Vzpomínka na Zdeňka Vegera

3. března uplyne již 10 roků od chvíle, co navždy odešel pan Zdeněk Veger. Všem chovatelům cizokrajných ptáků, především naší mladé generaci, bych rád tuto významnou osobnost připomněl.

Milovník ptactva od dětství

Již od svých dětských let se zajímal o přírodu, především o ptáky. Jako desetiletý dostal k vánocům andulku se kterou se stále zabýval. Často navštěvoval různé pražské přáčnické obchody. Nejraději chodil k p. Buďárkovi na Žižkov, kde měl možnost seznamovat se s nadšenými ptáčkaři.

Mimořádnou zásluhu má pan Z. Veger na založení prvního speciálního spolku chovatelů exotických ptáků u nás. Spolek byl pojmenován Klub pěstitelů exotického ptactva (dnes po obnovení činnosti se nazývá Klub přátel exotických ptáků) se sídlem v Praze. K založení došlo 27. června 1930 ve spolupráci s pp. Müllerem, Perthenem a Zrůstem. Prvním předsedou Klubu se stal ředitel zoo Praha prof. Jiří Janda. Pro své zaneprázdnění byl ale o několik měsíců později vystřídán p. K. Zrůstem.

Popularizátor chovatelství

V době zakládání Klubu bylo p. Vegerovi 20 roků (ostatní členové výboru bylo asi o 10 roků starší) a byla mu svěřena funkce jednatele.

Počet členů se velice rozrůstal a proto pokládal p. Veger za nutné založit vlastní časopis, který by celostátně spojoval členy a řídil práci předsednictva klubu. Časopis byl pojmenován “Zpravodaj klubu pěstitelů exotického ptactva”. Ve své době měl vysokou úroveň obsahovou i v provedení. Kolektiv aktivních a 100% spolehlivých členů tvořili tito pánové: A. Müller, Th. Perthen, A. Žížala, J. Čapek, Ing. Künhel a J. Suk. Tyto pány připomínám záměrně proto, že jejich zásluhy o KPEP jsou nepochybné!

Pan Z. Veger popularizoval chovatelství odbornými články, podílel se na dokončení díla dr. J. Karáska “Cizokrajní ptáci chovaní v klecích” a také svými odbornými knihami. Připomeňme si všechny tituly:

Cizokrajní ptáci v bytě (1968), Kapesní atlas cizokrajných ptáků (1971), Cizokrajní ptáci na zahradě (1977), Kapesní atlas okrasného ptactva (1980), Papoušci - opeření přátelé člověka (1985), Andulky (1988).

Tyto knihy budou trvalým zdrojem informací a poučení pro každého, kdo se zajímá o chov cizokrajného ptactva.

Osobní vzpomínka

Já jsem navázal kontakt s p. Vegerem v lednu 1937 poté, co jsem se stal členem KPEP. Tehdy mi velmi ochotně odpovídal na moje dotazy. Jeho dopis mám uchovaný na památku.

A ještě jednu práci p. Vegera musím připomenout. Je to brožura s názvem “Jak jsme začínali”. Popisuje v ní založení a celý vývoj KPEP až do r. 1990.

V padesátých letech, kdy také docházelo ke změnám v organizaci spolkového života, musel přejít KEPE nejdříve pod ZOO Praha jako zájmový kroužek, ozději byl začleněn do ČSCH. Po roce 1989 byl KPEP obnoven a nyní pracuje opět tak, jak si to jeho zakladatelé představovali.

Nepochybuji, že by z toho měl radost i pan Zdeněk Veger na jehož práci chovatelé cizokrajného ptactva nikdy nezapomenou.