Šafránky v současné době se v našich chovech vyskytující pocházejí prakticky bez výjimky z dovozu, který byl před několika lety uskutečněn z Peru a...
Šafránky v současné době se v našich chovech vyskytující pocházejí prakticky bez výjimky z dovozu, který byl před několika lety uskutečněn z Peru a nelze zcela jistě určit, o kterou formu a nebo poddruh se jedná. Z dostupných autorů se pouze Bielfeld zmiňuje o SZ Peru jako o místě výskytu, ovšem jeho popis samiček naprosto neodpovídá samičkám v našich současných chovech.
Co se týče rozlišování pohlaví, z mých zkušeností mohu konstatovat, že jeho rozeznání je téměř nemožné. Pouze v období, kdy jsou ptáci připraveni k hnízdění, je možno vidět určitý rozdíl ve vybarvení obou ptáků, kdy lze samičku určit pouze podle poněkud mdlých barev, jiný rozdíl neznám. Někdy jsou samičky šafránek popisovány jako šedozelené bez žluté barvy, jsem ale přesvědčen, že se jedná o údaj neodpovídající skutečnosti. Jako asi u všech amerických pěnkav i u šafránek je nutno počítat s tím, že nemůžeme očekávat odchov u ptáků mladších dvou let. Teprve po dvou letech může chovatel s určitou jistotou rozeznat pohlaví na základě vybarvení. Není to nic nového, stejnou zkušenost jsme měli i s dnes již nežijícím přítelem Filipem u papežíků.
Prakticky všechny zdroje uvádějí značnou agresivitu samečků vůči samičkám, mé zkušenosti takové nejsou a dokonce si troufám tvrdit, že se jedná o naprosto mylnou informaci! Přestože jsou to ptáci někdy velmi divocí, u skutečného páru k zabití samičky samečkem nemůže dojít. Něco jiného ovšem je, když jsou chováni dva jedinci stejného pohlaví a nebo se v kleci s nimi octne pták žlutě zbarvený.
První šafránku jsem si pořídil asi před třemi lety na burze v Týništi, chovatelka mne informovala, že se jedná o samečka, který zabil samičku a tak byl za celkem levný peníz na prodej. Samičku jsem si pořídil asi za měsíc od chovatele, který se na chov amerických pěnkav specializuje, abych měl jistotu, že koupím skutečnou samičku. Byla sice sytě žlutá a k nerozeznání od šafránky, kterou jsem měl doma, ale věřil jsem, že se jedná o skutečnou samičku. Protože byla již téměř dvouletá, vpustil jsem ji do klece k samečkovi, kde bylo větší množství astrildů, vrabci obecní a samička strnada hnědohlavého. Trochu mne překvapilo, jak nevšímavě se k sobě chovaly, ale protože jsem se šafránkami neměl žádné zkušenosti, nepřikládal jsem tomu důležitost. Již druhý den jsem na dně klece nalezl uklovanou samičku strnada hnědohlavého, jejíž sytě žluté zbarvení bříška zřejmě vyprovokovalo útok. Protože předtím žila celý měsíc ve společnosti samečka bez nejmenších známek agrese z jeho strany a teď, kdy v kleci byl pravděpodobný pár, byla zabita, došel jsem k závěru, že budou chtít šafránky zahnízdit a přemístil jsem je do samostatné klece. V kleci rozměrů 80 x 90 x 50 cm byla zavěšena hnízdní kukaňka vlastní výroby, ve které oba ptáci ihned započali se stavbou hnízda. V krátké době na hnízdo jedna ze šafránek zasedla, přičemž se druhá šafránka nalézala vždy v bezprostřední blízkosti hnízda. Zhruba desátý den jsem na dně klece nalezl mrtvou samičku, respektive šafránku do té doby sedící na snůšce, a protože bylo hnízdo opuštěné, provedl jsem jeho kontrolu. V hnízdě byla 4 vajíčka zelenavé barvy a nedalo se ani určit, zda jsou nasezená. K mému překvapení zbylý pták (údajný sameček) nasedl na snůšku a evidentně hodlal pokračovat v sezení. Asi po dalších 10 dnech jsem sedící šafránku z hnízda vyhnal, v hnízdě byla 4 vajíčka mimo pochybnost neoplozená. Nyní již bylo evidentní, že jsem na burze v Týništi nekoupil samečka, ale samičku a bláhově jsem se pokoušel o odchov s dvěmi samičkami (a jistě jsem nebyl jediný).
