Ke vzniku nových plemen psů

Často se setkáváme s dotazy, jak je to se vznikem nových plemen psů a proč jsou některá plemena psů uznávána jako národní plemena a jiná jako mezinárodní.

Záměr

Řekněme si jakou skupinu zvířat je možno považovat za plemeno. Různí autoři výkladů termínu “Plemeno”, ačkoliv se v mnoha detailech od sebe liší, se shodují v tom, že se jedná o dostatečně početnou skupinu zvířat stejného druhu, která se mezi sebou shodují v určitých znacích i vlastnostech, a které předávají svému potomstvu. Pro vznik plemene je potřeba určitého záměru - jak by mělo plemeno vypadat a k čemu by mělo sloužit. Je k tomu zapotřebí lidská činnost a tím se plemeno liší od druhů a rázů divokých zvířat.

Tak vznikala i plemena psů. Zprvu byla na prvém místě potřeba získat zvířata k lovu, k boji s nepřítelem, k ochraně bydliště a teprve potom i zvířata společenská. Plemena psů vznikala celá staletí, ale až v 19. století, v důsledku plemenných knih a vydávání průkazů původu jednotlivým zvířatům šlechtěným podle určitých vzorů (standardů), se dostalo plemenům oficiálního uznání. A tak v druhé polovině 19. stol. a ve 20. stol. vzniklo a bylo zapsáno přes 300 plemen psů. Proces vytváření nových plemen byl i v Českých zemích. A tak naše plemena: českého fouska, českého teriéra, Horákova laboratorního psa - nyní českého strakatého psa, pražského krysaříka, československého vlčáka, českého horského psa a chodského psa, přispěla k rozmnožení počtu psích plemen.

Uznání plemene

Ale jak je to s uznáním plemene? Tak to je složitá cesta. Nejprve musí být plemeno uznáno národním kynologickým svazem (platí pouze pro svaz, který je členem FCI). Směrnice pro uznání “národním plemenem” zatím ČMKS nevydal, a tak záleží pouze na benevolenci předsednictva ČMKS, zda uzná národní plemeno a začne jej zapisovat do plemenné knihy. Tato národní plemena by neměla být vystavována na mezinárodních výstavách a dostávat mezinárodní ocenění. Nemohou být rovněž zapisována do plemenných knih psů v jiných zemích, které jsou členy FCI. Pro mezinárodní uznání plemene jsou FCI vydány směrnice, podle kterých musí mít nové plemeno 4 chovné linie nepříbuzné do 3. generace, musí být dostatečné početné a předvedeno na určené mezinárodní výstavě před komisí jmenovanou FCI. Poté může FCI přiznat pro tato plemena mezinárodní uznání s tím, že 10 roků nemůže být zapisováno v plemenných knihách jiných členských zemích. Po 10 letech musí být znovu požádáno o konečné mezinárodní uznání plemene. Žádost musí obsahovat rozbor šlechtění plemene za posledních 10 let s popisem dosažených jak kladných tak záporných výsledků. Poté FCI určí, na které mezinárodní výstavě musí být předvedena určená kolekce plemene různého stáří a různého pohlaví. Na této výstavě komise FCI rozhodne s konečnou platností buď o další čekací době nebo o trvalém mezinárodním uznání.

U jiného mezinárodního kynologického svazu - UCI, který neudržuje s FCI kontakty, je to s uznáním plemene jednodušší. Tam stačí, když žádost o uznání plemene doporučí národní kynologická organizace UCI a potom určený mezinárodní rozhodčí, zpravidla předseda chovatelské komise UCI, posoudí předvedená zvířata a podá předsednictvu UCI návrh na mezinárodní uznání plemene.

Tak vzniká zajímavá situace u některých národních plemen psů, které neuznala FCI, ale uznala je UCI. A tak např. plemeno pražský krysařík má světového šampióna, ale nesmí být vystavován na mezinárodních a světových výstavách pořádaných FCI. Normální chovatel psů tento stav těžko pochopí, když u jiných domácích zvířat a ptáků je postup uznávání plemene jasně stanoven.

Vznik nových plemen psů

A nyní ke vzniku nových plemen psů. Ve světě je stále několik chovatelů, kteří se pokouší vyšlechtit nové plemeno psů křížením místních plemen s některým mezinárodně uznaným plemenem. Tyto pokusy u FCI narážejí na stanovisko FCI neuznávat nová plemena. I u nás probíhá šlechtění nového plemene psů v rámci UCI. Toto šlechtění provádí chovatel V. Martínek v Tursku. Podnětem k vyšlechtění nového plemene ho vedla potřeba venkovských obyvatel mít u svých domovů malého, nenáročného, odolného psa, dobrého a neohroženého hlídače. V. Martínek si vypracoval projekt šlechtění, ve kterém stanovil vybrat vhodné místní psy a feny, které splňují po stránce povahy a zdraví základ nového plemene. V projektu si vypracoval předběžný standard, podle něhož předpokládal vyšlechtit z místních osvědčených psů a fen s přikřížením pražského krysaříka vícebarevného, malého psa a nazval jej “Turský harlekýn”. Šlechtění nového plemene se V. Martínkovi podařilo a třetí generaci těchto zvířat předvedl v Rokycanech na bonitaci psů mezinárodnímu rozhodčímu UCI a na jeho návrh svolilo předsednictvo UCI zapsat tato zvířata do plemenné knihy a vystavit na ně právoplatné průkazy původu. Šlechtění tohoto plemene pokračuje za účasti dalších chovatelů a pokud si toto plemeno, na základě své dobré použitelnosti k hlídání obydlí, svojí nenáročností a odolností, jistě získá dostatek zájemců, a tak má o budoucnost postaráno.