Je to velice zákeřné virové onemocnění postihující kočky, nepřenosné na jiná zvířata ani na člověka. Původcem je virus ze skupiny koronavirů, je rozšířen po celém světě a postihuje kterékoliv kočky, domácí i divoké. Některé linie koček jsou k infekci vnímavější. K přenosu dochází přímým kontaktem koček, virus proniká nejčastěji sliznicí dutiny nosní. Nemoc probíhá v několika dnech nebo i více měsících. Je 100% smrtelná.
Nejčastěji se onemocnění projeví ve stáří 3 měsíce až 3 roky. Po třetím roce jsou všeobecně kočky k nákaze koronaviry méně vnímavé. Projevuje se ve dvou formách, s vodnatelností nebo suchá forma. U koťat, která se pozitivní matce mohou narodit již infikovaná, dochází k zakrňování, u většiny nemocných zvířat je snížená chuť k jídlu a prudké hubnutí, i když se zvětšeným břichem může kočka působit “tlustým” dojmem. Kočky mají nekvalitní drsnou a matnou srst, často přetrvávající horečky nereagující na léčbu, často i žloutenku. Někdy dochází ke změnám na očním bulbu, může být i změna zbarvení duhovky a nestejnoměrná reakce pupil. Neurologické potíže obvykle předcházejí náplni dutiny břišní, případně i hrudní, tekutinou.
Obdobné příznaky může působit nádorové bujení, onemocnění oběhového aparátu (srdce), onemocnění dýchacího traktu, horečky jiného neznámého původu, pansteatitis (chorobné ztučnění), také panleukopenie.
Diagnosticky lze využít jednoduchý krevní test, kde se zjišťují protilátky proti koronavirům. Pokud je pozitivní, nemusí to vždy znamenat, že kočka má FIP. Je nutno zhodnotit celkový zdravotní stav, výši titru a jeho proměnu při dalších odběrech jinak bezpříznakových koček. Protilátky proti koronavirům jsou v populaci koček časté, zvláště v zařízeních, kde je velký počet zvířat. Kočky chované jednotlivě v domácnosti nebo v malém uzavřeném kolektivu bez možnosti kontaktu s jinými kočkami onemocní zřídka.
Prevencí je vakcinace zdravých koček, u kterých nebyly zjištěny protilátky. V součastné době je k dispozici vakcína, která se aplikuje vkapáváním do nosu.
Léčba již nemocných koček není úspěšná, lze dočasně omezovat některé příznaky, specifická léčba dosud neexistuje. Pokud je vysloveno podezření nebo i potvrzeno onemocnění FIP, je nutno nejen postižené zvíře, ale všechny kočky, které byly dosud chovány společně, izolovat od dalších koček, aby nedošlo k šíření onemocnění. Je nutno uvážit, nakolik je majitel schopen zajistit izolaci zvířat a jak dalece progrese onemocnění narušuje pohodu a omezuje život kočky. Někdy je lépe provést eutanázii, než nechat kočku pomalu v bolestech umírat a riskovat rozšíření infekce.
Vzhledem k rozpakům, které může vyvolat ne vždy zcela jednoznačně negativní FIP test u koček bez příznaků onemocnění, nelze hned propadat panice. V tom případě je vhodné kočky dočasně izolovat ( nezúčastňovat se výstav, nekrýt cizí ani vlastní kočky, omezit kontakty s chovateli koček). Nezbytná je rutinní desinfekce kočičích prostor, misek a záchodků, snižuje se tím aktivita viru i možnost přenosu. V časovém odstupu (měsíce) je vhodné opakování testu.
Zanesení nákazy do velkého společenství koček zvláště v útulcích je katastrofou s dramatickým průběhem. Většinou končí úhynem všech zvířat a vzhledem k promoření prostředí vede k neúměrným nákladům na asanaci prostředí a možnost osídlení novými kočkami. Někdy ani obvyklá doba karanteny nevyloučí možnost přenosu, protože některé kočky bez příznaků nebo s malými a nespecifickými příznaky onemocnění již mohou být pro jiné kočky infekční.
Silná, nestresovaná kočka chovaná v odpovídajícím prostředí, dostatečně krmena vhodným plnohodnotným krmivem a adekvátní počet koček žijících v rodině s dobrou péčí je základní podmínkou omezení možnosti vzniku nákazy.
U chovných a výstavních koček lze doporučit vakcinaci po předchozím negativním testu.