Pes a zvířata

Kočka

Stejně jako je pro kočku přirozené utíkat před psem, je přirozené již pro štěňata kočky prohánět. Nejjednodušší je, pořídíte-li si štěně současně s kotětem. Je to sice starost navíc, ale většinou si na sebe velmi rychle, asi během 14 dní, zvyknou a jsou k sobě přátelští. Pokud si poté pořídíte další kočku, jistě nenastanou komplikace. Stejně tak, pořídíte-li si ke kočce, již zvyklé na psa, druhé štěně. Většinou bývají větší problémy s chrtími, teriérskými, ale i dalšími, především temperamentními plemeny psů.
Pokud není možné pořídit si tato mláďata najednou, spřátelení je vhodné trošku pomoci. Jedná-li se o stěně a dospělou kočku, je vhodné ji přistřihnout drápky, neboť poranění štěněte drápy kočky je velmi nebezpečné a jistě ke skamarádění nepřispěje.
Navzájem je spolu seznamte (na rozumnou vzdálenost, ale bez kontaktu je k sobě přibližte), ale v žádném případě je nenuťte k očichání či dotyku. Dejte jim čas. Držte je zpočátku odděleně a kočce poskytněte mnoho úkrytů. Je vhodné je při špatném chování okřiknout, ale jinak příliš do jejich kontaktu nezasahovat. Sami musíte zvážit, co je pro danou situaci vhodnější. Prvních pár dní je raději nenechávejte spolu bez dozoru. Také je nenechávejte přijímat potravu z jedné misky.
Stále mějte namysli, že “domácí - starší zvířecí obyvatel domu” nesmí začít na nový přírůstek žárlit. Svou lásku a pozornost k nim rozdělte spravedlivě a uvážlivě.

Domácí zvířata

Na domácí zvířata by si štěně mělo zvykat co nejdříve, ať už je doma máte či nikoliv. Především drůbež dělá štěňatům a samozřejmě posléze i některým dospělým psům nemalé problémy. Většina psů má snahu chytat - lovit cokoliv se hýbe, a hlavně - co před nimi utíká. Je to hra, která je náramně baví. Pokud má štěně k takové hře svolení pána, nebo je jeho pán benevolentní, jak štěně roste, stává se z hry nebezpečný “sport”, neboli lovecký kumšt, který posléze nevidí nikdo rád. Ani sám majitel. Proto je důležité štěně na drůbež, ale i další domácí zvířata zvykat a vysvětlovat, jak správně se má štěně chovat. Pravdou je, že u loveckých plemen, nebo některých plemen teriérů ale i dalších, takové “vysvětlování” nebude nic lehkého. Přesto, lépe řečeno právě proto, je důležité předejít vhodnou výchovou a postupným seznamováním se zvířaty, a to u každého psa jakéhokoliv plemene, později možným komplikacím.

Pokud máte hospodářská zvířata doma, nebude to nic složitého. Pes si každodenním pobytem mezi nimi snadno navykne správnému chování. Je důležité nestranit štěně od zvířat a dovolit mu si každé očichat - seznámit se a trávit s nimi dostatek času. První seznámení však musí proběhnout na vodítku či v náruči, aby jste tak předešli případné špatné reakci ze strany štěněte (např. že by se štěně rozběhlo ke slepicím, ty by se lekly a samozřejmě štěně bude dál za nimi běhat), ale také z důvodu jeho bezpečí. Takové kopnutí koněm by malé štěně nemuselo přežít. Po asi dvou, třech seznámeních se zvířaty si budete moci udělat představu, jak by se štěně chovalo, kdyby nebylo na vodítku, tedy zda by zvířata prohánělo či se chovalo v klidu, zkoumavě a kamarádsky. Další střetnutí se zvířaty tomuto poznatku přizpůsobte.

Jestliže však váš pes mezi domácími zvířaty nevyrůstá, budete to mít o to složitější, že taková místa, tedy ta, kde jsou různá domácí zvířata, budete muset doslova vyhledávat. Nepodceňujte to a neodkládejte na později, neboť dospívajícího psa učit správnému chování ke zvířatům v žádném případě není tak snadné jako učit tomu štěně. Opět začínejte se štěnětem na vodítku a procházejte se s větším odstupem od hejna drůbeže či pasoucího dobytka. Posléze vzdálenost od zvířat zkracujte až na pár metrů. Stále mějte na mysli bezpečnost všech.

Jakoukoliv snahu štěněte zvířata kousat, divoce prohánět či lovit, psovi nekompromisně zatrhněte. Nejlépe citlivým, ale dle věku a reakce štěněte rázným škubnutím vodítkem a pronesením zakazovacího povelu “fuj” nebo “nesmíš”. Zejména zpočátku buďte připraveni rázně zasáhnout, pokud by váš mladý pes měl snahu chovat se ke zvířatům nepatřičně. Většinou záleží na jednotlivých povahách psů, i když poměrně velkou roli zde hraje fakt, zda se jedná o psa pasteveckého, honáckého, společenského, loveckého… Každopádně si uvědomte, máte-li pastevecké nebo honácké plemeno, že shánění stáda, či popohánění dobytka je pro něj přirozené. Je-li to možné, svolte, aby vám s vašim hospodářstvím pomáhal.

