Naučte se o nás starat

Zvěrolékařský průvodce exotickým chovem

•pokračování z Fauny č. 6

Zdravotní poškození způsobené ubytováním

Poněkud zavádějící jsou informace o horentních sumách, které jsou arabští šejkové ochotni zaplatit za lovecké dravce. Jistěže dají velký peníz za bezvadného bílého loveckého sokola, protože se jim zrovna mohl zalíbit. Desítky nebo stovky jiných však minou bez povšimnutí a bylo by trapné se pokusit ptáky na Blízký Východ propašovat.

V chovu savců důsledně uplatňujeme zásadu, že každé zvíře, byť sebevíce ochočené, má svoje bydlení, do něhož ho v případě potřeby zavřeme. Nejjednodušší je, že si zvíře od lidské společnosti čas od času odpočine. Při náhlém odjezdu těžko můžeme nechat v bytě divoké zvíře zcela bez dozoru. Jinak se chová mládě, jinak dorůstající jedinec a jinak zvíře dospělé. Můžeme si výborně rozumět s mládětem a pak najednou zjistíme, že s dospělcem nevyjdeme a nemáme-li ho kam umístit, stojíme před těžko řešitelným problémem.

Klokani patří mezi nenáročná zvířata a běžnější druhy jsou celkem otužilé. Podcenit nesmíme jejich skokanské schopnosti, naopak přecenit inteligenci. Klokan Skipy, nosící v kapse vzkazy patří do říše bajek, ostatně samec žádnou kapsu nemá. Klokany ve výběhu je třeba zabezpečit proti vniknutí toulavých psů.

Snad nejproblematičtější je chov primátů. Uspěje pouze realista, který tato zvířata chová od počátku v kleci a neslibuje si od nich žádnou osobní komunikaci. Nadšenci očekávající, že opice bude členem rodiny se dočkají trpkého zklamání ke škodě opice, která pak putuje z ruky do ruky. Opice je tvor inteligentní a velice zvídavý. Všechno si chce prohlédnout, očichat, ochutnat. Když se věci nabaží (což netrvá dlouho), zahodí ji. Při svých pohybových schopnostech vyleze všude. Snadno se rozčílí a potom téměř okamžitě dostane průjem. Povely příliš neposlouchá a dlouho nevydrží na jednom místě. Je náročná na krmení a mnoho jídla znehodnotí. Jako výrazně sociální zvíře se dorozumívá pohledy a gesty, na které očekává odpověď. Je náchylná na běžné lidské nemoci, které člověk přechodí, ale opice jim může podlehnout.

Jistou výjimkou jsou malé jihoamerické drápkaté opičky, chované v pokojových vitrinách, přírodně zařízených. Pořizují si je obvykle lidé znalí problematiky.

Smíříme-li se od počátku s chovem opice v kleci, nepořizujeme si pouze jedno zvíře, ale nejméně pár. Klec musí být prostorná a co nejbohatěji zařízená. Zároveň se musí nechat dobře uklízet, neboť opice se nenaučí odkládat trus na jedno místo. Protože mnohdy nelze vstupovat do klece ke zvířatům, potřebujeme další prostor na jejich oddělení. Může to být výběh, do něhož opice na chvíli vypustíme i v zimě za předpokladu, že mají suché ruce a nohy. Opice jsou obratné a vynalézavé a tak zajištění dvířek musí vzdorovat jejich případné snaze dostat se ven. Některé opice, např. jihoamerické malpy dovedou celkem obratně používat nástroje. K již sžité skupině opic zpravidla nejde další zvíře přidat. Zkusit to můžeme s mládětem, u něhož je předpoklad, že se k němu dospělé opice budou chovat tolerantně. I v tomto případě mládě do klece nepouštíme rovnou, ale umístíme je tak, aby na ně opice viděly, ale nemohly mu ublížit.

•pokračování ve Fauně č. 8
(Výňatek z knihy Naučte se o nás starat,
připravované k vydání v nakladatelství DONA.)