Přirozené líhnutí pod kvočnou

Kvokavost a sedění na vejcích je u veškeré drůbeže projevem pudu pro zachování rodu a je řízena hormony. 

Kvokavost

To se projevuje zejména v jarních a letních měsících, když nastanou teplé a slunné dny. Občas dojde ke kvokavosti v měsíci září či v říjnu, to už ale vejce nenasazujeme, protože vylíhlá mláďata by nám do zimy nevyrostla a jejich odchov by pak musel probíhat jedině ve vytápěných prostorách. Kvokající slepici či jinou drůbež nasedající na hnízdo s vejci, která ho nemíní vůbec opustit, označujeme jako kvočnu.

Z hrabavé drůbeže kvokají převážně slípky plemen středně těžkých a těžkých. U lehkých nosných plemen byl šlechtěním na vysokou produkci vajec tento pud potlačen. Vyjímečně však zasedne někdy i leghornka či vlaška, a to zvlášť v těch případech, kdy sama byla vylíhnuta přirozeně, tedy vysezena slepicí matkou. Někdy se používají při přirozeném líhnutí kvočny jiného druhu drůbeže. Slepice či krůta může vysedět kromě kuřat či krůťat i housata nebo káčata a velmi dobře se o ně stará. Krůty se osvědčily jako nejlepší kvočny vůbec. Pod slepicemi převážně zdrobnělých plemen se mohou líhnout bažantí kuřata a křepelky.

Počet vajec nasazovaných pod kvočny různých druhů drůbeže:

vejce
kvočna	slepičí	krůtí	husí	kachní
slepice	12 - 19	9 - 11	5 - 7	9 - 11
krůta	20 - 30	13 - 19	11 - 15	13 - 19
husa	-	-	11 - 17	-
kachna	-	-	-	9 - 13
perlička	13 - 19 perličích

Počet vajec uvedených v tabulce je pouze orientační. Vždy se musíme řídit velikostí kvočny, kolik vajec je schopná obsednout, aniž by některé vejce vyčnívalo z tepla jejího prachového peří. Výsledkem by pak byly zastuzené (zalíhlé) zárodky a počet skutečně vyklubaných mláďat by byl velmi malý.

Příprava hnízda

Kvočnu před nasazením na hnízdo vajec doporučuji nejprve odčervit a zbavit vnějších ektoparazitů (čmelíků a všenek). Osvědčil se mi 1% přípravek arpalit, běžně k dostání v drogeriích. Hnízdo s násadou vajec umístíme tak, aby pod kvočnu nemohla ostatní drůbež přinášet další vejce. Tedy někam odděleně na suché, stinné a dobře větratelné místo. Pro kvočny slepice můžeme použít bývalou králíkárnu, pro větší druhy hrabavé či vodní drůbeže zbudujeme přirozeně hnízdiště větší. To potom vysteleme suchou slámou či senem a podložíme několik prozatimních podkladků. Sem přeneseme kvočnu nejlépe večer. To proto, že kvočna je někdy nervózní a nechce na nové hnízdo s vejci zasednout. Večer už je ospalá, a tak se na nové místo adaptuje lépe. Jakmile vejce prohřeje, pak už obvykle máme jistotu, že hnízdo neopustí. Sedí-li kvočna na podkladcích alespoň 24 hodin, teprve potom podložíme násadová vejce, ze kterých máme v úmyslu vylíhnout mláďata.

Kvočna, která kvoká, má zvýšenou teplotu těla. Tím se vejce ohřívají natolik, že se začne vyvíjet zárodek. Teplota hnízda kolísá od 33 °C do 39 °C. Kvočna vejce obrací zobákem, aby se vyrovnal rozdíl mezi horní a spodní stranou vejce. Také vejce uprostřed hnízda jsou podstatně teplejší, nežli vejce umístěná po obvodu. Kvočna je zobákem po hnízdě přemisťuje. Občas se stane, že některé vejce se slabší skořápkou kvočna rozbije či rozšlápne. Takové vejce musíme z hnízda co nejdříve odstranit, ostatní vejce omýt ve vlažné vodě, osušit a rychle podložit zpět pod kvočnu. V případě, že je silně promáčena od bílků výstelka hnízda, musíme i stelivo vyměnit za suché. Kvočna by totiž z mokrého hnízda utekla, došlo by k podchlazení zárodků ve vejcích a mláďata by se nám nevylíhla. Jednou denně, nejlépe navečer, musíme kvočnu z hnízda sejmout, nechat vyprázdnit (vytrusit), nakrmit a napojit. Kvočnu přeneseme do jiného prostoru či voliéry, kde připravíme čistou vodu k napojení a zrní. Také se zde vyprázdní. Kvočně nikdy nedáváme zbytky kuchyňských odpadků a zelené krmení. Dostala by totiž průjem a mohla by znečistit násadová vejce. Napájení, krmení a vyprázdnění by nemělo trval déle než 10 minut, aby nedošlo k podchlazení násadových vajec. Pak ji rychle vrátíme zpět na hnízdo. Kvočna obvykle po krátkém rozhlédnutí a překontrolování, zda je vše v pořádku, na hnízdo opět zasedne. Nikdy ji nepouštíme do výběhu mezi ostatní drůbež. Ta ji téměř vždy pronásleduje, což vede ke zbytečné nervozitě a stresu kvočny. Šestý nebo raději sedmý den od nasazení vejce prosvěcujeme. K tomu můžeme použít obyčejnou baterku, na kterou nasadíme dostatečně vysoký kornout z tvrdého papíru. Čisté a neoplozené vejce po nasazení do kornoutu kužel světla z baterky celý prosvítí. Taková vejce z hnízda vyndáme (můžeme uvařit natvrdo a použít ke krmení pro mláďata). U vajec oplozených po zapnutí baterky vidíme ve vejci černý stín (vyvíjející se zárodek nového jedince). Nejsme-li si u některého vejce jisti s oplozeností, vajíčko raději pod kvočnu vrátíme.

