Takto se nazývá onemocnění, při kterém se ukládá nerozpustný fibrinový protein (amyloid) v různých orgánech a tkáních a omezuje jejich normální činnost.
Toto onemocnění prakticky není známo jako geneticky nepodmíněné. Je prokázán rodinný výskyt u habešských, somálských, siamských a orientálních koček ( ale i u psů - šarpejů, anglických foxhoundů a bíglů). U domácích koček zatím nebylo zjištěno. Mimo habešských koček je amyloidóza spíše vzácné onemocnění.
U koček bývá amyloidóza nejčastěji diagnostikovaná ve stáří 7 roků, u habešských byla zjištěna od stáří jednoho roku až do sedmnácti let. U siamských s amyloidózou jater a štítné žlázy se onemocnění projevuje obvykle už od jednoho roku do čtyř let.
Příznakem onemocnění bývá zpočátku nechutenství, malátnost, nadměrný příjem tekutin a nadměrné močení, ubývání na váze, zvracení a průjem. Dále se může objevit u koček s následným selháním ledvin vodnatelnost břicha a otoky v podkoží. Onemocnění nastupuje plíživě, záleží na tom kterém postiženém orgánu (nejčastěji ledviny a játra, ale také štítná žláza, nadledvinky, slezina, slinivka břišní nebo trávicí aparát) a stupni jeho postižení.
Diagnosticky je nutno vyloučit chronická zánětlivá onemocnění a nádorové bujení, které může mít zpočátku obdobný klinický obraz. Plemenná příslušnost a rodinný výskyt je pro diagnosu signifikantní.
Onemocnění je neléčitelné, záleží nakolik jsou orgány postižené a který životně důležitý orgán je postižen nejvíce. Je možno po určitou dobu postiženou kočku udržovat při životě léčbou projevovaných příznaků, na vlastní příčinu onemocnění zatím není znám lék.
Aby kočky netrpěly a nerodila se zvířata s tímto postižením, je nutná chovatelská etika. Pokud je u nějaké kočky amyloidóza prokázána, je nutno tuto skutečnost sdělit chovateli, to znamená držiteli matky kočky. Ten, pokud je solidní, se spojí s majitelem chovného kocoura a spolu pátrají po všech potomcích kocoura i kočky, jestli se obdobné problémy nevyskytly i u jiných potomků. Pokud se zjistí, že u některého z rodičů i s jiným partnerem se onemocnění vyskytlo, je nutno toto zvíře striktně vyřadit z chovu, i když se zatím třeba u něj onemocnění neprojevilo. Všichni potomci tohoto zvířete by neměli být použiti k chovu, ať se u nich amyloidóza projeví nebo ne.
Největším problémem je, že onemocnění se může projevit až za dlouhou dobu ( viz výše, třeba i v 17 letech kočky) a tím už může existovat potenciálně velké množství koček, které nesou tuto chorobu. Většinou se ale rodinný výskyt zjistí dříve a v tom je princip pečlivé a seriozní chovatelské práce- zavčas bez ohledu na finanční ztráty zabránit šíření tohoto neléčitelného onemocnění v populaci koček.