Vlastním pár alexandrů malých, z nichž samec je modré mutace a samice má zeleně olivové zbarvení. Chovám je nejen pro jejich krásu, ale také pro jejich vysokou inteligenci. Avšak hlavním důvodem chovu těchto opeřenců je zachování druhu, i když nehrozí bezprostřední nebezpečí vyhynutí. Zatím!
I mezi chovateli občas vzroste na určitou dobu trend chovat určitý druh (někdy bohužel z finančním důvodů) na pár let a potom, když je počet jedinců druhu tak vysoký, že jejich cena je velmi nízká, tak od tohoto druhu upouštějí a snaží se o chov jiného, cennějšího druhu papoušků. Tím si ale mnohdy chovatelé neuvědomují, jakým stresům vystavují tyto citlivé bytosti, když putují za svůj život mnohokrát z jednoho místa na další a další. Podle mě takový pár bude jen problematicky hnízdit a tudíž jich bude ubývat. Zastávám názor, že chovatel, který si chce pořídit určitý druh papoušků do chovu, by si měl rozmyslet, zda si jej chce pořídit jen kvůli jejich kráse a cennosti (až bude druh okoukaný a levnější, tak ho prodá) nebo jej chce chovat po celý jejich život a dát jim ty nejlepší podmínky pro jejich chov, podobající se přírodě.
Chtěl bych se rozdělit se svými zkušenostmi z chovu alexandrů malých také s jinými chovateli a rád uvítám názory z jiných chovů tohoto druhu.
Můj pár je ve výborné kondici i přesto, že hnízdí dvakrát do roka. První hnízdění začíná v lednu a druhé na jaře v květnu. Zpravidla po dvou týdnech páření začíná samice se snůškou prvního vejce. Přesně řečeno, v minulém roce snesla první vejce 10. května. O dva dny později snesla druhé vejce a pevně zasedla. K dispozici mají budku o rozměrech 30x35x80 cm (šířka x hloubka x výška) s vletovým otvorem 8 cm a vydlabaným důlkem ve dně, který si stejně před každým hnízděním samice upraví svým silným zobákem. 14. května přibylo na hnízdě třetí vejce a 16. května i čtvrté vejce. Po čtyřiadvaceti dnech (3. června) jsem zaznamenal první líhnutí a postupně i ostatních třech vajíček.
Pár je klidný a nevadí mu kontrola mladých. Po pomalém otevírání kontrolních dvířek samice vyšplhá na horní část budky a nechá mě v klidu zkontrolovat a okroužkovat mladé.
První mládě jsem okroužkoval 14. června, které se časem ukázalo v modrém šatu. Po dvou dnech 16. června jsem okroužkoval další mládě, které mělo později olivově zelené zbarvení. Na okroužkování třetího mláděte došlo 18. června, nakonec bylo tmavě šedé a poslední mládě kroužkované 20. června jsem musel okroužkovat znovu 22. června, protože bylo menší a kroužek mu sjel. Čtvrté mládě bylo rovněž šedé.
Mladí ptáci postupně vylétávali z budky po jednapadesátém dni (24. července) od prvního líhnutí. Teplota během procesu líhnutí a odchovu mladých byla naměřena v obslužné záletové chodbě v průměru 15 - 20 °C při vlhkosti vzduchu - 45 - 60 % (měřené hodnoty kolem 17.00 hod.). V měsíci červenci teploty v záletu dosahovaly až 22 °C při vlhkosti 52 %.
V době hnízdění dostávají moji ptačí přátelé máčenou i naklíčenou směs pšenice, ovsa, ječmene a menšího podílu kukuřice. Samozřejmostí je každodenně podávaná vaječná míchanice, která se skládá z natvrdo uvařeného vejce, nastrouhané čerstvé mrkve, nastouhaného tvrdého tvarohu, jemně nakrájených kopřiv, malého podílu vitaminového přípravku “Vitamix”, malého podílu směsi šrotu kukuřice a obilí, nastrouhaných piškotů a strouhanky (takové množství, aby směs nebyla moc suchá). Dále podávám i suchou směs z prosa žlutého, červeného, zeleného, lesknice, slunečnice velké žíhané, slunečnice černé, kardi, ovsa a pšenice. V jídelníčku také nechybí nedozrálá kukuřice, jablka, hrušky a další exotičtější ovoce. Ze zeleniny mrkev, kedlubny, zelí, rajčata a další dostupná zelenina ze zahrádky. Ze zeleného krmení krmím ptačincem žabincem, pampeliškou (celou omytou s kořeny i květy), kopřivou, špenátem a také bobulemi jeřabin a hlohu. To vše ještě doplňuji suchými dětskými piškoty, které si sami namáčí a senegalskými klasy, které jistě mají ze všeho nejraději. Ve voliérových výletech mají různé větve jako je vrba, bezinka apod.
Četl jsem už i o granulích nabízených pro papoušky a budu přemýšlet o tom, zda by bylo vhodné kvalitní granule přimíchávat do suché směsi. Bylo by dobré, kdyby se chovatelé, kteří krmí granulemi, podělili se svými zkušenostmi s tímto druhem krmení.