Inkubátor

Nákres inkubátoru

Kratší dobu chovám želvy zelenavé (Testudo hermanni). Je to chovná skupina 2,3, každý rok kladoucí vejce, která se mně nepodařila vylíhnout. A tak bych chtěl požádat redakci časopisu Fauna, jestli by mně nakreslila náčrt a přesný popis k sestrojení inkubátoru typu Marhoul či nějakého osvědčenějšího inkubátoru.

Předem děkuji. R.Humlíček, 14 let

Výběr inkubátoru

Při výběru inkubátoru je možné se spolehnout na osvědčené, ale cenově náročné výrobky, které jsou běžně dostupné na trhu. Asi nejznámější jsou inkubátory fy Brinsea např. Hatchmaker na 36 vajec, který je pro chovatele plazů vyhovující.
Většina teraristů však řeší konstrukci inkubátoru po svém, čímž podstatně snižují především náklady na jeho pořízení. Základem každého takového zařízení je dostatečná izolace proti vnějším vlivům, vhodný typ termostatu, přijatelné vytápění a zajištění požadované vlhkosti.

Dostatečná izolace

Inkubátor můžeme vyrobit prakticky z jakékoliv skříňky nebo akvarijní či terarijní nádrže s omezeným větráním. Vždycky však musíme mít na paměti, jak vnější prostředí ovlivní prostor líhně. Jde totiž o to, že vám žádný termostat nebude nic platný, když postavíte zařízení k oknu a v létě v něm teplota sama o sobě vystoupí nad letální hranici teplot. Naopak běžné topení uvnitř líhně nemůže vyrovnat rozdíl, pokud v místnosti kolem klesne teplota k bodu mrazu. Z tohoto titulu je nutné buď vhodně vybrat místo, kde bude líheň stát, nebo izolovat zvenku stěny silnou vrstvou polystyrenu, orsilu, apod.
Vhodný typ termostatu - V podstatě je jedno, jaký druh použijete, jestliže splňuje požadavek na udržení teploty v rozpětí plus mínus 1 stupeň, v rozsahu běžných inkubačních teplot tedy mezi 26 - 30 °C. Nejčastěji se nastavuje na 28 - 29 °C. Tato kritéria splňuje např. laciný a běžně dostupný RT 2 - 1000W, který dodává např. přítel Onderka, Jablunkovská 381, Třinec. Termostaty ve střední cenové hladině je pak možné zakoupit v prodejnách s topenářským a vodovodním zbožím. Ve výběru je však nutné požadovat výše zmíněné rozsahy a pokud možno mimo termostat vyvedené čidlo. Podle mého názoru v této kategorii lépe vyhovují dražší digitální přístroje.

Přijatelné vytápění

Lze jej řešit buď žárovkou, topným kabelem, topnou deskou, nebo akvarijním topítkem, které ponořeno ve vodě na dně zajistí jak vytápění, tak odpar vody. Kterýkoliv typ topného tělesa je vždy zapojen přes termostat a musí být pod vajíčky. Čidlo termostatu je potom nad vejci a hlídá stoupající teplý vzduch. Obecně lze říct, že vejce spíše snesou snížení teploty, než naopak. Většina zárodků totiž odumírá nebo je nevratně poškozena již při překročení teploty 32 °C, naproti tomu dočasný pokles na 20 °C spíše zvyšuje vitalitu budoucích mláďat. Stalo se mi dokonce, sám bych tomu nevěřil, že v inkubátoru, který byl v zimovací místnosti, poklesla teplota delší dobu na 15 °C (zimovací teplota Pogon) a když jsem z inkubátoru vyjmul vejce chameleónů jemenských v domnění, že jsou zničená, byla v nich životaschopná mláďata, která na mě po otevření vajec jukala. Změny teploty ovšem nesmí být skokové, to dokáže zabít i dospělce, natož nepohyblivý zárodek.

Požadovaná vlhkost

Je v podstatě vždy zajišťována odparem a to buď vody na dně, nebo ve zvláštní nádobce umístěné mezi vejci a topným tělesem. Zajišťovat vlhkost pouze rosením nelze doporučit, podle dosavadních zkušeností to vždycky vede ke zničení vajec. Někteří chovatelé hlídají relativní vzdušnou vlhkost v inkubátoru vlhkoměrem.

Několik možných konstrukčních typů inkubátorů naznačují obrázky. Závěrem je vhodné poznamenat, že vajíčka umisťujeme do plastových krabiček s vlhkým, ale ne slepeným substrátem na dně (vermiculit, lignocel, písek, apod.) a překrýváme je propláchnutým mechem, nebo přímo rostlinkami živého rašeliníku. Do plastového víčka propálíme hřebíkem nebo pájkou několik drobných otvorů a můžeme se těšit na odchov.

Ať už je ovšem naše netrpělivost jakákoliv, vejce zbytečně nepošťuchujeme. Zpočátku je kontrolujme tak jednou, dvakrát týdně. Opatrně nadzdvihneme mech a odstraníme kazící se vejce a zkontrolujeme vlhkost substrátu. Ke konci předpokládané doby inkubace můžeme kontrolovat obden, ale ani když se nám zdá, že už je to naše “těhotenství” nějak příliš dlouhé, tak se nesnažíme zdravě vypadající vejce načínat. K tomu přistupujeme jen, když se vajíčko na konci inkubace krabatí, rosí, apod. a mládě se ne a ne dostat ven. To už je však individuální případ od případu a neexistuje zde osvědčený návod nebo recept, jak se zachovat.