Srny, bažanti, zajíci

Les, divoká zvěř… věčný problém mnohých majitelů psů. Většina těch, kteří již v minulosti psa měli či mají, prochází kolem lesa či lesem často se špatným pocitem, ať už z reakce psa, tak z myslivce. Ovšem ne každý myslivec je nepřítelem psů, ale tak či tak je nutné naučit svého psa jisté disciplíně a maximální ovladatelnosti za každé situace.
Některá plemena mají v sobě “zakódován” doslova lovecký instinkt, a nejedná se pouze o plemena doposud využívána k lovu. Jiná ho mají silně potlačen, avšak se může kdykoliv “probudit”. Samozřejmě psi, které si člověk pořídí přímo za účelem pomáhání při lovu, budou jinak “vedeni”, avšak stejně, jako kterýkoliv jiný pes, musí být v lese ovladatelní. Probuzení silného loveckého pudu se týká takřka každého psa - ať velkého či malého, a často si “chutě pronásledovat a lovit” u svého psa majitelé všimnou až když je takřka pozdě.

Ale jak minimalizovat loveckou vášeň u psa, který nebude v myslivecké praxi používán? Tedy nejúčinnější je problémům předcházet - naučit se ovládat svého psa za každé situace a stejně tak naučit svého psa “sebeovládání”. Základem je dobře zvládnuté přivolání na rušné ulici a silná vazba psa na svého pána. Jakmile štěně reaguje na své jméno a s radostí přiběhne na zavolání, přichází pozvolné seznamování štěněte s lesem a jeho obyvateli. Důležité je, aby první návštěva vašeho psa v lese byla v období socializace, v jeho štěněčím věku. Každopádně je nutná vaše předvídavost a blesková (správná) reakce.

Velmi důležité je naučit štěně zanechat pronásledování věcí “na povel”, tedy přesvědčit ho, že chuť něco - někoho honit (letící papír, slepice, cyklista, zajíc…) je až druhořadé, tedy na prvním místě je to, co si přeje pán. V takových případech je nutné štěně okamžitě odlákat a nedovolit, aby za zmíněnou věcí běžel, nebo ho prudce a hromově okřiknout “fuj” či “nesmíš”, aby pochopilo, že jeho momentální chování je špatné. Zda zvolíte odlákání či zakázání, je čistě na vašem rozhodnutí, neboť záleží nejen na povaze jednotlivého psa, ale i na momentální situaci. Takovým malým vodítkem by mohlo být: rozběhne-li se štěně nadšeně k pohybující se věci - zakazovací povel; všimnete-li si pohyblivé věci dříve či současně s vašim psem, který se chystá pronásledovat “poutavý pohyb” - odlákejte ho k sobě, nejlépe lákáním “na podobnou hru”. Ač to může znít paradoxně, velmi vhodné je využití hry “házení míčků”, nebo “lovení hadry či kůže”, s následným přetahováním. Pes musí pochopit, že “lovit” je možné jedině s vaši spoluúčasti. Samozřejmě, že ne u každého plemene to bude stejně jednoduché.

Pokud předpokládáte, že první kontakt štěněte s “divokou přírodou” (zajíci, srny…) bude problematický (jedná se o lovecké plemeno, nebo je náruživý “lovec” hýbajících se věcí…), choďte do lesa co nejčastěji, ale mějte své štěně na delším vodítku, které čas od času pustíte na zem. Jen tak můžete v případě jeho nevhodného chování (chuť rozběhnout se za zvěří) vhodně a včas zasáhnout. Pouze vhodným a včasným usměrněním psa docílíte toho, že pochopí rozběhnout se za zvěří či po stopě = špatně. Další vycházky (podle chování psa), je velmi vhodné provádět bez vodítka, jen tak se naučí plné ovladatelnosti “na volno”. Je to stejný princip nácviku, jako když chcete naučit psa bezproblémovému chování na ulici, kdeje spousta pro psa zajímavých pachů, psích kamarádů… Se štěnětem je vhodné chodit často do lesa, ale samozřejmě se svému psu musíte po celou dobu plně věnovat! Mladý pes se nesmí začít zajímat zaslepeně o pachy v lese, aniž by jste si toho všimli a něco nepodnikli.

Pes se v lese, z bezpečnostních a jiných nezanedbatelných důvodů, nesmí od vás vzdálit více jak na 10 - 15 metrů. Naučte ho s pomocí slovních povelů usměrňovat v pohybu - tedy aby přiměřené vzdálenosti mezi vámi byly dodrženy.

Když zpozorujete zvýšený zájem vašeho psa o pachy resp. stopy zvířat, snažte se jeho pozornost směrovat na sebe (nejlépe hrou, či cvičením s pamlsky) a zrychlete krok, či rychlost společného pohybu prudce měňte. Pes se nesmí do pachů “začichat” natolik, že vás přestane vnímat! V každém případě - čím častěji budete chodit do lesa a učit vašeho psa jedinému správnému chování, tím dříve se stane snadno ovladatelným i na tak náročném místě, jakým les bezesporu je. Důležité je nepromarnit čas v jeho tvárném, štěněčím věku.

Když už je nad vaše síly v lese psa zvládnout a manipulace s dlouhým vodítkem se vám zdá být příliš krkolomná, a přitom chcete se svým psem do lesa chodit, použijte flexi (samonavíjecí) vodítko, nebo jej nechejte připnutého na vodítku. Sice pro psa “volný pohyb je volný pohyb”, ale co je nad jeho život a zdraví. Volný pohyb mu můžete dopřát i v parku při hrách s jinými psy, což je nezřídka bezpečnější. Každopádně neovladatelný pes do lesa nepatří.