Strdimilové - Nectariniidae

Redakce zpravodaje FAUNA byla jedním ze svých čtenářů požádána o poskytnutí informací o strdimilech (Nectariniidae). Byl jsem tímto úkolem pověřen a rád vyhovuji. Musím vycházet pouze z odborné literatury. Zástupci této skupiny ptáků se jen velmi vzácně dovážejí a spíše je najdeme v zoologických zahradách nebo ve specializovaných ptačích parcích než u chovatelů.
Jak již rodový název Nectariniidae napovídá, jedná se o ptáky, kteří se živí převážně nektarem z květů. Mají tenký dlouhý zahnutý zobák, jehož konečná třetina je na obou ostřích čelistí jemně pilovitá. Zobák ptákům umožňuje vnikat hluboko do nitra květů. S pomocí vysunovatelného, na konci rozeklaného jazyka, mohou z květů sát nektar. Strdimilové mají velký význam při opylování různých stromů. Pyl se jim zachycuje většinou na čele a přenáší se tak z květu na květ. Strdimilové se živí také drobným hmyzem, který sbírají z větví, listí i květů.
Strdimilové se vyskytují v osmi rodech a 108 druzích (Karásek uvádí 250 druhů) především v Africe, ale také v JV Asii až po Austrálii. Svým způsobem života se velice podobají kolibříkům z Nového Světa, chybí jim však jejich vířivý let.
Šat samečků svítí nádhernými třpytivými barvami, šat samiček je prostý, zelený nebo našedlý.
V průběhu let bylo do Evropy, především do Francie, dovezeno asi dvanáct strdimilů. Jedná se o mimořádně čilé ptáky, kteří ale mají velice nepěknou vlastnost: jsou totiž nesnášenliví a velmi útoční i proti větším ptákům než jsou sami a také vůči vlastnímu partnerovi. Dokáží se napadat vzájemně a také se vytrvale pronásledovat a proto by měla mít jejich voliéra větší rozměry a měla by být hustě osázená různými keři a popínavýmni rostlinami, aby se měl pronásledovaný jedinec možnost před útočníkem skrýt. Doporučuje se také zřídit několik krmítek, aby se nestalo, že tyran z jediného krmného stolku ostatní odežene a ti pak musí uhynout hlady, pokud včas situaci nepoznáme. Doporučuje se proto, aby byli za jejich partnery ve voliéře vybráni různí zrnozobí ptáci, čímž by se dalo soubojům na krmítku mezi strdimily předcházet. Rutgers píše, že by bylo možno bez rizika ve voliéře chovat samečky strdimilů nebo jim přidělit za partnery např. tangary, medosavky nebo jiné měkkožravé druhy ptáků. Znovu je třeba připomenout, že voliéra musí být vždy velice prostorná. Je-li osázená živými rostlinami, měly by se často rosit. Strdimilové se na mokrých listech koupou a také se koupou v dešti. Připomínám, že vysoká relativní vlhkost je pro jejich zdraví velice důležitá. Pokud jde o teplotu, cítí se strdimilové při normální bytové teplotě dobře, mají rádi sluneční záření a jak bylo pokusy dokázáno, ani proti chladnu nejsou příliš citliví.
Krmení: Karásek doporučuje připravovat směs takto: jedna čajová lžička výživné dětské moučky se smíchá s jednou polévkovou lžící studené vody, přidá se čajová lžička čerstvého nebo kondenzovanéh mléka a lžička medu, poté tuto směs zalijeme polévkovou lžící horké vody a důkladně promícháme. Směs podáváme strdimilům v hlubších kalíšcích zavěšených ve větvích. Denně přidáváme několik malých nebo větších moučných červů nastříhaných, živé mouchy, pavouky, čerstvé mravenčí kukly, octomilky i drobné housenky, vše berou velice dychtivě. Často strdimilové tak zkrotnou, že berou hmyz z ruky. Jako přídavek můžeme dávat různé ovoce v malých dávkách, když ale vidíme, že o ně nemají stridmilové zájem, rozhodně je nenutíme.
Rutgers doporučuje směs připravenou z jedné čajové lžičky dětské výživy (Alete nebo Nektarmil, ale i jiné výrobky) a ze stejného množství slazeného kondenzovaného mléka a malého množství medu, vše se rozmíchá ve 1/4 litru horké vody. K tomu občas přidáváme natvrdo uvařený a rozmixovaný žloutek, který do směsi zamícháme. Je důležité, aby tato směs příliš dlouho ve voliéře neležela, poněvadž se rychle kazí. Při teplotě 25oC je nutno toto krmení nejméně dvakrát za den vyměnit. Koncentrát lze uchovat více dnů v mraznici. Dnes je na trhu široká nabídka kvalitních náhrad nektarových krmiv doplněných všemi vitamíny. Toto krmivo má tu přednost, že i za horkého ročního období tak rychle nekysne jako směsi obsahující mléko. Strdimilové velmi rádi sají šťávy z pomerančů a vinných hroznů.
Bezprostředně po dovozu jsou strdimilové velmi choulostiví! Nikdy bychom neměli kupovat jedince, kteří soustavně zasunují hlavu do peří mezi rameny, nebo jim visí jazyk ze zobáku, protože to je znamení, že se pták necítí dobře. Pokusy s uzdravením takového ptáka skončí velikým zklamáním. Ovšem, jakmile jsou jednou strdimilové aklimatizovaní, stávají se velice odolnými.
Odchovu bylo dosud docíleno jen ojediněle. Pokus s hnízděním končí často již při stavbě hnízda pro nedostatek pavučin, které jsou hlavním stavivem a které nelze v dostatečném množství opatřit ani jiným nahradit.
Na závěr uvedu ještě několik stručných údajů:
Strdimil dlouhoocasý - Nectarinia famosa
Rozšíření: východní a jižní Afrika
Délka: 15-17 cm
Jedná se o největší druh poměrně často dovážený.
Strdimil natálský - Chalcomitra guttularis
Rozšíření: východní Afrika
Délka: 13,5-14 cm
Tento druh ztrácí obvykle po přepeření v zajetí mnoho ze své barevné krásy.
Strdimil ametystový - Chalcomitra amethystina
Rozšíření: východní část jižní Afriky
Délka: 13-14,5 cm
Strdimil rudoprsý - Cinnyris affer
Rozšíření: jižní Afrika
Délka: 15 cm
Tento druh se již podařilo odchovat. Je dosti často dovážen.
Strdmil bělobřichý - Cinnyris leucogaster
Rozšíření: jižní Afrika
Délka: 11 cm
Strdimil nachový - Arachnothera asiatica
Rozšíření: Indie, Ceylon, Barma
Délka: 11,5 cm
Strdimil červený - Aethopyga seheriae
Rozšíření: vyskytuje se na celém území Himaláje až po Čínu
Délka: 15 cm
Použitá literatura:
Karásek J. (1935-1941): Cizokrajní ptáci chovaní v klecích, KPEP, Praha
Neunzig, K. (1921): Fremdländische Stubenvögel, Verlag Magdeburg
Rutgers, A. (1970): Handbuch für Zucht und Haltung fremdländischer Vögel, Neumann-Verlag