Mé vzpomínky na barnardy zelené klonkurské

Podle mého názoru se tento pastelově zbarvený druh dá v našich voliérách odchovávat poměrně snadněji, než je tomu u barnardů límcových “velkých”, které chovám od r. 1974. Dost jsem s nimi zažil, a tak mohu říci, že sestavování párů klonkurských probíhalo mnohem snadněji. Samci vlídněji přijímali jim přidělované partnerky a alespoň u mne pobíhalo vše v klidu, bez rvaček a ukousnutých zobáků.

Vzpomínka na samičku klonkurskou

Vzpomínám si, jak jsem si na burze v Uh. Hradišti koupil samičku klonkurskou údajně dvouletou, ale kroužek prozradil, že je čtyřletá. Na podzim jsem ji dal ke svému samci a všechno probíhalo bez nežádoucích komplikací. Kolem vánoc se tito ptáci začali krmit a pářit. V prvním lednovém týdnu snesla samička čtyři vejce, zasedla a seděla, jak my chovatelé říkáme, “jako hřebík”. Po 21. dnech se vylíhla čtyři mláďata. Navzdory lednovému počasí vše probíhalo zdánlivě hladce, ale byl v tom přece jen jeden háček. Samička ráno opouštěla budku a mladí, kteří ještě nebyli opeřeni, trpěli zimou. Proto jsem ke stěně budky umístil infražárovku 60 W a takto budku ohříval. Výsledek byl jedinečný. Při kontrole jsem našel mladé hezky soustředěné u teplé stěny budky. Tímto způsobem jsem zabránil nežádoucímu podchlazení a úhynu mladých. Jakmile mláďata opustila budku a začala samostatně žrát, samec začal jedno mládě prohánět. Odchytil jsem všechny čtyři, budku jsem vyčistil a dal novou podestýlku. Co kdyby? A stalo se! Viděl jsem zrána opět ptáky pářit a v březnu byla další snůška. Čítala pět vajec a zase byla všechna oplozená. Vše probíhalo obdobně jako v lednu, včetně přihřívání budky ihned po vylíhnutí mladých. Staří odchovali všech pět vylíhlých mladých.

Je samozřejmé, že jsem klonkurům dopřával bohatého krmení. Nejvíce brali vaječnou míchanici, semenec, niger a vše další, jako ostatním chovatelům barnardů. Ostatních šest párů barnardů, které ještě chovám, zahnízdilo jen jednou za sezónu a vyvedlo po dvou až čtyřech mladých.

Vhodný doplněk do voliér

Všechno, co jsem zde vypsal, vypadá optimisticky, ale připomínám, že musíme respektovat rozmary zimního počasí a dobu snášení vajec v tuto velmi nevhodnou dobu. Dále je nutno brát v úvahu, že každý elektrický spotřebič má přívodní kabel, který musí být zajištěn proti okusu, jinak může být zle! Já jsem dal na zkoušku do rohu budky asi jeden metr kabelu, který papoušci do večera i s drátky rozcupovali! Klonkuři jsou ptáci velmi zvědaví a vše nové ve své voliéře si hned ověřují svými zobáky. Pozoroval jsem jeden ze svých párů, kterému jsem hodil na zem klacík z třešně. Oba ptáci dali hned hlavy do boku, vteřinu novou věc pozorovali, na to slétli na zem a proutek zdemolovali.
Závěrem shrnu stručně své poznatky. Mohu říci, že klonkuři jsou pro své hezké zbarvení, tichost a mírné chování vhodným doplňkem do voliér chovatelů a milovníků australských papoušků. Samozřejmě s přihlédnutím na eventuelní zahnízdění v zimě. No a ještě malý dodatek- -pletivo. Toto musí být silnější, jinak se nám pár do večera přestěhuje právě tam, kam nechceme.

O jiných zvláštnostech psát nebudu. Ony vlastně ani nejsou. To už bych uváděl věci, které jsou pro dnešní chovatele zcela běžné.