Chov obojživelníků: Krmení - 2.díl

Další druhy hmyzu

Ne vždy ovšem potřebujeme jen velká sousta. Pro malé obojživelníky a jejich mláďata budeme nuceni shánět a chovat také malé zástupce hmyzího světa, z nichž asi nejhodnotnější jsou tzv. voskoví moli - zavíječi druhu Galleria mellonella. Dají se dobře chovat v litrové zavařovací sklenici nebo v kelímku od másla. Celou nádobu zaplníme živnou půdou složenou ze 4 dílů šrotu (směs kukuřičného a pšeničného, případně hrubé mouky a otrub), 2 dílů včelího vosku, 1 dílu sušeného mléka, 1 dílů včelího medu, půl dílu sušených kvasnic a jednoho dílu lékařského glycerinu. Rozpuštěný vosk smícháme s medem a zalijeme s ním všechny ostatní složky. Pak celé těsto promícháme a propracujeme.

Do kelímku naplněného živnou půdou umístíme karton s nakladenými vajíčky a nádobu překryjeme hustou tkaninou. Po vylíhnutí se larvy živí půdou a když dorostou přibližně 0,5 cm, vyměníme hustou tkaninu za řidší nebo ji nahradíme muším pletivem. Na povrch pak pokládáme malé kousky papíru. Larvy dorostou plné velikosti a zakuklí se. Vylíhlí zavíječi kladou po spáření vajíčka přes dírky pletiva na spodní část papíru. Jednotlivé kousky násady pak ukládáme do dalších chovných nádob naplněných živnou půdou.

Ke krmení se hodí jak larvy (kterým dávají zvířata zpravidla přednost), tak i dospělí motýli.

V podstatě stejně můžeme chovat i zavíječe moučné E. kuhniella. K jejich výživě postačuje směs šrotů, mouky a otrub. Zpravidla ani nemusíme shánět násadu, protože vajíčka těchto skladištních škůdců jsou ve šrotech a otrubách již nakladena. Ke krmení terarijních zvířat se hodí spíše než larvy dospělci těchto motýlů. Bohužel velmi často z terárií unikají a není pak nic nevzhlednějšího, než moli létající po bytě.

Octomilky

Drosophila melanogaster chováme v přírodní nebo laboratorní formě. Přírodní můžeme získat prostým nastražením živné půdy nebo měkkého ovoce na balkon nebo parapet okna, laboratorní - bezkřídlou formu koupíme na burzách nebo prostřednictvím inzerátů. Chov obou forem se od sebe neliší. Připravujeme pro ně živnou půdu z nabobtnalé želatiny, trochy cukru, vody a dětské krupičky. Celou směs v řídké podobě necháme přejít varem, aby získala konzistenci hustší kaše. Tu pak nalijeme do chovných nádob ve vrstvě asi 1 - 2 cm. Po vychladnutí přelijeme tuto půdu několika kapkami kvásku z potravinářského droždí a doplníme kouskem kartonu nebo skládaného novinového papíru.

Smýkaný hmyz

Při nedostatku jiného vhodného krmení, ale i jen jako doplněk běžné výživy můžeme obojživelníkům zkrmovat z přírody odchycený hmyz. Lovíme jej na nepráškovaných loukách a podél méně frekventovaných cest přímo do ruky (např. luční koníky a sarančata), pomocí motýlářské síťky (mouchy a motýly) nebo v trávě za pomocí tzv. smýkačky.

Smýkačka je vlastně docela obyčejná síťka nebo podběrák, na jehož rámu je upevněn pytel z pevné látky. Vyzbrojeni touto základní entomologickou pomůckou procházíme ve středně vysoké trávě a sítí pohybujeme před sebou ve tvaru ležaté osmičky. Tím oklepáváme hmyz držící se na vrcholových částech rostlin a na květech. Nalovení živočichové se shromažďují na dně sítě (pytle), odkud je čas od času pomocí exhaustoru vybíráme.

A co že je to ten exhaustor? Jde vlastně o jakýsi vysavač tvořený skleněnou nebo lépe platovou nádobkou, která je z obou stran uzavřena korkovými zátkami. Těmi pak prochází krátká trubička o světlosti 8 - 10 mm. Jedna je otevřená a tudy nasáváme hmyz dovnitř exhaustoru, druhá je pak překryta zevnitř síťkou a zvenku nastavena plastovou nebo gumovou hadičkou, kterou vytváříme ústy potřebný podtlak. Hmyz vysátý exhaustorem občas přesypeme do náhradní skleničky, odkud jej pak vypouštíme rovnou do terárií. Při lovu je nezbytné, třídit úlovek ještě v přírodě právě pomocí exhaustoru a ne se snažit o ulehčení práce tím, že bychom přesypali všechnu nalovenou havěť do ubikací zvířat. Jde totiž o to, že spolu s pochoutkami se v síti objevují i cizopasníci, především pak velké množství klíšťat, která mohou napadat jak domácí zvířata tak i člověka.

Akvakrmení

Jestliže se chovateli podaří vyprovokovat u obojživelníků páření, je ve většině případů blízko tomu, aby odchoval i mláďata. Zvláště u žab, u nichž je oplodnění vnější, je snáška vajíček tím nejdůležitějším krokem. Při zajištění správné teploty vody, přibližně kolem 22 °C, dochází brzy k líhnutí pulců a pak nastupuje starost s jejich krmením.

Pulci se z větší části živí rostlinnou potravou, porosty řas a fytoplanktonem. Částečně, u některých druhů i převážně, živočišnými bílkovinami, tedy lovem zooplanktonu, nebo dokonce přiživováním se na mršinách a kanibalismem.

Po praktické stránce můžeme připravovat jako krmivo nálevníky ze senného nálevu, tak jak se připravují při laboratorních cvičeních na školách. Do litrové sklenice připravíme hrst sena, kterou zalijeme vodou a necháme v pokojové teplotě, dokud se obsah sklenice nezakalí. Pak přes sítko, oddělující hrubé nečistoty nálevu, vlijeme tekutinu do akvária s larvami obojživelníků.

Další možností je lov planktonu v blízkém rybníce pomocí síťky tzv. planktonky, tak jak to praktikují akvaristé. Hrozí však nebezpečí zavlečení parazitů a zárodků nemocí.

Zcela bezproblémové je pak krmení sušenými krmivy pro akvarijní rybky, kde si můžeme vybrat z mnoha nabízených značek a různého složení. Za zmínku stojí např. NUTRAFIN max, LON mix, LON plant, LON baby, aj.