V posledních letech se často našim chovatelům korálovek splnila touha. Získali do svých chovů pyromelany, klenoty v hadí říší. Ještě před několika lety nebylo prakticky možné u nás tyto hady sehnat.
Jako první se v naší republice objevily poddruhy Lampropeltis pyromelana pyromelana a L. pyromelana woodiny. Obě subspecie jsou již u nás množeny a zvlášť L. pyromelana woodiny se již stává na našem trhu běžnější. V minulém roce měli chovatelé možnost zakoupit mláďata dalšího poddruhu, L. pyromelana knoblochi, importované z USA, takže i tato korálovka by měla být v příštích letech u nás více zastoupena. Všechny tyto tři subspecie jsou v USA běžně chovány. Zbývá poslední, neméně krásný poddruh -- Lampropeltis pyromelana infralabialis, který je i v USA chován zcela ojediněle a můžeme jej proto právem považovat za raritní.
Pár L. pyromelana infralabialis v mém chovu má původ v Holandsku. Prarodiče těchto zvířat byli údajně přímými importy, odchycenými v Utahu. Asi dvouměsíční mláďata jsem koupil v září 1999. Sameček měřil 42 cm a samička 37 cm. Perfektně sami žrali. V jednom roce stáří měřil samec 63 cm, samice také 63 cm. V současné době ve stáří 32 měsíců je délka samce 88 cm a samice, která je i robustnější má 90 cm. Je nutno dodat, že ačkoli výborně žerou živá i mrtvá myšata a mastomyšata (Mastomys coucha) do velikosti skákavek, občas ze záhadných důvodů přestanou žrát a to i na několik týdnů. V mém chovu poznám pohlaví mimo jiné také podle zbarvení, kdy samice má proužky čistě bílé, zatímco samec spíše smetanové, přesně tak, jak toto popisuje i Ivo Růžička. V první polovině března letošního roku, když jsem psal tento článek, docházelo u mého páru opakovaně ke kopulaci, trvajíci asi 10 minut. Doufám, že při troše štěstí se mi v tomto roce podaří tento nádherný poddruh rozmnožit.
Všechny 4 poddruhy L. pyromelana žijí odděleně, pouze areál L. p. pyromelana a L. p. woodiny (a podle některých informací i L. p. knoblochi) se částečně překrývají. Míšenců mezi poddruhy není zřejmě mnoho. Byla by to proto velká škoda, pokoušet se různé poddruhy spolu v chovech křížit. Kříženci by byli geneticky bezcenní, stejně jak se to “podařilo” u většiny u nás chovaných hroznýšů královských, někdy označovaných jako “český hroznýš”.
Tento poddruh žije převážně v Utahu, v severní Arizoně a východní Nevadě ve vyšších nadmořských výškách. Oproti ostatním subspeciím má pouze 9 infralabiálií (také sublabiálií nebo-li podretních štítků). Dále má 21-23 řad dorsálních štítků, 213-230 ventrálií, 59-79 subkaudálií. Bílých proužků má 42-57, ty se počítají od hlavy ke kloace. Černé proužky zasahují pouze na boky, v břišní partii mizí! Pouze asi polovina bílých proužků obklopuje celé tělo. Přes většinu červených proužků zasahuje černá barva, která se spojuje do tvaru přesýpacích hodin. Dosahuje délky 102 cm, ale podle mé zkušenosti většina korálovek v péči člověka dosahuje větších rozměrů, než je uváděná délka u zvířat z přírody. Tento poddruh lze prakticky zaměnit pouze s dalším, a tím je:
(Cope 1886)
Tato korálovka má přibližně stejný počet bílých proužků (42-61), avšak má 10 infralabiálií, červené proužky mívá jen úzce lemovány černými a i když se černá barva může někdy spojit v červené, nikdy to není v takovém rozsahu jako u L. p. infralabialis. Bílé proužky obklopují všechny celé tělo! Má 23 řad dorsálií, 214-228 ventrálií a 61-75 subkaudálií. Délka se uvádí do 107 cm.
Pokud máme možnost vidět větší množství jedinců těchto dvou poddruhů, zjistíme, že se liší kresbou a těžko si je spleteme.
Poddruh má nejméně bílých proužků a to 37- 42, což jej ihned odliší od ostatních. Má 23 řad dorsálií, 221 - 233 ventrálií, 63 - 78 subkaudálií, 10 infralabiálií. Bílé a červené proužky kompletně obklopují celé tělo. Měří až 107 cm.
Tento poddruh je s ostatními nezaměnitelný. Má 63 až 84 bílých proužků, které se na bocích rozdvojují do obráceného V, podobně jako u Lampropeltis getula getula. Má 23 řad dorsálií, 254-263 ventrálií, 59-73 subkaudálií a 10 infralabiálií. Dorůstá pouze 100 cm.
Při vysokých počtech korálovek Lampropeltis pyromelana, odchovávaných v USA se vyskytlo i několik odlišně zbarvených zvířat. Tato byla podchycena a dále rozmnožena. Např. chovatel Walt Deptula koupil v roce 1994 v Utahu již dospělého samce L. p. infalabialis, anerythristické formy, odchyceného v přírodě. U těchto korálovek je původní červená barva nahrazena růžovolevandulovou. Dlouhá léta od něj nemohl získat potomstvo a podařilo se mu to až v minulém roce. Chovatel Brian Barczyk množí albíny i hypomelanistická zvířata korálovky L. pyromelana woodiny. Robert Applegate vyšlechtil L. pyromelana pyromelana bez černé barvy, když po generace černou potlačoval. Výsledkem je červenobílá pyromelana, která mívá jen na hlavě malou černou skvrnku. Dále se někteří chovatelé pokoušejí selektivně vyšlechtit oranžovou L. p. knoblochi.
Literatura:
Markel: Kingsnake and Milksnake T.F.H.
Thisen, Hansen: Konigsnattern Terraristik Aktuell
I. Růžička AT 12/96