Krátce na to jsem získal šafránku, která měla být skutečným samečkem. Protože se jednalo zhruba o tříletého ptáka, bez váhání jsem jej vpustil do klece k šafránce o níž jsem byl přesvědčen, že se jedná o samičku. Ihned začlo něco, co jsem ještě u žádných mnou chovaných exotů neviděl! Za značného povyku se oba ptáci počali kontaktovat, samička neustále prováděla kolébku se svěšenými křídly a zvednutým ocáskem, sameček předváděl křídla, roztahoval ocas a snad se i pokoušel o jakýsi ozdobný let (omezené prostorové možnosti tomu bránily) a neustále se před samičkou „naparoval“ a to vše za ohromného povyku. Po krátkém vzájemném představení počali oba ptáci prolézat zavěšenou kukaňku, neustále ji zkoušeli zobáky a prolezli ji ze všech stran. Počínaje tímto dnem zlikvidovali v kleci vše co šlo roztrhat a to přesto, že měli dostatek všelijakého stavebního materiálu. Asi po 3 týdnech bylo hnízdo zhotoveno a sice z rozškubaného temovacího provazu v zavěšené kukaňce. Kontrola hnízda nebyla možná, ale asi po 14 dnech jsem na dně klece nalezl mrtvé mládě, které bylo vyhozeno z hnízda, což bylo důsledkem toho, že oba ptáci od zasednutí na snůšku byli velmi divocí a při každém pohybu okolo klece ihned opouštěli hnízdo. Kontrolou jsem v hnízdě nalezl ještě druhé vajíčko, toto však bylo neoplozené. Přesto jsem to považoval za úspěch, neboť jsem měl alespoň jistotu, že mám opravdový pár.
K dalšímu zahnízdění stále nedocházelo a tak jsem jako první věc přemístil šafránky do klece na druhém konci ptačí místnosti, kde měly podstatně více klidu. Zavěšenou kukaňku v krátké době rozervaly tak, že zbyla pouze drátěná kostra, papír na dně klece vždy krátce po jeho výměně roztrhaly na kusy a někdy se i stalo, že dokázaly obrátit dnem vzhůru porcelánovou misku na naklíčené krmivo. Zkoušel jsem i instalaci různých větviček, zda si v nich nepostaví hnízdo, vše však bylo marné. Co s nimi! Nakonec jsem do klece nainstaloval hustou větev ze stříbrného smrku, na dno klece dostaly pouze písek a občas jsem do klece vhodil nějaký ten stavební materiál. V kleci bylo stále živo, mnohokrát jsem viděl samečkův svatební tanec, přičemž samička jej vybízela k páření děláním kolébky. Nevěnoval jsem šafránkám mnoho pozornosti, více méně jsem je ponechal osudu.
Začátkem prosince jsem byl nucen v sousední kleci provést poměrně radikální změny spojené s celkovým čištěním klece a instalací nových bidel a teprve po dokončení všech těchto úprav jsem pojednou ze sousední klece od šafránek zaslechl slabý pískot mláďat. Hnízdo nebylo vůbec vidět, protože bylo velmi dobře ukryto ve větvi smrku těsně pod stropem klece a teprve v tomto okamžiku jsem si uvědomil změnu v chování obou ptáků, které jsem si předtím nevšiml. Obě šafránky byly velmi klidné a jak mi v souvislosti s tím teprve došlo, chovaly se v posledním období velmi skrytě, prakticky jsem v posledním týdnu při pravidelné činnosti v ptačí místnosti šafránky nikdy neviděl, vždy byly schovány za smrkovou větví. Ihned jsem krmnou dávku doplnil o nabobtnalou směs PRESTIGE PREMIUM, obohacenou o směs složenou z 1 dílu žlutého CHEMIVITU, 1 dílu rozdrceného NUTRIBIRDU pro drobné exoty a 1 dílu žlutého QUIKA. Poměr zrnin a těchto směsí byl 2:1. Zhruba každou druhou hodinu dostaly na misku s nabobtalou směsí zrnin asi 5 usmrcených motýlů zavíječe voskového, kteří vždy ihned z misky zmizeli. Následující den jsem krmnou dávku doplnil o červy voskového mola v počtu asi 20 kusů za den všech velikostí. Větší červi byli pouze vysáti (dle zbytků na dně misky), menší byli zřejmě přímo zkrmováni. Bylo zajímavé, jak si za pouhých necelých 24 hodin obě šafránky zvykly na to, že jakmile je z klece odebrána miska, vždy se na ní vzápětí objeví červí pochoutka. Než jsem potřebné červy odchytal, hned jeden z ptáků vylétl z úkrytu a očekával, co nového se na misce objeví. Po 4 dnech jsem snížil dávku červů voskového mola asi na 9 kusů za den a po 3 dnech až na 5 kusů za den. Vedlo mne k tomu to, že dle zbytků v krmné misce již oba rodiče začali s příjmem nabobtalých semen a také obava, abych ptáky červy nepřekrmil a nebyla následkem toho vyhozena mláďata z hnízda. Zhruba po 10 dnech již živočišnou stravu dostávali pouze sporadicky a jak jsem se měl posléze přesvědčit, udělal jsem chybu, protože jsem v zápětí na dně klece nalezl vyhozené ptáče, zhruba 15 dnů staré s prázdným volátkem, což byl jasný signál, že šafránkám chybí živočišná potrava. Následující den se na větvičce u hnízda objevilo další ptáče, jež bylo velmi málo opeřené a evidentně bylo málo krmeno a k opuštění hnízda je vedl hlad. Nakoupil jsem tedy moučné červy a cvrčky a byli to zejména cvrčci, kteří měli v krmné dávce přednost. Ptáče, jež opustilo hnízdo, mělo žlutavý proužek na prsou. Během dvou dnů již bylo samo schopno poměrně aktivního letu.
