Pro chovatele často bývá stejně těžké odhadnout, jaký ten "vše slibující člověk" opravdu je. Tváří se tak zkušeně a o psech hovoří s přehledem odborníka. Bude se o štěně opravdu starat? Co udělá, až mu štěně sežere boty nebo důležité doklady? Chce psa jako přítele nebo hledá poslední doplněk, který v okolních lidech dotvoří obraz úspěšného člověka? K oblastem, v kterých by se měl chovatel snažit získat alespoň nějaké vědomosti, tak přibývá další - psychologie. Schopnost jednat s lidmi, udržovat s nimi dobré vztahy, a tak získat možnost sledovat dále svoje odchovy, i to patří k vlastnostem, které by dobrý chovatel měl mít.

"Jak mám poznat, která fena bude kvalitní a která ne?"
(začínající chovatel)

Naprosto přesně se něco takového nedá určit. Pes je živý tvor, vyvíjí se a na 100 % tvrdit o malém štěněti, že z něj vyroste výborný jedinec, je neseriózní nesmysl. Přesto jsou určité informace, které mohou výběr štěněte usnadnit. Úroveň jedinců lze hodnotit ze třech hledisek.

1) Rodokmenová hodnota - údaj, který vyjadřuje kvalitu předků uvedených v průkaze původu určitého jedince. Rodokmenová hodnota je jeden z mála ukazatelů, který lze zjistit při odběru štěněte. Rodokmen psa má podle předpisů FCI obsahovat minimálně tři generace předků. U nás bývají uvedeny generace čtyři. U většiny předků je napsáno i výstavní hodnocení, výsledky zkoušek a eventuálně i bonitační kód nebo výsledky vyšetření dysplazie. Pokud tak tomu není, lze tyto údaje prostřednictvím chovatelského klubu získat. Jsou-li předci štěněte hodnoceni jako výborní, je takový jedinec daleko perspektivnější než ten, který má u rodičů a prarodičů známky daleko horší. Pečlivý zájemce nespoléhá jen na uvedená výstavní ocenění a snaží se získat o předcích a dalších příbuzných svého štěněte více informací. Vím o chovatelce, která si před dovozem štěněte ze zahraničí vyjma fotokopie průkazů původu předpokládaných rodičů obstarala i fotografie většiny předků. Složila si tak několik možností textových i obrazových rodokmenů zatím nenarozené feny. "Papírové" údaje měla doplněné i o skutečný vzhled předků. Věděla, do jaké míry jsou totožní v typu, kde se vyskytly vynikající vlastnosti a také na první pohled viditelné nedostatky. Litovala jen toho, že má k dispozici pouze fotografie, více by jí vyhovovalo video.
2) Chovná hodnota - tento údaj vyjadřuje úroveň jedince při jeho zařazení do chovu. Chovná hodnota vychází z hodnocení exteriéru a eventuálně i povahy. Podmínky pro zařazení do chovu určují nejmenší možnou chovnou hodnotu. Požaduje-li chovatelský klub, aby fena, která je zařazována do chovu, měla pouze výstavní ocenění, a to např. nejhůře velmi dobrou, znamená to, že v příslušném plemeni je v souladu s uvedenou podmínkou nejnižší možná chovná hodnota feny právě ona uvedená velmi dobrá nebo spíše exteriér, který této známce odpovídá. S každým lepším hodnocením či titulem a eventuálně zkouškou z výkonu chovná hodnota jedince stoupá. Chovná hodnota rodičů je velmi důležitým údajem při výběru štěněte. Chovatel, který chce odchovávat kvalitní štěňata, musí brát chovnou hodnotu rodičů vždy v úvahu. Nesmí ji ale přeceňovat. Jsou kynologové, kteří mají zcela vynikajícího psa nebo fenu, ale obíhání výstav je příliš neláká. Jejich pes nebo fena tedy splní základní podmínky pro zařazení do chovu a další ocenění nesbírají. Jsou ale i kynologové, kteří mají psa kvality menší, ale neradi si to přiznávají. Tak dlouho hlásí svého psa na výstavy, až se jim podaří někde v malé konkurenci získat slušné ocenění a eventuálně i nějaký ten titul. Nezkušený zájemce o štěně je oslněn oceněním a snad ani nemůže zjistit, jak velkou práci dalo jej získat. Chovná hodnota jedinců je do značné míry závislá na činnosti rozhodčích. Pokud budou posuzovat tak, jak mají, zmizí problém "vyježděných" titulů. Trochu jednodušší situace je tam, kde pro zařazení do chovu je jednou z podmínek bonitace. Bonitační hodnocení může být daleko podrobnější a podklady z něj získané přesnější. Ale i u plemen, kde bonitace probíhají, má většina chovatelů snahu krýt psem, který má ještě tituly. Ono přece jen v rodokmenu štěněte lépe vypadá, když u rodičů je uveden nějaký ten šampionát, než prostá a jednoduchá výborná, byť doplněná o ideální bonitační kód.
3) Plemenná hodnota - tento údaj by se dal vysvětlit jako schopnost předávat exteriérové znaky i povahové vlastnosti na potomstvo. Stanovit plemennou hodnotu jedince trvá dlouho a je to velmi obtížné. Pouze na základě hodnocení většího množství potomků z různých spojení lze říci, jak se určitý pes nebo fena v chovu prosazuje. Jsou jedinci, kteří i ve spojení s méně kvalitními partnery dávají výborné potomstvo. Naopak jsou jedinci, kteří ač sami vykazují naprosto vynikající vlastnosti, svým potomkům je předávají zcela ojediněle. Zkušení chovatelé vědí, že titul šampión ještě automaticky neznamená, že šampiónovi potomci budou na výstavách či zkouškách úspěšní. Nový zájemce o štěně má velké štěstí, pokud se mu povede objevit opakované spojení dvou jedinců s vysokou plemennou hodnotou.

 

(Z knihy Malá škola pro chovatele psů, vydalo nakladatelství DONA)