Líhnutí

Ve druhé polovině líhnutí vlivem zvětšujících se zárodků vejce sama vydávají teplo. Proto občas kvočna na vejcích stojí, aby je ochladila. Kuřata se líhnou 21. den po nasazení vajec, bažantí kuřata se líhnou obvykle za 23 - 25 dní (podle jednotlivých druhů), kuřátka kalifornských křepelek se dostanou na svět za 21 - 23 dní, křepelky čínské dokonce za pouhých 16 dní. Krůťata se líhnou za 26-28 dní a kuřata perliček za 25 - 27 dní. Krůty jsou označovány jako nejlepší kvočny. Ke kvokavosti je lze přinutit. Stačí, když krůtu na hnízdě přikryjeme laťkovou bedničkou, aby nemohla vstát. Velmi dobře vysedí i káčata, housata či kuřata. Housata a káčata se líhnou 28. den po nasazení vajec. Mláďata kachny pižmové se líhnou až 35. den.

Líhnoucí se mláďata ve vejci vyklovou nejprve otvor, který se postupně zvětšuje, až se nový jedinec dostane ven. Skořápky zásadně neolupujeme, pouze při kontrole hnízda vejce obrátíme naklovaným otvorem nahoru. Prázdné skořápky z hnízd odstraňujeme. Proces líhnutí by měl být ukončen do 24 hodin po naklování otvoru v posledním vejci.

Mláďata

Mláďata necháme pod kvočnou oschnout, pak je pro jistotu odebereme, dáme nejlépe do dolíhně vyhřáté na 33 - 35 °C, protože nejsou sama po vylíhnutí schopna regulovat svoji tělesnou teplotu. Počkáme, až se vylíhne poslední a pak je opět podložíme kvočně, a to nejlépe navečer, aby si na ně přes noc zvykla. Zůstanou-li pod kvočnou nenaklovaná vejce, jedná se o vejce tzv. zalíhlá (odumuřelý zárodek důsledkem podchlazení vejce), nebo vejce čistá. Při podkládání mláďat tato nevylíhlá vejce z hnízda odstraníme. Chceme-li přidat i cizí, například přikoupená kuřata (káčata, housata), postupujeme takto. Mláďata přidáváme zásadně za šera (večer), aby na ně kvočna neviděla a to tak, že je potichu a opatrně zasuneme kvočně pod křídla. Věkový rozdíl mezi vysezenými a přidanými nemá být větší než 3 dny (maximálně 7 dní). Nejlépe se osvědčilo přidat mláďata stejného zbarvení. Ráno pak sledujeme, jak se k nim kvočna chová. Nechá-li je klidně klovat a zalézat do tepla svého prachového peří a neseká-li po nich zobákem, máme vyhráno.

Druhý den po vylíhnutí přemístíme mláďata i s kvočnou nejlépe do předem připravené zastřešené voliéry s písčitým výběhem a dřevěným budníkem. Voliéra dobře chrání mláďata před dravci (kočky, straky, potkani, kuny a jiní nezvaní hosté). V prvních dnech doporučuji dno voliéry zakrýt prkny, aby mláďata byla chráněna před vlhkem.

Odchov pod kvočnou má své přednosti, neboť kvočna poskytuje svým mláďatům potřebné teplo, chrání je před nebezpečím a učí je klovat. V případě chladného počasí mláďata z pod kvočny vylézají pouze při potřebě nakrmení. Kuře (kachně, house) má po vylíhnutí ve žloutkovém vaku určitou zásobu výživných látek, takže začíná klovat a přijímat potravu až 24 - 48 hodin po vylíhnutí. Jako první krmení pro všechna mláďata doporučuji míchanici z natvrdo uvařených vajec jakékoli drůbeže (možno použít i vejce čistá, vyřazená po prosvěcování vajec 7. den po nasazení), smíchané se strouhanou houskou nebo kukuřičným šrotem. Dále je možno použít nastrouhaný tvrdý tvaroh. Pak je možné přejít na speciální krmné směsi. Pro kuřata použijeme směs K1 a od 4 týdnů K2, pro káčata VKCH1 a VKCH2, pro housata VH1 a od 4 týdnů VH2, pro krůťata KR1, KR2 a KR3. A pak už zbývá jen říci “chovu zdar”.