Kdy začalo se samostatným příjmem potravy, se mi přes veškerou snahu nepodařilo zjistit, šafránky se i nadále chovaly velmi skrytě.
Asi týden před koncem prosince již bylo zřejmé, že ptáče šafránek již bude odchováno, v této době bylo s rodičovským párem vyfotografováno (viz fotografie). V tento čas se z klece šafránek počaly opět ozývat zvuky, jež signalizovaly, že jsou oba ptáci připraveni k dalšímu hnízdění. I chování se změnilo, byly to opět ty divoké reje po kleci, ovšem, aniž by tím ptáče jakkoliv trpělo! K dalšímu hnízdění jsem již nepoužil větve přírodního smrku (vedlo mne k tomu to, že vzhledem k tomu, že bydlím v paneláku, nemá větev jakéhokoliv přírodního jeličnanu šanci vydržet více jak 3 týdny a vzniká zde nebezpečí, že opadávající jehličí napadá do hnízda), ale umělého (z adventního věnce). Hnízdo bylo postaveno velmi rychle, ovšem umístěno bylo opět tak, že kontrola nebyla možná. V druhém lednovém týdnu počal sameček s občasným pronásledováním ptáčete, proto jsem jej odchytl a umístil jinam. Bylo již zcela samostatné, velikosti dospělce, vybarvení bylo šedavé s žlutavým nádechem pod hrdlem, na křídlech a ocase.
Samička záhy zasedla na novou snůšku, pro skryté chování se nedal určit termín líhnutí a tak jsem se spoléhal na to, že holata opět uslyším, jak se i stalo. 18. ledna bylo v ranních hodinách slyšet pípot mláďat, nyní jsem však již byl co se krmení týče připraven. Šafránky ihned dostaly bílé moučné červy a drobné banánové cvrčky, samozřejmě usmrcené. Bílí mouční červi byli konzumováni celí, když jsem použil nesvlečené potemníky, krmící rodiče je vymačkali. Kdo se podílel na krmení holat, se opět nedalo určit pro značnou opatrnost šafránek. S přibývajícími dny jsem zvyšoval velikost cvrčků, předkládaných ke krmení a po týdnu již šafránky krmily cvrčky všech velikostí. Krmení bylo snadné, vždy ráno asi 10 moučných červů a odpoledne asi 5 usmrcených cvrčků. 2. února se objevilo na bidélku velmi dobře opeřené mládě, zřejmě opět jediné z hnízda, ale i to lze pokládat za úspěch.
Během hnízdění se šafránky chovají velmi skrytě, což se týká i mláďat. Až na slabý pípot v prvních dnech nebylo od šafránek nikdy slyšet žadonění mláďat a pouze jednou se mi podařilo sledovat samičku při krmení, ovšem ze sousední místnosti a dalekohledem k tomu.
Na snímku je chovný pár s prvním mládětem, sameček je v pravo a jak je ze snímku patrné, určitý rozdíl ve vybarvení je viditelný, ne vždy tomu však tak bylo.
Literatura: Bielfeld Horst - Zeisige, Girlitze und andere Finkenvögel, Ulmer 1990
Dathe Heinrich - Príručka pre chovateĺov vtáctva 2, Príroda Bratislava 1988
Podpěra Petr - Chováme exotické ptactvo, Svépomoc 1979