Panenky z konce světa

Od poloviny minulého století byl nejméně třikrát za každou dekádu vypracován nějaký úplný seznam ptáků světa (tak zvaný Checklist) a to si pište, že ani jednou nedošlo mezi autory k podstatnější shodě. Snad jedině někde na začátku každého takového seznamu, kam ovšem řadíme pštrosy, veslonohé, trubkonosé a ptáky podobného vzhledu, které nás, chovatele, zas až tak nevzrušují. A také jich není rozhodující podíl z celkového počtu všech druhů. A také jsem se o tyto taxony do hloubky nikdy nezajímal. 

Neshoda v otázce rodů

Nejvíce druhů řadíme mezi pěvce, i když mnozí jaksi nezpívají, ale o tom kdo pěvec je nebo není, nerozhoduje umění, ale jestli mají orgán ke zpívání určený. A ten má slavík právě tak jako vrána. V tomhle tedy panuje shoda. Řád pěvců je tedy jasný. Dál shoda končí. Největší neshoda pak panuje v otázce rodů, někdy i druhů, což je ten nejzákladnější taxon, neboli škatulka, na které je celý systém založen. Myslíte si, že “vědci” toho vědí více, že jsou to jakési příkladné bytosti, které jsou cnostné, nepodvádí a nejde jim o slávu a peníze? Kdepak, jsou to jenom lidé. Proč jsem zvolil právě tenhle úvod? Protože právě u ptáků, o nichž hodlám sepsat pár řádků, panuje neobyčejně velká neshoda a není nakonec vůbec jisté, zda existují jako druh a jak vlastně vypadají.

Směrem na severovýchod od Nové Guineje leží v Tichém oceánu ohromné seskupení různých ostrovů, které se jmenuje Melanesie. Její součástí je pak Bismarckovo souostroví a největším ostrovem Nová Britanie, která sice na mapě světa vypadá jako mušinec, ale ve skutečnosti je velká asi jako Morava. Najdeme ji na 150-tém poledníku východní délky a mezi rovníkem a 10-tou rovnoběžkou jižní šířky. Jediným známějším přístavem je Rabaul, jehož jméno se stalo známým z dob války mezi spojenci a Japonskem. A právě tady se mají vyskytovat některé druhy panenek, tedy ptáků rodu Lonchura, které vzbuzují jisté pochybnosti. Zdá se, že právě tady by mohl být začátek konce světa.

Začátek konce světa

Podle našeho “chovatelského” českého názvosloví je do této části světa situováno celkem 5 druhů ptáků rodu Lonchura, které nazýváme panenky. Obdobně jako Němci i Angličané. Ne však naši “vědci”, kteří se vrátili ke starému pojmenování amadina, což je sice taxonomicky nezdůvodnitelné, ale díky tomu spějeme ke světovosti, protože za nedlouho budeme mít asi více synonym než jiné národy.

Pojmenujme si tedy oněch 5 druhů. Jsou to:
1. Lonchura (Donacola) melaena - panenka tlustozobá
2. Lonchura (Munia) spectabilis - panenka nádherná
3. Lonchura (Munia) forbesi - panenka hnědobřichá
4. Lonchura (Munia) hunsteini - panenka šedokrká
5. Lonchura (Munia) nigerrima - panenka černá

Z uvedeného je nejdříve vidět, že ptáci budou poněkud odlišní, a proto jsou řazeni do dvou podrodů, to jsou ta jména v závorkách.

Nejméně 2 druhy známe i u nás dobře, já sám jsem je fotografoval. Jsou to panenka nádherná, s kterou mám i dílčí vlastní zkušenosti a panenka šedokrká. U ostatních druhů panují značné nejasnosti, jak vlastně vypadají a u druhu nigerrima, zda vůbec existuje. Proto se podívejme na modernější literaturu a na některé seznamy ptáků světa.

Doporučené knihy

Z knih používám dvě. Především výpravnou publikaci Finches and Sparrows od Petera Clementa z roku 1993, kterou dnes používají všichni, protože jsou v ní namalovány téměř všechny druhy pěnkav, astrildovitých a vrabců a to velmi solidně. Neznamená to ovšem, že vše je naprosto bez chyb. Časem narazíte na některé věci, o kterých jste přesvědčeni, že pravdivé nejsou nebo vyobrazení neodpovídají zcela realitě. Nevýhodou je použitý systém, který je jinými autory používán jen okrajově a dnes již opuštěn. Druhou knihou je pak opět výpravná, tentokrát monografie rodu Lonchura, který je účelově pojat velmi široce. Je to kniha Munias and Mannikins od Robina Restalla a vyšla v roce 1996. Ze seznamů především Woltersovy systematické listy, které jsou pro hlubší studium nepostradatelné, protože zaznamenávají prakticky všechno a dělí na všechny rody, které si kdo vymyslel. Ostatní systemy představují tak zvané shrnování, anglicky “lumping”, to znamená, že některé rody jsou pojaty jako širší a některé dřívější samostatné rody jsou pak pojaty jen jako podrody, přičemž některé systémy pak podrody neuvádějí vůbec. Proto je tak důležitý Wolters, protože jde s příslovečnou německou pečlivostí až do detailu.

