Z vážných celkových poruch u fen po porodu se setkáváme se sepsí - otravou krve v důsledku pomnožení bakterií nebo virů, které v organismu již byly v latentní formě anebo se do něj dostaly během porodu a po něm. Zdravá a silná fena by běžnou infekci měla zvládnout. Fenka s narušenou imunitou, zanedbaná po výživové stránce nebo po stránce hygieny, onemocní. Průběh je velmi rychlý a pokud veterinář včas nezasáhne, uhyne matka většinou i s mláďaty. Léčba je vesměs antibiotiky a infuzemi, podpůrná léčba vitamíny, stopovými prvky, regulátory imunity.
Malá plemena trpí tzv. eklampsií. Jde o počáteční ztuhlost, která přejde v křeče s rychlým úhynem. Způsobuje ji pokles vápníku v krvi a nitrožilní aplikace calcia zabírá během vteřiny. Nejčastěji onemocní mléčné feny ve třetím týdnu kojení při větším počtu štěňat. Ale spoléhat na to nemůžete. I sebelépe krmená fena se může “odvápnit”. U středních a větších plemen eklampsii nepředpokládáte a může být proto zmaten i veterinář. Mé vlastní feně se přihodilo následující: Kojila několik týdnů, byla naprosto v pořádku. Najednou chodila po špičkách zadních nohou a byla lehce nahrbená. Domnívala jsem se, že ji bolí záda, neboť příznaky tomu odpovídaly. Po chvíli mě napadlo, že ji bolí břicho, že má zácpu. V té době jsem si chystala pacienta na operaci. V okamžiku zahájení operace, naštěstí se třemi vysokoškolskými studenty, fena upadla do typických křečí. Vytvořili jsme dva týmy a pracovali na obou zvířátkách. V okamžiku, kdy calcium začalo vtékat do žil, fenka se uvolnila, po injekci si odpočinula a celý další život již byla v pořádku. Druhá moje bulteriérka, která měla vždy mléko pro regiment vojáků a kojila 3 měsíce, upadla do eklampsie tak náhle, že nebýt si svým vlastním veterinářem, asi by nepřežila. Bohužel můj tehdejší přítel mi nechtěl asistovat a já jsem musela křečující feně zatáhnout žílu a aplikovat sama injekci doslova pomocí hlavy a zubů. Kamarádka po mých nezvyklých zkušenostech s eklampsií u středních psů mě 2x požádala o včasnou injekci. Její fena mívá vždy spoustu mléka a v okamžiku, kdy začala ztuha chodit, už ji na vozíku vezla ke mně. U bulteriérek tento stav nastal asi v pátém týdnu kojení. U jezevčíků ho nejčastěji zaznamenávám mezi 10.-21. dnem, stejně tak u pudlíčků.
U bulíků, stafordů, argentin, občas i jiných plemen se vyskytuje jiné nebezpečí. Tyto matky mají laktační psychózy. Dostaví se nejčastěji mezi druhým dnem po porodu a třemi týdny. Fena je nervózní, vrčí na štěňata, nebo je potrhá, zakousne, sežere. Přitom, když jí štěňata vezmete, je nešťastná, hledá je, kňučí a může být ještě více nervózní. Tento problém je velmi častý a velmi vážný, proto se o něm zmiňuji, i když platí pro úzkou skupinu plemen. Nevíme, co civilizační faktory způsobí s dalšími rasami. Většinu matek těchto ras je třeba 24 hodin denně hlídat. Při vypozorování nervozity nebo vrčení je třeba ihned požádat lékaře o pomoc. Metodu měním a zkouším různá léčiva řadu let. První byla aplikace hořčíku hluboko do svalu. Třeba několik dnů po sobě.
Zkoušeli jsme i byliny na uklidnění. Nyní po 3 letech studia homeopatie mám velice úspěšnou metodu kombinace hořčíku a homeopatie již od druhé půlky březosti u problémových fen, preventivně u všech fen mých a mých známých jen homeopatii. Podáváme hořčíkové tablety od druhé poloviny březosti do 14-21 dnů po porodu. V den porodu aplikuji hořčík do svalu, druhý den nebo obden opět. Toto u matek, které vrčí nebo poranily mládě. Všem fenám od 3. dne do 30 dnů po porodu 1-2x homeopatika, dle potřeby léčebně nebo preventivně.
Feny se uklidní a přestanou vrčet. Nebo alespoň omezí vrčení např. na 1 hodinu denně. Pokud majitel zpozoruje pravidelnost neklidu, přizpůsobíme homeopatii. Klienti zdaleka se kontaktují po telefonu, na injekce si zvou svého lékaře. Homeopatika jim buď pošlu nebo si pro ně přijedou nebo jim ho kolega objedná podle mé rady. S každým dalším porodem se stav upravuje. I matky vražedkyně na třetím, čtvrtém vrhu jsou naprosto hodné.
Chtěla bych tím říci, že se na fenu nesmíme zlobit a odsuzovat ji pro nepřiměřené chování. Ona neví, co dělá, jsou to hormony, které ovlivňují její tělo i mysl. Tyto fenky bývají normální celý svůj život a neprojeví agresi vůči lidem ani psům. Zlom nastane po porodu a bezradný majitel neví, zda fenu utratit nebo již nepřipouštět. Většinou jim odeberou štěňata. Pro mě je tento postup nepřijatelný. Nechci a nemohu se smířit s tím, že se matkám berou děti, že se přikládají na kojení nebo se krmí uměle. Tento systém porodu a poporodního období už u nás v republice jeden režim zavedl. Od žen až po krávy. Žena, která se rozhodne mít dítě si musí uvědomit, že mu obětuje nejméně 18 let starostí a nespaní, vychová ho a dá mu lásku. Darovat lásku nemůžeme odkládat ani minutu po narození tvora. U feny většinou rozhodneme my, že bude matkou, takže musíme počítat s tím, že se nevyspíme a že darujeme lásku (a práci a peníze). Je to barbarská výroba psů odebraných fence, štěně nezná mateřské teplo, nezná lásku staršího psa. Čůrá a kaká jen když ho chovatel masíruje nebo když ho v pravidelných intervalech přidá k matce. A všimli jste si, že u feny sají štěňata naprosto nepravidelně, fena je stále masíruje po těle (krevní oběh + láska) i po bříšku (vyměšování). Mléčná žláza má až 40 stupňů tepla, jak chcete nahradit štěňatům tento zdroj? Chovatelé uvádějí, aspoň se vyspím nebo aspoň něco udělám doma. Ano, v mezičase krmení něco málo uděláte. Já spím po 20 minutách, u štěňat žehlím, píšu dopisy, učím se. Jsem zelená a utahaná. Ale štěňata jsou šťastná a já jsem přesvědčená, že je do nového života pošlu vybavená láskou lidskou i psí, že jsou plná pohody a harmonie a sociálního cítění. Některé fenky jsou se štěňaty až do odstavu, ale to už je pouštím na pár hodin si odpočinout od ostrých zubů.
Z mých 38 bulteriéřích vrhů došlo 2x k poranění štěněte a 1x k zakousnutí. A tyto feny nebyly u mě doma, pouze rodily na mojí chovatelské stanici. Mé vlastní feny nevrčí, jen zalehávají.
Nechci, aby se mateřské chování vytrácelo z genotypu fen. Uděláme všechno proto, aby moje štěňata a štěňata mých zákazníků vyrůstala s matkou a mohla pít, vyměšovat a mazlit se právě tehdy, když budou chtít.