Dominantní pes v rodině. Co s tím?
Stalo se
Babičce jsme chtěli koupit společníka-pejska, ale ne štěně, protože babička je už starší dáma a nezvládala by výchovu a časté venčení, které štěně bezpodmínečně potřebuje. Reagovala jsem na inzerát nabízející dvouletou fenku. Majitelka nám sdělila, že ji prodávají, protože se prý přestěhovali a nemůžou mít doma psy. Já vím, starý trik, ale naletěli jsme. Jeli jsme přes půl republiky, a když jsme fenku uviděli, nevěřili jsme vlastním očím, v jakém zuboženém stavu byla. Vzali jsme si ji, protože nám ji bylo líto. Názor, že fenka bude babičce vděčná, po poradě venku zvítězil. Doma jsme ji vykoupali, uzdravili a má se u nás po všech stránkách dobře. Jenže předpokládaný vděk nikde. Za pár dní se otrkala a začala být často velmi agresivní. Přestože je mazlivá, na jakoukoliv slovní výtku reaguje kousnutím. Vždy jsme se však ovládli a nikdy nedostala výprask, jen jsme ji vynadali, výjimečně plácli přes čumák.
Poraďte - bít či nebít? Nebo ji máme za nevhodné chování zvednout za kůži na krku a zatřepat, jak se často doporučuje? Ještě bych ráda podotkla, že si myslím, že ji příliš nerozmazlujeme. Také to není náš první pes.
Pavla
Dobrý skutek s “překvapením”
Koupit dospělého psa na inzerát nebo se ujmout pejska z útulku je dobrý skutek, který čítá nějakou tu výhodu, avšak přináší i mnohé starosti a “překvapení”, na které je nutné se připravit hlavně duševně. Zkušenosti s takovými psíky mohou být jak příjemné, tak krajně nepříjemné bez ohledu na velikost psa. Před koupí psa je nutné zvážit možná rizika, ale také zkušenosti v případě, že se nebude jednat o zcela správně vychovaného pejska. Také je nutné si uvědomit vhodnost podmínek, do kterých má pes jít. Je to sice krásné udělat dobrý skutek, ale ne každý má odhodlání, čas a nezřídka i finance udělat z pejska se špatnými zkušenostmi či psa bez výchovy, případně navíc i s chatrným zdravím, příjemného rodinného společníka. Tedy pejska z útulku či dospělého psa na inzerát ano, ale velmi, velmi dobře zvažte výběr a případné následky. Lítost je špatný rádce. Nikdy nedejte na řeči, jak je skvělý, nekomplikovaný, poslušný, bezchybný, jen momentálně jaksi nesvůj… Jen opravdu malé procento lidí se “zbavuje” bezkonfliktních a poslušných dospělých psů. Přesto máte-li odhodlání hledat kompromisy a najít společnou řeč s novým čtyřnohým kamarádem, díky za Vaše nadšení a lásku ke psům.
Co se týče agresivní feny pudla, s největší pravděpodobností se zde mísí její vrozená dominance s fyzickým i psychickým týráním předchozími majiteli a samozřejmě nevhodnou výchovou. Každopádně bych v tomto případě nedoporučovala schylovat se k velkým fyzickým trestům. U některých jedinců fyzické tresty vyvolají ještě větší obranný reflex a nenávist k dané osobě. Tedy mohou vést ještě ke zhoršení chování, i když v současné situaci to může vypadat, že horší už to být nemůže. Na druhé straně je nutné upozornit, že v tomto případě pouhá sladká slova, rozmazlování a domlouvání k polepšení se zdviženým prstem, budou bez kladné odezvy. Bohužel právě u starších lidí, stejně jako u dětí, dominantní pes cítí, že má “navrch”.
Domácí pravidla
Ale co s tím. Prvními kroky k lepšímu chování psa by mělo být určení “domácích pravidel” a provádět cviky, po kterých pes pochopí, na kterém stupínku žebříčku hierarchie musí být. Musí přijít na to, že je zapotřebí se ke všem členům rodiny chovat dobře, a že agresivním chováním si nic nevynutí. Jen tehdy, když se bude správně chovat, se může stát právoplatným a milovaným členem rodiny.
Výčet nejdůležitějších domácích pravidel:
1. Leží-li v úzké chodbičce např. v předsíni, donuťte ho, aby se zvedl a ustoupil vám. Nepřekračujte ho.
2. Zavolejte psa k sobě a když stojí, na chvilku se rozkročmo postavte nad jeho hřbet a hlaďte ho mírným přitlačením zejména na kohoutku.
