Snahou českých chovatelů v šedesátých letech bylo vyrovnat se trendu nástupu bílých plemen králíků s poměrně dobrou vzrůstovostí i plodností. Starší chovatelé jistě pamatují silně vystavované králíky vídeńské bílé modrooké, které později nahradila plemena s vyšší užitkovostí a nižším temperamentem a to převážně plemena novozélandský bílý a kalifornský.
Tato plemena byla chovateli i návštěvníky výstav později nazývána “bílým morem”. Právě mezi těmito plemeny se snažil vydobýt své místo i králík český albín. Ne vždy se to samotným chovatelům dařilo. A mnohdy plemeno bojovalo o přežití. Samotní chovatelé mnohdy neměli jasno, co chtějí od tohoto králíka. A tak jsme mohli zaznamenat různé pohledy chovatelů a albíni se typem přibližovali novozélandskému bílému a s nástupem chovu faremních králíků také různým hybridům typu hylla, zyka atp. Každý takový “směr” šlechtění znamenal obrovské rozdíly vystavených zvířat. Ještě dnes se setkáváme na výstavách s typem brojlerového králíka a tak i délka uší mnohdy převyšuje maximální povolenou délku, která je stanovena maximálně na 14 cm.
V posledních několika létech se chovatelé dohodli na jasném směru šlechtění a s tím spojeném výběru a zařazování chovných zvířat v samotných chovech. Jasno mají již i mnozí chovatelé sdruženi v klubu chovatelů českého albína.
Český albín v dospělosti dosahuje hmotnosti mezi 4,00 a 5,55 kilogramy. Vady těla jsou převážně uváděny v utváření zádí, ale i vystouplých lopatek. Vzácností nejsou prošlapy hrudních končetin. S touto vadou samozřejmě souvisí síla těchto končetin. Pohled chovatelů by měl být upřen tímto směrem.
Tělo není až tak zavalité, i když ne také štíhlé s krátkým krkem. Ideální délka uší je stanovena na 12,5 cm. Právě síla uší, zmasilost i zaoblení nebývá podle představ chovatelů. Srst v délce cca 3cm má být hustá a pružná. Pružnost nebývá problém, ale velmi častou vadou je hustota. Lze říci, že jen málokterý albín splňuje představu husté srsti. Zbarvení tohoto králíka vyplývá ze samotného názvu, kdy srst má být čistě bílá a oči růžové s karmínovou panenkou. Nejčastější vadou zbarvení je nažloutlé zbarvení srsti, ale i zažloutlé zbarvení podsady.
Samotný chov i přes výše popsané nedostatky není obtížný a poměrně početné odchovy dobře rostou, což splní představy chovu na masné zásobení kuchyně chovatele.