Naučte se o nás starat

Pokračování z Fauny č. 5/2002 - Péče o zvířata tuzemské fauny.

Záchranné chovy a péče o zdravotně postižené živočichy

Smysl v tomto oboru mají dva okruhy činnosti. První z nich jsou záchranné chovy vzácných a ohrožených druhů živočichů, jejichž mláďata jsou vypouštěna zpět do přírody pod dohledem odborných orgánů. Rodičovské páry nesmí být získány odchytem. Záchranné chovy povoluje Ministerstvo životního prostředí obvykle institucím nebo velmi renomovaným chovatelům.

Druhým okruhem je péče o zdravotně postižené živočichy. Zastřešující organizací je Český svaz ochránců přírody, který je možné po předložení projektu požádat o finanční příspěvek. V zásadě jde buď o zdravotně hendikepované dospělé živočichy nebo ještě nesamostatná mláďata, u nichž byl přirozený odchov vyšším zásahem znemožněn. Smyslem je pak co nejrychlejší vrácení vyléčených a odchovaných jedinců do přírody.

Většina zdravotně poškozených zvířat se rekrutuje z ptáků a jejich střetů s lidskou civilizací. Dominují dravci sražení vozidly, jedinci, kteří utrpěli zranění elektrickým proudem nebo narazili na jakoukoli překážku. Časté jsou také sovy a vrubozobí ptáci, kteří se zmocnili rybářských nástrah včetně háčků nebo se zamotali do utrženého vlasce.

Střety s vozidly

Střety s vozidly končí celkovým otřesením oběti, kdy stačí několik hodin či dnů v klidu za dostatečné potravní nabídky, aby zotavený pták opět odletěl. Jindy dojde ke zlomenině, nejčastěji ramenní nebo pažní kosti křídla, vyžadující fixaci nebo osteosyntézu. Křídlo je po vyhojení nutné rozcvičit, nejčastěji tréninkem. Pták musí být během léčení a rekonvalescence umístěn v dostatečně velké voliéře. Přechovávaný v králíkárně má po několika dnech tak odřená pera, že stejně odletět nemůže. Náruživí lovci, jakými jsou krahujci, při pronásledování kořisti zapomenou na opatrnost a narazí např. do výkladu obchodu. Prognosticky velice nepříznivé jsou úrazy elektrickým proudem, po nichž pacient vyhlíží celkem nepoškozený, ale nelétá a chybí uchopovací reflex prstů nohy. Po několika dnech se však projeví nezadržitelná suchá nekróza obvykle jednoho křídla a jedné nebo obou končetin, vedoucí často k nutnosti ptáka utratit. Je nanejvýš chvalitebné, že ČSOP jedná s energetickými závody o ochraně sloupů elektrického vedení. Různé druhy dravců se chovají odlišně, od nejvstřícnějších poštolek přes káňata a jestřáby až po krahujce, často zatvrzele odmítající potravu nebo ji vyvrhující při násilném krmení.

Zranitelní ptáci

Zranění sov bývají stejného charakteru jako u dravců. Všeobecně ubývá střelných poranění, což svědčí o disciplinovanosti držitelů zbraní. Zmiňovaní vrubozobí ptáci jsou vesměs labutě, které lze po ošetření obvykle ihned vypustit zpět na vodu. Otevřeným oknem do pokoje občas zaletí rorýs, který již nedokáže sám odletět. Stačí ho preventivně zbavit častých vnějších parazitů a vyhodit do vzduchu.

Nesamostatnými mláďaty jsou nejčastěji poštolky, které se zabydlely ve městech a hnízdí na různých římsách, odkud hnízdo snadno smete vítr. Jindy je přirozený odchov mláďat přerušený stavebními úpravami v objektech (sovy). Občas bývají ptačí mláďata odebírána zbytečně. Mladé sovy, které již opustily hnízdo a ještě dobře nelétají, posedávají po stromech a keřích, kam je rodiče ještě zaletují krmit. Neznalí lidé je setřesou a zachraňují. Jindy se snaží vybrat mláďata pěvců, nacházející se v hnízdě nízko nad zemí.

Záchrana savců

Ze savců jde nejčastěji o již zmíněné ježky, dále pak ještě nesamostatné veverky, které přecenily své síly a mláďata šelem, zapadlá do různých skulin nebo odkrytá na půdách (kuna skalní). Ty vůbec zdomácněly v těsné blízkosti člověka, zřejmě přilákány hlodavci, sledujícími lidské příbytky. Občas si lidé neváží hubení hlodavců jejich přičiněním a snaží se kuny z půd vypudit, stěžujíce si na zápach a množství trusu a moči. Pokud se nepodaří půdu utěsnit tak, že tam kuna nepronikne, je jiná snaha marná. Kunám příliš nevadí ani hluk (puštěné rádio), ani pach rozstříkaných chemikálií (petrolej, formalin, chlorové přípravky).

Při eventuálním zachraňování dospělých šelem je třeba si vždy připomenout nebezpečí vztekliny, zvláště u zvířat se změněným chováním nebo postrádajících plachost. Před těmito tvory je nutné co nejdůrazněji varovat. Člověka dokáží kousnout velké druhy netopýrů, u nichž je vzteklina rovněž očekávatelná.

 

Pokračování ve Fauně č. 7/2002.