Chov obojživelníků - Chovatelská zařízení

Chovatelská zařízení doplňková a zvláštní

Toto příslušenství je nezbytné pouze pro teraristy, kteří se chtějí věnovat odchovu, případně plánují stálé rozšiřování a zvětšování počtu svých zvířat. Pro čtenáře, který chce vybudovat jen jedno jediné terárium jako součást zařízení bytu, je nákup odchoven či dalších doplňků holou zbytečností. Následující řádky tedy patří především těm prvním, chovatelům - nadšencům, kteří u jediné nádrže dlouho nevydrží.

Odchovny, separace, nemocnice a karantény

Každý terarista, který se věnuje odchovu, si velmi brzy uvědomí, jak jsou malé nádrže v chovu zvířat důležité. Nejednou potřebujeme oddělit některého chovného jedince od ostatních, jindy nemáme přehled o příjmu potravy u odchovu třeba třiceti malých žabiček a potřebujeme je proto rozdělit po pěti kusech, jindy získáme nové zvíře, ale z karanténních důvodů ho nemůžeme vpustit po nějakou dobu k ostatním. To ani nemluvíme o jedincích nemocných, zesláblých, apod., které je nutné také oddělit a v co nejpřehlednějším prostředí je sledovat a léčit.

Pro inkubaci vajíček a odchov pulců se používají menší akvária zařízená jako každé jiné akvárium, tedy pískem na dně, vodními rostlinami a topným tělesem s termostatem. Pokud chováme druhy množící se v rychle tekoucích a čistých vodách horských potoků, pak akvárium vybavíme i výkonným filtrem. Pro odchov mláďat pak potřebujeme nádrže běžné konstrukce, ale menší velikosti. Zcela postačují terária 20 x 20 x 20 cm. Při zařizování těchto ubikací dáváme přednost jednoduchosti až strohosti, při zachování vhodného mikroklima. Postačí trocha substrátu na dně a malá rostlina nebo kousek kůry opřený o stěnu. Většinou je nezbytná větší miska s vodou. Skupinu takovýchto nádrží můžeme podložit topným kabelem 25 W a zhora osvítit jakoukoliv zářivkou.

Nemocniční a karanténní nádrže jsou vlastně holá terária bez zařízení, která mají dno pokryté čistým papírem bez ostrých hran. Ten dává možnost lehko prohlédnout trus zvířat i spatřit parazity, dočasně opouštějící hostitele. Za úkryt poslouží plastový kelímek nebo kus umělohmotné trubky a vodní plochu nahradí rovněž plastová miska s vodou. Uvnitř ubikace udržujeme pro daný druh optimální teplotu i vlhkost a umisťujeme zde zvířata nemocná nebo napadená plísněmi a cizopasníky. Hygienické prostředí dovoluje snadnou kontrolu zdravotního stavu chovanců a možnost aplikace rozličných léčebných prostředků.

Stejným způsobem, ale bez naordinované léčby, využijeme tyto ubikace jako karanténní pro zvířata nově získaná. Chováme je zde po dobu zhruba šesti týdnů od nákupu. Během této doby sledujeme jak jejich životní projevy, tak i vnější vzhled zvířat, stav trusu, apod. Snažíme se především podchytit případný výskyt vnitřních i vnějších cizopasníků, ale i příznaky předchozího nakažení nějakou nemocí.

Zimování

U obojživelníků mírného pásma bude naší největší starostí zajistit pro ně vhodné prostředí a teplotu pro zimování. To je totiž přirozený způsob, jak zvířata připravit na nadcházející chovnou sezónu. V běžné praxi bude asi nejčastěji používána k zimování dolní část kuchyňské chladničky nebo zvláštní chladnička pro tento účel vyhrazená. Co si budeme povídat, ne každá hospodyňka má ráda žabky a mloky uskladněné mezi zásobami jídla. Chlazení nastavíme tak, aby se teploty uvnitř pohybovaly mezi 4 -- 10 °C (v tomto případě nemluvíme o tzv. zimním klidu, který probíhá u některých subtropických tvorů za teploty 15 - 18 °C).

