Voorburský voláč

Jedná se o relativně mladé plemeno středních voláčů, jehož historie započala ve třicátých letech minulého století v holandském městě VOORBURG. Díky nadšenému chovateli a šlechtiteli voláčů van Ginkovi vznikl křížením voláčů brněnských, francouzských ale i některých dalších (norvičských a štajgrů) s racky štítníky a barevnými holuby s kresbou štítníků zcela nezaměnitelný voláč s atraktivní kresbou a dokonalými plemennými tvary. Nové plemeno - voorburský voláč nazvané podle rodiště šlechtitele bylo v Holandsku uznáno v roce 1935 a již v roce 1938 si získalo tolik obdivovatelů, že byl založen speciální klub.

Počátky chovu

Atraktivní voorburský voláč - štítník si brzy získal obdivovatele a nadšené chovatele ve většině dalších evropských zemích i v zámoří. Je až neuvěřitelné, v kolika rázech je tento holoubek chován, vezmeme-li v úvahu, že prostor pro barevnou a kresebnou paletu nabízí jen štíty jeho křídel při čistě bílé základní barvě. Mezi nejmarkantnější vlastnosti “voorburáků” patří bezmezná důvěřivost, neustálá vitalita a veselý temperament, tolik obdivované u brněnských voláčů. Oproti nim však mají voorburští voláči větší postavu a tedy i podstatně zvýšenou odolnost a otužilost, které se jistě také zasloužily na tom, že rozšíření plemene dosáhlo zejména v Nizozemí a Německu zcela udivujícího rozsahu. Na výstavě v Norimberku 2000/SRN jsme viděli téměř 600 jedinců v takových rázech jako jsou žlutý, černý a červený šupkatý, v několika rázech bělopruhých, kapratých a mnoha rázech plavých, ale také i holuby hnědé a samozřejmě i jedince ve všech základních barvách, včetně nejoblíbenější a nejkontrastnější černé. Výstava v Lipsku 2001/SRN přidala k barevné škále ještě i ráz stříbřitý a počtem téměř 300 jedinců rovněž nezklamala. V barevné paletě nesmíme opomenout atraktivní ve vzorníku uznaný ráz isabelový a nově šlechtěné rázy jako andalusian, indigo, modře a hnědě šupinaté. Za zajímavost stojí, že z andaluského voorburského voláče z chovu Tima Burkeho /USA/ se podařilo americkému šlechtiteli Larry Jollymu tuto kresbu přenést na brněnské voláče. Dnes můžeme (plnobarevné) brněnské voláče obdivovat i u nás, tito však pocházejí z chovu “Čechokanaďana” přítele Šindeláře, který andaluské “brňáky” vyšlechtil v Kanadě v téměř shodné době jako Jolly v USA.

Voorburáci si pomalu hledají své chovatele i u nás

Voorburští voláči se na všech západoevropských výstavách konaných v minulých letech předváděli ve vrcholné formě, jejich temperamentní projev charakteristický kroužením po výstavní kleci s postojem na špičkách prstů, s plně nafouklými volátky a opakovanými žabími skoky, kterými ještě více zdůrazňovali svoji nebojácnost a vitalitu, utkvěl v oku i srdci nejednoho holubáře. Pro svoji čilost a výborné předpoklady ke klecové drezůře se nedali tito holoubci ani pořádně nafotit a např. při otevření klícky ihned zamířili k ruce fotografa a vyhledávali přímý kontakt s ním. Určitě takto špičkově drezurovaní a krotcí holubi přinášejí nejeden nádherný zážitek svému chovateli na domovském holubníku a jsou jistě jeho velkou chloubou v případě, že jeho chovatelské zařízení navštíví hosté. O voorburských voláčích platí, že nás neustále přesvědčují, že se jejich chovatelé dali správnou cestou. Voorburáci si pomalu hledají své chovatele i u nás a dnes jsou již k vidění na nejedné okresní či místní výstavě. Bohužel odvahu pochlubit se s těmito holoubky na CV v Lysé našel jediný chovatel - známý chovatel voláčů, př. Svozil z Pavlova. Vystavil zde čtyři jedince v rázech červený a červeněplavý, když nejlepšímu z nich bylo uděleno krásných 95 bodů.

Popis a charakteristika

Voorburský voláč se vyznačuje hladkohlavostí a hladkonohostí při velmi vzpřímeném držení trupu. Je to, jak již bylo konstatováno, voláč střední délky, jemných, ušlechtilých tvarů, který se při rozrušení staví na špičky prstů. Hlava je protáhlého, dobře zaobleného tvaru s poměrně výrazným vyšším čelem. Oči jsou u všech rázů tmavé, obočnice nevýrazné, světlé. Zobák je v poměru k velikosti holuba poměrně dlouhý a silný, vždy masově zbarvený. Ozobí je malé, nepříliš vyvinuté. Krk je velmi dlouhý, při plně nafouklém voleti je dobře patrná volatost i na šíji a tak je tvar krku částečně vyklenutý směrem dozadu. Vole je téměř kulového tvaru, u hrudi zřetelně podvázané. Hruď je dlouhá a úzká. Jemnému vzezření holuba odpovídají i poměrně úzká záda, mírně propadlá mezi křídelnímy štíty, směřující příkře dolů, kde na ně plynule navazuje zadní partie. Křídla jsou úzká, dobře přilehlá. Konce letek se u mnohých jedinců mírně kříží, přejeme si však aby se letky nekřížily a volně spočívaly na ocase. 7 - 10 krajních ručních letek je bílých, štíty křídel jsou zbarvené, ostatní část těla je zbarvena bíle. Mírný výskyt barevných ploch v prostoru za stehny je jen mírně trestán. Nohy jsou poměrně dlouhé, nepříliš podkleslé. Ocas je spíše úzký, země se nedotýká.

Vlastní chov těchto voláčů je mimořádně snadný a jejich chov lze doporučit tedy i začátečníkům. Jedná se o mimořádně starostlivé a spolehlivé rodiče, kteří se vyznačují výtečnou plodností a schopností vychovat mladé a to jak své, tak i dobře plní roli chůvek. A co je rovněž nezanedbatelné - v zahraničí jsou většinou nabízeni ze velmi přijatelné ceny.