Naše druhy panenek

Po tomto “úvodu” se podívejme na naše druhy panenek z konce světa. 

Můžeme začít s nějvětším problémem a tím je zcela určitě Lonchura nigerrima, česky panenka černá. Jak vypadá? Existuje skutečně? Checklist R. Howard, A.Moore 1980 uvádí pouze jako poddruh Lonchura hunsteini nigerrima. Vít ji uvádí jako samostatný druh, tedy Lonchura nigerrima. Wolters (1975) zaznamenává samostatný druh Munia nigerrima, ovšem s poznámkou, že jde o předcházející jméno Fringilla nigerrima Cassin, 1852 = Lonchura fuscans (Cass., 1852), když rody Munia a Lonchura byly spojeny. Lonchura fuscans = dnes panenka bornéská. Sibley 1990 uvádí pak Lonchura (forbesi) nigerrima jako samostatný druh, ovšem s poznámkou, že je pravděpodobně shodná s Lonchura hunsteini, což je panenka šedokrká. P. Clement shodně uvádí jako poddruh L. hunsteini nigerrima. Monografie R. Restalla opět jako poddruh Lonchura hunsteini a tady je poprvé vyobrazena, skutečně jako panenka šedokrká, s tím, že světlé perličkování na temeni hlavy a krku není světlé, ale hnědé, takže splývá s ostatním černým zbarvením. Zdálo by se vše jasné, kdyby poslední z “Checklistů”, totiž “Zoonomen Nomenclatural data” od Alana P. Petersona z roku 2001 opět neuváděl Lonchura nigerrima jako zcela samostatný druh. Že je to nádherný zmatek, že jo? Z toho však jasně plyne důležitost stability národního názvosloví!!! 

Druhým druhem, na který se soustředíme, je pak Lonchura melaena = panenka tlustozobá. Nebudu situaci s tímto druhem pitvat až zas tak hluboko. V obou dříve zmíněných knihách je namalovaná, v obou však poněkud jinak. Především Restall zobrazuje vždy hnědá záda, Clement černá, kresba břicha a jeho barva je také u obou autorů jiná, liší se i udávaná velikost. Restall 12 cm, Clement jen 11 cm. Ptáci vykazují velkou podobnost se záhadným druhem TWA--TWA, ale to co jsem viděl na vlastní oči opět plně nesouhlasí ani s Clementem, ani s Restallem. Ptáci byli nápadně černí, s velikým zobákem, nevzpomínám si na žádnou hnědou, rezavou nebo žlutou barvu a byli velcí. Nejméně jako rýžovník, což by ovšem znamenalo další centimetr na velikost, dobře 13-13,5 cm. Může jít docela klidně o zcela nový druh, čemuž by odpovídala i cena 380,-Euro za kus. Myslíte si, že to není možné? A víte, že v devadesátých letech byli popsány 2 zcela nové druhy astrildovitých ptáků? 

Někdy příště Vás budu informovat. Z konce světa nám zbývají ještě 2 druhy ptáků a sice panenka nádherná = Lonchura spectabilis a panenka hnědobřichá = Lonchura forbesi. Zdálo by se vše jasné, ale zase to má trošinku háček. Opět se liší vyobrazení L. forbesi u Clementa a Restalla. Naštěstí nikoliv tak výrazně. Avšak pozor, panenka hnědobřichá je velmi podobná rozložením barev panence nádherné, zvláště černá kresba hlavy a navíc zeměpisná forma Lonchura spectabilis sepikensis má mít celou spodinu hnědou, právě tak jako panenka hnědobřichá. Lonchura forbesi by však měla být jednou tak velká. Pro lepší orientaci představuji L.spectabilis, hunsteini a tristissima (tento druh není sice popsán přímo z těchto končin, ale žije prakticky hned vedle a navíc jeho malůvky v obou zmíněných knihách zase plně nesouhlasí s fotografií). Je tady prostě pro srovnání. Fotografii rovněž zmiňované Lonchura fuscans se mi bohužel zatím nepodařilo vyhledat, ačkoliv jsem ji dělal. Pokud ji nenajdu, popis je jednoduchý. Malý, celý černohnědě zbarvený pták, snadno určitelný podle barvy zobáku. Horní půlka tmavá spodní světlá.

Doufám, že po přečtení tohoto článku budete mít v systematice rodu Lonchura dokonalé jasno. Pokud budete chtít se mnou dále fundovaně diskutovat, sejdeme se v Bohnicích.