Chovatelé označují porod králíků jako kocení. Zpravidla týden před porodem králice vystele hnízdo, které je upravené z rozkousaného sena, slámy a z vlastní srsti. V této době se růst srsti u králic zpomalí a dochází k uvolňování chlupů z pouzdra a proto si králice mohou vytrhávat chlupy, tzv. vlníky, na prsou a kolem bradavek. Někdy se ale stává, že samička upravuje hnízdo až těsně před porodem nebo i při porodu. Což by ještě nebylo nejhorší, ale špatné je, když si hnízdo nechystá vůbec a o narozená mláďata nejeví zájem. Taková mláďata jsou předurčená k zániku, pokud v chovu nemáme právě okocenou králici s nízkopočetným vrhem (maximálně 24 hodin starým), kde bychom alespoň některá mohli podložit. Při podkládání mláďat samici odebereme z kotce a králíčata opatrně vložíme do hnízda. Po uklidnění mláďat v hnízdě můžeme králici klidně vrátit do kotce. Toto podkládání nemůžeme provést při čisté plemenitbě, protože by byl neznámý původ těchto mláďat, ale můžeme využít chovu dvou různých plemen přiměřené velikosti a jejich mláďata vzájemně prohazovat.
Takže březost králice končí porodem. Zpravidla 3/4 králic se kotí především mezi 5 až 9 hodinou ranní. Samotný porod je depresivní stav, který vyžaduje klidné a temnější prostředí a nebo nejlépe hnízdní kotec nebo-li hnízdiště. Největší uplatnění nachází hlavně ve velkochovech, kde se hnízdniště připevňují na klece a nebo u drobnochovatelů v ohradách různých typů stájí. Je to uzavřená bedýnka s přiměřenou velikostí ke kotící se králici, s vyvýšeným otevřeným vchodem, zamezujícím rozlézání mláďat z hnízdiště. Samozřejmě tomu musí odpovídat prostor kotce. Takové prostředí králici při porodu naprosto vyhovuje a uklidňuje ji. Po dobu porodu je bezpodmínečně nutné se vyvarovat nadměrného hluku aut, různých motorů a štěkotu psů. Dále králici zbytečně nerušíme, tzn. hnízdo nijak neupravujeme a omezíme se pouze na podávání vody, protože o předložené krmivo stejně nebude jevit zájem. Prostě rodící králice musí mít klid a nesmí trpět žízní, neboť právě žízeň může být příčinou pozření mláďat!
Samotný porod králic probíhá poměrně rychle, pokud nenastanou nějaké potíže, a to od několika minut až hodinu. Časové intervaly vypuzování plodu jsou různé a hlavně záleží na jejich velikosti a počtu. Často se stává, že králice si při porodu prvních plodů pomáhají zuby a také dosti často bývají první - poměrně velká - mláďata i pokousaná. Králice vytváří hnízdo v rohu u jedné ze stěn a při kojení sedá přes hnízdo tak, že mláďata se zespodu dostávají k bradavkám. Důležité je, aby hnízdo nebylo zbytečně moc vyvýšeno nad okolní podestýlkou, protože pak mláďata, vytažená za struky z hnízda, se v prvních dnech dostávají těžko zpět a později na podchlazení hynou. Počty mláďat se různí a jsou znakem plodnosti samice. Na samci v tomto případě tolik nezáleží. Mladé králice, tzv. prvničky, mívají u středních plemen menší počet narozených mláďat a naopak starší větší počet. Druhý den po porodu je potřeba provést kontrolu hnízda.
Nejprve králici odebereme z kotce a až potom provádíme kontrolu. Tuto prohlídku hnízda provádíme proto, abychom zjistili počet narozených mláďat a mohli jsme popřípadě nadpočetné nebo podprůměrně slabé zredukovat na 8 ks, tedy podle množství bradavek. Je velice důležité, aby těchto struků bylo jak se říká “roztaháno” co nejvíce. Ale tuto prohlídku provádíme hlavně především proto, abychom odstranili z hnízda mrtvá králíčata, jenž zapříčiňují úhyn dalších králíčat. Najdeme-li nehýbající se studené mládě, nacházející se zpravidla v rozích a při stěnách kotce, vezmeme jej do tepla. Začne-li se hýbat, zaneseme jej zpět do hnízda. Zjistíme-li druhý den po porodu, že králice jakýmkoliv způsobem o králíčata přišla, můžeme ji ihned připustit. Zpravidla tato králice samce přijme a v opačném případě budeme páření opakovat znovu pátý den po porodu.
Prvních pět dnů je nejkritičtějším obdobím života králíčat, protože roztahání a následné zachlazení mláďat bývá nejčastější příčinou úhynů. Poté začnou králíčata obrůstat a jejich odolnost je vyšší, než v prvních dnech po porodu. Pátý den opět provedeme kontrolu a znovu odstraníme mrtvá a tentokráte i neduživá králíčata, jejichž následný odchov by se nám zbytečně prodražil. Důležité je také to, že každý struk si mláďata v této době již vysají a každá kapka mléka navíc jim viditelně prospěje, než v hnízdě ponechávat tato neduživá mláďata, ze kterých stejně v lepším případě nic nebude. Další kontrolu hnízda, pokud to není nutné, tzn. pokud vyloženě neucítíme hnilobný rozklad mrtvých mláďat, raději neprovádíme, protože králíčata jsou už dosti temperamentní a nadělali bychom více škody než užitku.
(Pozn. red.: Redukce králíčat se řídí zaměřením chovu. Zkušený chovatel pozná již po narození mláďat, zda se vrh”povedl” a nechá jen nadějná mláďata. U chovatelů neorganizovaných je vhodné ponechat zmíněný počet králíčat. Kojící králice v letních měsících vypije až 1,5 l tekutin.)