Přechod na zelené krmení a nebezpečí, na které si chovatel musí dát pozor

Krmné technologie chovatelů králíků jsou různé. Já rozděluji králíkáře, co se krmení týká, na dvě kategorie. 

Rozdělení chovatelů

První skupinu tvoří chovatelé, zabývající se faremními chovy a sledující ekonomiku a zisky. Krmná technologie spočívá v celoročním zkrmováním krmných směsí. 

Druhou potom chovatelé, kteří krmí celoročně suchým s doplňkovým přidáváním granulí, jádrovin či odpadu z kuchyně. Jsou však také chovatelé konzervativní a pokud to čas a možnosti dovolí, krmí od jara do podzimu zelenou pící. Právě tento způsob krmení je relativně levný, ale v chovech často způsobuje značné ztráty. Navíc mnohdy chovatelé zkrmují na jaře většinou již nekvalitní řepu a problémy se ještě násobí.

Před několika lety jsem viděl “přikrmovat” řepou vystavené králíky na výstavě v Jezeřanech na okr. Znojmo samotnými pořadateli. A tak mnoha chovatelům po výstavě uhynulo mnoho kvalitních zvířat. Nelze se divit, že příště tuto výstavu neobešlou.

Nebezpečný přechod ze suchého na zelenou píci

Králík je velice vnímavý na rychlé změny v krmné technologii. Ale nejvíce je jeho trávící trakt ohrožen při přechodu ze suchého na zelenou píci. Králíci dostávají rychlé katary, trpí nadmutím a většinou i hynou. Chovatel, který začíná krmit zeleným, musí králíky navykat pomalu, aby výše popsaným problémům předešel. U jednoho chovatele jsem slyšel: vždyť současně se zeleným dostávají i seno. Je jasné, že králík dá přednost zelenému krmivu a suchého si většinou ani nevšimne. Později však kouskem sena nepohrdne.

Nebezpečí zkrmování zelenou pící začíná již převozem, mnohdy ze vzdáleného pozemku. Také samotné uskladnění vyžaduje velkou pozornost, aby se v letních měsících předešlo zapaření. I ve vlastním kotci hrozí nebezpečí, kdy mnozí chovatelé nepoužívají jesličky nebo jesličky špatně konstruované s velkými mezerami nebo jesličky, které umožňují králíků vlézt dovnitř. Tam králíci píci ušlapou, ta se velmi rychle zapaří a navíc je znečištěna výkaly. Dnes již má chovatel možnost koupit kvalitní výrobky, což ještě před 12ti lety nebylo.

Další nebezpečí při zkrmování zelené píce z luk tvoří možnosti otrav jedovatými rostlinami. Právě na lukách roste velké množství jedovatých rostlin. Nejčastější jsou pryskyřičníky, které rostou na vlhčích místech a kvetou žlutě. Dále je to pryšec, sasanky nebo všem dobře známý vlaštovičník, ze kterého při utržení vytéká oranžovožlutá šťáva. Také vičenec je rostlina jedovatá. Na sušších stráních roste čičorka pestrá s růžově bílými kvítky. Kozí pysk je obtížný plevel a roste na vlhčích místech hojně zásobených dusíkem. Listy této rostliny připomínají petržel. Mezi méně rozšířenou, ale velmi jedovatou rostlinu patří durman, ale i blín, rulík zlomocný nebo bolehlav.

Bezpečnější suché krmivo

Právě chovatelům, kteří zkrmují celoročně suché, toto nebezpečí nehrozí, protože obsah jedovatých látek se sušením sníží na minimum nebo se jedovaté látky úplně odstraní. Většina chovatelů přidává králíkům větvičky z ovocných stromů, borovic či smrků. Pozor na okrasné keře a jehličnany. Velmi jedovatý je tis hojně rostoucí v našich předzahrádkách a veřejných plochách.

Každý chovatel si uplatní tu svoji správnou technologii a je vždy na úvaze a možnostech samotného chovatele. Tyto řádky snad pomohou při odchovu králíků a zamezí tak mnohdy zbytečným ztrátám právě při zkrmování zeleného krmení.