3. Při hrách svému psovi nedovolte, aby do vás narážel a strkal tlapami a už vůbec ne vás (byť s citem) “okusoval”.
4. Vyhýbejte se hrám typu “přetahování o hadr či míček”.
5. Učte a cvičte svého psa základní cviky poslušnosti, zejména přivolání, chůzi u nohy, sedni, lehni, místo a zůstaň. Učit psa by měla pouze jedna osoba, ale procvičovat naučené cviky by měli všichni členové rodiny. Vždy je nutné důsledně trvat na jejich provedení. Stejně tak “na místo” by ho čas od času měl poslat každý z rodiny. Zejména provádění cviku “lehni”, a také “místo”, zdůrazňují vaši autoritu a ujišťují psa, že je v žebříčku hierarchie níže.
6. Nedovolte psovi ležet v posteli, křesle, židli, ani na sedačce. Tedy na žádném vyvýšeném místě. Samozřejmě i jeho “místo-pelíšek” musí být na zemi.
7. V žádném případě cvik či činnost, na kterou pes reaguje nelibě, tedy např. vrčením, nepřestávejte cvičit (dělat). Pes by se velmi rychle naučil vše si vynucovat vrčením či kousáním.
8. Dávejte a odebírejte psovi různé hračky. Musí se naučit vám odevzdat cokoliv a bez vrčení. Před odebráním předmětu dejte rozhodný povel “pusť” a psa po splnění vašeho požadavku odměňte pamlskem či nabídněte jinou (pro něj lepší) hračku.
9. Pamlsek či jinou dobrotu dejte svému psovi, kdy vy chcete (za odměnu). Nedovolte, aby si jídlo bral sám od sebe, ať už ze stolu nebo někomu z ruky.
10. Krmení psovi dávejte až když se nají celá rodina.
11. Mazlete se se psem často, ale krátce. “Kdy” začnete i skončíte s mazlením a hlazením určujte vždy vy, nikoliv pes.
12. Když je pes hubován či trestán za cokoliv špatného, v žádném případě jej nemůže jiný člen rodiny chlácholit či uplácet pamlsky!
13. Co nejvíce psa zaměstnávejte, snažte se, aby se co nejméně nudil. Choďte s ním na dlouhé procházky, hledejte vhodné hry. Často se upevní dobrý vztah právě sportem, který vyžaduje spolupráci - např.agility.
14. Naučte se rozumět všem “psím” signálům (nejen zvukovým, ale také postavení těla, uší…) a chování. Nic pes nedělá “jen tak”.
Některá domácí cvičení (neprocvičujte je se psem déle než 2 minuty), proti přílišné dominanci psa:
1. Nejlépe každý den, avšak nejméně dvakrát týdně si k malému psovi zepředu klekněte (jedná-li se o velkého psa můžete stát) a oběma rukama najednou ho hlaďte. Začněte u hlavy, pokračujte přes uši na krk, hrudník, hřbet, nevynechejte ani všechny končetiny včetně tlapek a ocas. Poté psa pochvalte, odměňte a odejděte. Zpočátku (pokud pes vykazuje velkou nervozitu provázenou dominantními signály) vynechejte při hlazení spodní polovinu končetin a břicho. Po celou dobu na psa mluvte klidným hlasem.
2. Jedná-li se o malé plemeno, šetrně jej zvedněte do náruče. Pokud se vzpouzí, nevracejte jej na zem dříve, dokud se neuklidní. Časem můžete přidat předávání psa do náruče druhého člena rodina a následné postavení na zem. Jedná-li se o velkého psa, zvedněte mírně do výšky (asi 5 - 10 cm) uchopením hrudního koše (obejmout) oběma rukama přední část psa. Pes zůstává stát na zemi zadními končetinami. Posléze stejným způsobem nadzvedněte pouze zadní část jeho těla uchopením kolem břicha a slabin. Zpočátku by měl mít pro jistotu každý pes náhubek.
3. Klekněte si před psa, chyťte ho oběma rukama pevně (ale ne silně!) kolem mordy tak, aby se vaše prsty na obou stranách dotýkaly a hluboce se svému psovi zadívejte do očí. Jakmile uhne s pohledem, pochvalte ho, nejlépe i odměňte a odejděte.
