Ačkoli zoborožci nejsou v chovech tak rozšíření jako tukani, jsou to velmi zajímaví ptáci, kteří stojí za pozornost. Ač jsou tukanům velmi podobní,...
Ačkoli zoborožci nejsou v chovech tak rozšíření jako tukani, jsou to velmi zajímaví ptáci, kteří stojí za pozornost. Ač jsou tukanům velmi podobní, patří do příbuzenstva ptáků řádu srostloprstých (Coraciiformes) -např. dudků, ledňáčků, vlh. Naproti tomu tukani jsou spolu s datly a žlunami zástupci řádu šplhavců (Piciformes).
Podobnost tukanů a zoborožců je způsobena podobným způsobem života. Tukani jsou novosvětským protějškem zoborožců, žijících v savanách a pralesích Afriky a jihovýchodní Asie. V současnosti je známo 42 druhů tukanů a 54 druhů zoborožců. Výhodou zoborožců v chovu oproti tukanům je mnohem menší citlivost k hemochromatóze a obsahu železa v potravě.. Africké druhy zoborožců jsou více masožravé, asijské druhy se živí hlavně ovocem.
Nelze je doporučit jako mazlíčky chované doma v kleci. Některé malé druhy tukanů či arasariů a ze zoborožců zástupci r. Tockus lze mít ochočené v bytě. Potřebují však velkou klec s malým průměrem ok pletiva, minimálně tak velkou jako pro velké papoušky ary či kakadu. Chovatel by měl také vědět, že rozhazují potravu kolem sebe. Lze je považovat za velké majny či loskutáky. Zoborožci vydávají velmi hlasité zvuky - čím větší pták, tím hlasitější volání.
Zoborožci jsou velmi zajímavým chovatelským objektem díky unikátnímu způsobu hnízdění, kdy se samice zazdí do dutiny na mnoho týdnů. Hnízdí v dutinách stromů popř. ve skalních jeskyních. Sami dutinu nehloubí, téměř ji neupravují nebo jen velmi málo. Užívají ji tak, jak ji najdou. Výjimkou jsou velcí afričtí zoborožci r. Bucorvus, kteří si hloubí hnízdo v říčním břehu či vyschlém řečišti. U ostatních se samice zazdí do dutiny pomocí směsi bláta, trusu a ovoce. Směs ztvrdne více než jíl. V otvoru je ponechána úzká škvíra, skrz kterou samec samici krmí. Škvírou se samice také vyprazdňuje a vyhazuje z hnízda nečistoty. Samice během svého uvěznění zcela přepelichá. Po vylíhnutí mláďat, kterých bývá od 1 do 8 opatřuje samec potravu i pro ně. Samice zůstává s mláďaty, dokud nejsou dostatečně velká a silná, aby se mohla sama vyprazdňovat škvírou v zazděném otvoru dutiny. Jakmile již není přítomnost samice v hnízdě nezbytná, rozbije zazděný otvor a dutinu opustí. Potom mláďata krmí oba rodiče, až do doby, kdy jsou schopna létat. Po vylétnutí z dutiny následují rodiče při vzdušných cestách za potravou.
Čím zoborožce krmit? V našich podmínkách jsou to převážně jablka, banány, vařené brambory, rajčata, pomeranče, hroznové víno, melouny aj. podle sezóny. Ovoce se podává nakrájené na malé kousky. Doplňuje se živočišnými bílkovinami - moučnými červy, cvrčky, myšaty, jednodenními kuřaty, vejci natvrdo, namočenými psími granulemi a těstovinami. Záměrně nebyla zmínka o vodě na pití. Zoborožci totiž nepijí. Získávají vodu z potravy, měli by tedy mít k dispozici dostatek šťavnatého ovoce. Zoborožci potřebují prostornou voliéru. Je znám případ menších druhů, kteří zahnízdili ve voliéře o velikosti 1,2 x 2 x 2m, to však představuje absolutní minimum. Pro menší druhy r. Tockus je adekvátní voliéra o rozměrech 1,2 x 5 x 2,5m, velcí zoborožci potřebují prostor 40m2 a výšku voliéry 3m. Čím větší druh, tím větší budku na hnízdění potřebuje. Nejvíce se osvědčily budky z dutých kmenů. Vnitřek dutiny je vysypán hoblinami. Na zimu je třeba je umístit do vytápěné ubikace. Velké vedro a úpal však snášejí mnohem hůře než chlad.
Z afrických zoborožců jsou nejčastěji chováni: toko rudozobý (Tockus erythrorhynchus), toko žlutozobý (T. flavirostris), zoborožec trumpetový (Ceratogymna bucinator) a zoborožec stříbrouchý (C. brevis). Z asijských druhů se nejvíce chová: zoborožec černý (Anthracoceros malayanus), krásný zoborožec vrásčitý (Aceros corrugatus) a dvojzoborožec indický (Buceros bicornis). Vzácně je chován zoborožec chocholatý (Aceros comatus), zoborožec nosorožčí (B. rhinoceros) a filipínský (B. hydrocorax).
Náročnost odchovu závisí na mnoha faktorech. Platí stejně jako u papoušků, že se obecně odchovávají lépe menší druhy než větší. Pravidlem také je, čím větší druh, tím méně mláďat. Malí zoborožci snášejí až 8 vajec, zatímco snůška velkých druhů obsahuje obvykle 1 až 2 vejce. Pro úspěšný odchov je potřeba dostatek obětavé práce a znalostí. Úspěch však stojí za to. Dnes, kdy je ve světě tolik odchovů papoušků, že je obtížné je prodat, se chovatelé na zoborožce rozpomněli a obrátili na ně svou pozornost. Přejeme jim spoustu krásných chovatelských zážitků.