Velikost 15 - 16 cm. Zbarvení se velice podobá nám všem dobře známé amadě tříbarvé. Zelená barva je však intenzivnější, týl a hrdlo s poněkud zlatavým nádechem. Přední část těla s modrým nádechem. Největší rozdíl je ve velikosti, neboť amada papuánská je podstatně větší a má mohutnější zobák.
Samička má menší modrou masku a rozdíl je i v zabarvení hrdla a brady. Celkově je zbarvení matnější, poněkud drobnější postava a zobák je o poznání jemnější.
Mladí jsou jsou velmi podobní mláďatům amady tříbarvé, jsou však také výrazně větší.
Žije pouze na ostrově Nová Guinea, který svou severozápadní polovinou patří k Indonésii a jihovýchodní polovinou tvoří stát Papua Nová Quinea.
Obývá horské oblasti v nadmořské výšce 800 - 2100 m.n.m., kde vyhledává lesy a sekundární porosty, travnaté pozemky a pod. V přírodě byla pozorována ve společnosti amady tříbarvé ( Amblynura trichroa sigilifera).
Více o jejím životě v přírodě není známo.
Tento největší druh amad byl poprvé popsán v roce 1900 Harterem. Do Německa byla poprvé dovezena v roce 1949. Další importy se uskutečnily v letech 1969 ( 20 kusů) a 1995, obchodníkem W.Scholzem z Ludwigsburgu. Jejich výjimečnosti odpovídala také velmi vysoká cena, počítající se v tisících DM za pár. Hned v roce 1996 se podařily odchovy. Vzhledem z malému počtu chovaných ptáků v zajetí byla i chovná základna velmi omezená. Mohlo se tedy pouze doufat, že se podaří odchovat dostatečné množství mladých a tím základnu rozšířit. V průběhu následujících dvou let se podařilo třem chovatelům rozšířit chovnou základnu až na 120 jedinců.
Amady papuánské jsou mohutní, klidní ale čilí ptáci, kteří nejsou tak divocí, jako např. amady tříbarvé. Poměrně rychle se stanou důvěřivými a zvědavými do té míry, že svou oblíbenou stravu, např. klíčené zrní, berou chovateli přímo z ruky. Jejich klidné chování se projevuje i v době toku, kdy samec nehoní samičku po voliéře tak divoce, jak je u amad obvyklé.
Varovné volání se značně liší od ostatních amad a zní asi jako šak-šak-šak. Vzájemné chování páru je také odlišné, neboť partneři jsou v užším kontaktu. Rozlišení pohlaví je především v rozsahu modré masky. Maska samce amady papuánské zasahuje několika modrými pírky až pod zobák.
Chov může být úspěšný pouze ve voliéře minimálně dva metry dlouhé. Ke spoluobyvatelům je pár snášenlivý. Mladí mohou být chováni ve skupině. Chov dvou párů ve voliéře se však nedoporučuje. Samci by se mohli honit tak dlouho, dokud by jeden z nich nepadl.
Jsou to velmi zruční letci, takže jejich odchyt síťkou vyžaduje velmi rychlé reakce.
Hnízdní náladu u nich vyvoláme rychle podáváním salátové okurky. Ty však pouze s měkkým jádrem, ne tuhé. Proč to tak je se můžeme jenom dohadovat. Možná to má souvislost s fíky přijímanými v jejich domovině, jež okurky připomínají. Je to však pouze domněnka. Jisté však je, že k odchovu je okurka nutná. Bez ní mladí nedorostou.
Dále jsou nezbytné živočišné bílkoviny v podobě mravenčích kukel a jiného hmyzu, předkládané nejméně dvakrát denně, lépe však pětkrát denně. V průběhu odchovu mladých nesmí být zmíněná potrava opomenuta, neboť by to vedlo k úhynu mladých.
Hnízdo staví amady papuánské především z kokosových vláken v polootevřené hnízdní budce. Hnízdo postaví i mimo hnízdní budku v případě, že jim nabídneme jako hnízdní podklad drátěnou formu ve větvích, vystlanou suchou trávou. Ke kopulaci dochází zřejmě v hnízdě, neboť mimo hnízdo ještě nebyla pozorována. Snůška činí až sedm vajec, ze kterých se mladí líhnou za 16 dní. Velikost vajec je průměrně 19,4 x 14,2 mm. Mladí opouští hnízdo ve stáří 26 dní a dalších 12 dní jsou ještě krmeni. Sezení na vejcích je velmi pevné.
Jako u ostatních amad nesmíme nikdy zapomenout na dostatek vody k pití i ke koupání. Ke kroužkování používáme uzavřený kroužek o průměru 2,7 mm. Pohlaví je rozeznatelné již u nevybarvených mláďat podle modrých pírek pod zobákem u samečka, bílými peříčky u samičky. Přepeřování mladých probíhá relativně rychle a je ukončeno ve věku mezi 5 - 7 měsícem. Mezi Amadami papuánskými odchovanými v klecí o délce 1 m a odchovanými ve voliéře je patrný značný rozdíl v chování.
Teplota v průběhu odchovu se má pohybovat okolo 20 °C.
Mutace: Nejsou známy.
Literatura:
M.Ullrich, AZ Nachrichten, 8/97, str. 548 - 549
P.Maijer, AZ Nachrichten, 10/97, str. 657 - 661
H.Bielfeld, Das Prachtfinken Buch, 1996
R.Vít, Cizokrajní ptáci v klecích - astrildovití pěvci, 1978