Náhubek
Vždy, když si nejste jisti, jak se pes zachová, nasaďte mu náhubek. Nechat psa zavrčet apod., ustoupit, poté mu nasadit náhubek a potrestat ho, je holý nesmysl! Náhubek by měl mít takřka stále alespoň prvních 3 - 5 dní ode dne, kdy začnete s převýchovou za pomoci zmiňovaných pravidel a cviků. Tím bude zajištěna bezpečnost všech členů rodiny a budete moci bez nejmenších obav trvat na každém splnění vašich požadavků. Nikdy se nenechejte zavrčením zastrašit! Pokud je váš pes silně agresivní, na začátku převýchovy vynechejte všechny cviky, kde pes nemůže mít náhubek.
Alespoň tato základní pravidla však musí být důsledně dodržována (bez výjimek) a vyžadována všemi členy rodiny. Rozhodně se neschylujte k rozborům typu: “nevadí při spaní našemu milému pejskovi náhubek?”, či “přeci ho nebudeme posílat pryč z křesla, když tam tak slastně spinká”, nebo “chudáček má hlad a my si teď jíme a on musí čekat” …
Cviky je nutné pravidelně a trpělivě procvičovat. Jistě, bude nějaký čas trvat, než se první viditelné, byť zpočátku malé výsledky v pokroku k lepšímu dostaví. Pustit se do převýchovy vyžaduje hodně práce, času a trpělivosti. Většinou první zlepšení chování psa je možné vypozorovat přibližně mezi 5 až 10 dnem.
Pavlo, pokud by byla ta možnost, bylo by lepší naučit fenku dobrému chování v úzkém kruhu své rodiny a až jako “převychovanou” ji předat babičce. Avšak i babička se musí naučit “jak na pudličku”... Totiž to, že fenka nakonec bude poslouchat a chovat se dobře k Tobě a Tvé rodině ještě neznamená, že se bude správně chovat ke všem ostatním. Začátky u babičky tedy také nemusí být zcela bez problémů a jakákoliv nesprávná reakce babičky - z nevědomosti (že by fenku výchovně “pleskla”, kdyby něco provedla nebo se špatně chovala), by mohlo ve fence opět vyvolat negativní pocity se stejně negativní a nepřiměřenou reakcí. Tedy i babička by se měla seznámit, jaká domácí pravidla musí po fence nekompromisně vyžadovat. Časem je možné od některých pravidel a cvičení upustit, přesto s největší pravděpodobností ne od všech, protože by se nevhodné a nepříjemné chování, pokud se jedná o velmi dominantního jedince, mohlo vrátit.
Vynucovací akt k podřízenosti
Pokud babička s vámi bydlí v jedné domácnosti, nic se na tom nemění. Možná tím lépe, protože ji budeš po ruce, když si s fenkou nebude vědět rady. Jistě všichni společně najdete cestu k zatím uzavřenému srdci pudlí dámy a vyberete pro ni ta nejvhodnější pravidla. Je to všechno zapeklitá situace, protože je mi více než jasné, že pro všechny babičky by byl nejideálnější pejsek, který by byl přítulný, byť i trochu neposlušný, podřízeného chování a málo aktivní. Nějak takový roztomilý psík k babičkám patří, ať vypadá jakkoliv...
Jsem přesvědčená, že tento případ agresivního chování psa v rodině není zdaleka tak ojedinělý, jak se mnozí domnívají. Trošičku bych oponovala ohledně “typického zatřepání ve vzduchu vůdcem smečky - coby trest či vynucovací akt k podřízenosti”. Ono se to totiž tak ve smečce neděje. Nebylo by to ani dost dobře možné, aby třeba rotvajler druhého rotvajlera zvedl do vzduchu a tam s ním zatřepal, aby mu dal najevo své postavení ve smečce. Psi si jiné psy podřizují mimikou včetně postoje, vyhrožováním-vrčením, a až je-li to opravdu zapotřebí, “položí soupeře na lopatky či přitlačí k zemi”. Samozřejmě zjednodušeně řečeno. Pokud je to nutné, “tak nějak” by to mělo vypadat, pokud potřebujete dominantnímu jedinci dát najevo, jak se má v rodině chovat, (kde je jeho místo v žebříčku hierarchie). Jistě, o tom zdvihnutí a zatřepání za kůži ve výšce se hodně píše a hodně praktikuje, protože je to relativně nejjednodušší a nejbezpečnější pro člověka, ovšem není možné s takovým trestáním zcela souhlasit.
