Soužití s kočkou

Na venkově si kočka jako domácí zvíře stále ponechává svou hlavní funkci likvidátora myší. Pro svou vysokou inteligenci, duševní a charakterové vlastnosti se stává čím dál víc přítelem a společníkem člověka. Přírodou daný biorytmus předurčuje kočku jako nenáročného živého společníka i do malých městských bytů a pro člověka s nedostatkem volného času.

V podvědomí lidí stále zůstává volný chov koček. To znamená, že člověk ví o tom, že se v jeho okolí zdržují kočky, ale vůbec se o ně nestará. Využívá jejich pracovních schopností chytat myši a jen výjimečně je nakrmí. Toto nakrmení je většinou jen miska mléka nebo zbytky ze stolu. V podstatě dává kočkám pouze možnost přístřeší ve své blízkosti. To je možné akceptovat v přírodním nenarušeném prostředí, kde tento stav vyhovuje oběma stranám.

Častěji je praktikován polovolný chov, spíše polovolné držení koček. Člověk jim poskytuje nejen přístřeší, ale i krmivo a určitou formu vzájemných kontaktů. Za to kočka hubí hlodavce a věnuje člověku svou přízeň. V tomto případě má člověk za kočku zodpovědnost, měl by se starat o její zdraví a zabránit nežádoucímu rozmnožování. Tento polovolný chov lze praktikovat a akceptovat na vesnicicíh, okraji malých měst a v rodinných domcích se zahradami. Ve městě, zvláště na sídlištích a v souvislé zástavbě obytných domů je takovýto chov naprosto nevhodný.

Kočku tím vystavujeme nebezpečným nástrahám, ať je to autoúraz, možnosti otrav nebo úrazy způsobené zlými lidmi nebo psychopaty. Při svých toulkách může kočka na sebe nasbírat choroboplodné zárodky, sama onemocnět nemusí, ale může je přenést na člověka. Kočky také svým touláním, pachem, znečisťováním prostředí a hlasovými projevy dráždí sousedy a vyvolávají konflikty. Obvykle se také přemnoží a jejich potomci rozšiřují řady bezprizorních toulavých koček ve městě. Stávají se potom nežádoucími šiřiteli nákaz a vůbec působí velké problémy. Tyto kočky se nedožívají vyššího věku a svůj život končí převážně tragicky.

Z toho důvodu lze doporučit v souvislých zástavbách pouze uzavřený chov a držení v bytě. Biorytmus, daný kočce přírodou, tj. krmení - hra - spánek, ji předurčuje jako nenáročného společníka i do malých bytů. Kočka nepotřebuje výběh venku, zvláště, je-li tomu zvyklá od malička. Pohyb po bytě v poloze horizontální i vertikální ji zcela postačuje, při hře s člověkem nebo s drobnými předměty se vyběhá dostatečně i na malém prostoru.

Občasný pobyt na sluníčku na otevřeném okně nebo na balkóně stačí pro její spokojený život. Jsou-li v bytě kočky alespoň dvě, zcela si vystačí a dobrá nálada a pohoda je na straně zvířete i člověka.

Kočka je nenáročná na čas majitele. Své potřeby vykonává do určeného místa v libovolnou dobu a asistenci člověka k tomu nepotřebuje. Žádá po majiteli pouze krmení, čistění kálecích misek a trošku polaskání. Kočku je možno ponechat občas v bytě samotnou na dva až tři dny. Pokud ji jeden den ráno nakrmíme čerstvou potravou a v bytě umístíme více kálecích misek nebo misky se stelivem pro dlouhodobé použití, na druhý den má k dispozici suché krmivo i dostatek vody a třetí den se jí opět věnujeme, nezpůsobím tím kočce větší újmu.

To jsou výhody chovu koček oproti psům ve městech. Kočky jsou minimálně náročné na čas člověka a na prostor. Jsou sice náročnější na kvalitu krmiva, ovšem jejich spotřeba není velká. Je nutno uvážit své možnosti nejen časové a finanční a rozhodnout se, zda míním odchovávat koťata nebo raději necháme zvíře kastrovat a ušetříme stresových stavů nejen je, ale i sebe.

Pokud jsme se rozhodli chovat a rozmnožovat kočky, musíme si uvědomit, že přebíráme zodpovědnost za narozená koťata a jsme povinni jim zajistit domov a adekvátní život. Produkce koťat pouze s cílem finančního efektu je nedůstojná civilizovaného člověka i v tržním hospodářství. Vystrčit nežádoucí koťata za dveře domu a ponechat je osudu napospas je týráním zvířat, které je v kulturním světě neúnosné a trestné.