Další možností pro umístění přezimujících zvířat je vhodně upravený úkryt simulující přirozené zimoviště nebo dostatečně hluboký venkovní bazén s bahnitým dnem, který se používá např. při celoročním venkovním chovu obojživelníků. Zde je pak zimování více přirozené a nevyžaduje od chovatele příliš zásahů. Naopak v domácím zimovišti, ve sklepě či chladničce musíme řešit ještě vnitřní umístění zvířat. To se odvíjí od jejich způsobu zimování v přírodě. Většina na vodu úzce vázaných obojživelníků zimuje na dně vody nebo zahrabána v březích. Pro ty by bylo namístě připravit platovou nádobku s 1 - 2 cm vody a vrstvou rašeliníku. Pro druhy s menší vazbou na vodní prostředí, vyskytující se v krajině luk a lesů bude vhodnějším prostředím vlhká rašelina nebo lignocel ve vrstvě asi 10 cm a ještě vrstva listí. To proto, že tito obojživelníci přezimují nejčastěji v půdě, zahrabaní pod zámrznou hloubkou nebo v norách jiných tvorů.

Venkovní terárium

Ačkoliv ne každý z teraristů bude schopen nebo ochoten budovat něco podobného, musíme se zmínit i o tomto chovatelském zařízení.. To se velmi dobře uplatní při chovu druhů mírného a částečně i subtropického pásma. Pro chov obojživelníků to bude nejspíše větší zahradní jezírko nebo bazén ohrazený proti úniku chovanců a zabezpečený před škodnou. Při jeho stavbě je důležité zvolit vhodné umístění se zřetelem na světelnou expozici. Dáváme přednost svahům skloněným k jihu nebo východu, případně rovným prostranstvím, jež budou kryta ze severu zástavbou.

Při vlastní stavbě dáváme přednost ohrazení určitého prostoru obezděním nebo za použití plastových, plechových aj. stěn a mezistěn. Po vytyčení rozměrů odstraníme půdní kryt na celé ploše venkovního terária do hloubky 30 cm, v místě kde bude jezírko pak nejméně do hloubky 130 cm. Po obvodu staveniště připravíme šalovací hrazení menší o šířku budoucích stěn nebo sem přímo pomocí sloupků připevníme plechové či plastové desky. Budoucí dno terária pak zasypeme 10 cm vysokou vrstvou štěrku, přes kterou rozprostřeme husté zinkované nebo asfaltované pletivo. Na ochranné pletivo uložíme další štěrk do výše 5 - 10 cm, na který bude navrstven samotný substrát terária.

Jestliže jsme nepoužili hotové stěny, vylijeme obvodový základ betonem, na kterém pak po zatvrdnutí vyzdíváme samotné stěny do výše 50 - 70 cm. Ty zakončíme nahoře přesahem a opatříme odnímatelným víkem z pletiva. Dno budoucího bazénku pokryjeme izolací (silnou igelitovou fólií, lepenkou typu IPA, bazénovou fólií, apod.), která zabrání prosakování vody, na ní rozprostřeme kovové pletivo sloužící jako vazba a celé jezírko vybetonujeme.

Co se týká vnitřního uspořádání ubikace, bude spíše individuální podle chovaných druhů. Může zde být skalka, ležící kmeny stromů i různé druhy rostlin. Neměla by chybět dutina či nepromrzající úkryt ve svahu nebo pod úrovní povrchu, který poslouží při zimování. Veškeré přechody mezi prostranstvím a těmito zákoutími ovšem musí dovolovat chovancům snadný přístup. Samozřejmě, že uváděný postup je spíše orientační a může se případ od případu měnit. Záleží jak na dostupnosti materiálů, finančních i prostorových možnostech chovatele, tak i na plánovaném druhovém spektru zde chovaných druhů.