Je to porucha souměrnosti a souladnosti pohybů zvířete, senzorická porucha, jejímž důsledkem je nekoordinace nebo neschopnost pohybů končetin, hlavy nebo trupu.
Příčinou bývá nejčastěji poranění a to nejen u koček volně se pohybujících venku. I v bytě může dojít k úrazu pádem ze skříně, přivřením do dveří, přišlápnutím nepozorným člověkem nebo příliš divokou hrou třeba se psem. V těchto případech dochází ke vzniku ataxie náhle, ihned po úrazu nebo do několika hodin. Stejně rychle může ataxie nastoupit, je-li její příčinou otrava chemickými nebo rostlinnými jedy, případně po předávkování léků ( např.preparátů na zklidnění, proti svědění, proti padoucnici), také při náhlé nedostatečnosti dechové nebo srdeční činnosti.
Pomaleji a postupně se rozvíjí ataxie při degenerativních poruchách centrální nervové soustavy, nádorovém bujení, zánětlivých procesech, při anemii, poruše rovnováhy elektrolytů ( nedostatek draslíku, hypoglykemie) , nebo také při nedostatečné činnosti štítné žlázy. Infekční choroby, jako FIP ( inf. peritonitis), různé infekce mozku, zvláště vzteklina (!!!) mohou vyvolat ataxii. U koťat bývá neschopnost pohybu nebo pohybová inkoordinace v důsledku vývojových vad ( defekty stavby obratlů, vodnatelnost mozku) nebo sekundárně, pokud v průběhu nitroděložního života došlo k infekci matky panleukopenií.
Ataxie není vlastní onemocnění, ale příznak, proto je nutno nejprve stanovit diagnózu a teprve potom je možno začít s léčbou. Stanovení diagnózy není jednoduchá záležitost, podrobná anamnéza ( co bylo před vznikem onemocnění) usnadní orientaci zvěrolékaře.
V případě pohybových poruch není možno vyčkávat nebo se snažit o laickou “terapii”. Čím později kontaktujete s nemocnou kočkou zvěrolékaře, tím menší je naděje na rychlou úpravu stavu, případně na vyléčení.