Pionus maximiliani /Kuhl, 1820/ Rod Pionus /amazónek/ zahrnuje 8 druhů papoušků střední velikosti s krátkým ocasem. Vyskytují se v různých částech...
Pionus maximiliani /Kuhl, 1820/
Rod Pionus /amazónek/ zahrnuje 8 druhů papoušků střední velikosti s krátkým ocasem. Vyskytují se v různých částech Jižní Ameriky v horských lesích. Hnízdí v dutinách stromů. Živí se semeny, bobulemi, fíky i obilninami. Amazónci se dovážejí dosti nepravidelně.
Amazónek šupinkatý /německy Maximilians Papagei/ je rozšířen v severní Argentině a Brazílii. Zdržuje se ponejvíce v korunách nejvyšších stromů v hustých lesích. Ozývá se ostrým a pronikavým křikem. Rozlišují se čtyři zeměpisné formy.
Popis: 1,0 zelený, na spodině bledší s nádechem do hněda. Čelo a uzdička jsou černé, líce zelené, modrošedě lemované. Hlava zeleno modrá s tmavě šedě lemovanými pery. Brada a proužek přes spodní hrdlo tmavě modré. Záda, křídla, kostřec, prsa a břicho s olivově hnědým lemováním. Spodní krovky ocasní červené. Spodní krovky křídelní a spodní strana letek jsou tmavě zelené. Zobák je žlutavě rohový, na horní čelisti u kořene tmavě šedý, běhák šedý, duhovka tmavě hnědá. Délka 300 mm.
Různé: první dovoz amazónků šupinkatých do Evropy se uskutečnil v roce 1872 do londýnské zoo. Jejich temperament je velice různý. Jsou jedinci klidní a krotcí, jiní jsou plaší a neustále křičí. Při spaní se zavěšují hlavou dolů, podobně jako lorikulové. Schopnost k mluvení je velice malá.
Chov: první odchov byl zaznamenán u chovatele Paulmanna v roce 1975 na Kanárských ostrovech. Další byl zaznamenán v roce 1977 v Německu a Švýcarsku. Několik informací z nedávné doby publikoval časopis AZN/ 2000.
Německý chovatel získal z dovozu v roce 1982 první pár amazónků šupinkatých a o dva roky později /1984/ odchoval první tři mláďata. V roce 1997 koupil na inzerát z denního tisku další dva páry těchto amazónků. Od spřáteleného dovozce získal v lednu 1998 více kusů z importu, které si dal endoskopovat. Již v květnu 1998 začaly čtyři páry importované tokat. Chovatel používá pro jeden pár amazónků voliéru velikosti 2 x 1,5 x 2 m, ve které je umístěna kmenová budka /základna 20 x 25, výška 40 - 50 cm. Všechny hnízdící páry vyvedly po 2 - 4 mladých.
V jednom případě umístil chovatel do voliéry jednoho samce se dvěma samicemi. Samice snesly do budky 7 vajec, na které obě svorně zasedly. Po 26 dnech inkubace se vylíhlo 6 mladých, které byly úspěšně odchovány.
Na podzim 1999 prováděl chovatel přestavbu chovatelského zařízení a proto musel snížit stav amazónků šupinkatých na 3,4. Po dobu přestavby je umístil do kombinované voliéry s těmito rozměry:
vnitřní prostor 2,2 x 1,5 x 2,2 m /2 hnízdní budky/
výletová část 4 x 2 x 2 m /2 hnízdní budky/
Zimní měsíce proběhly bez problémů a proto se chovatel rozhodl tuto sestavu neměnit. Všichni ptáci začali s přípravami na hnízdění ve stejnou dobu. Nebylo žádnou zvláštností, že se amazónci pářili během dne 3 - 5 x vždy po dobu 10 minut. Začátkem května byly tři hnízdní budky /dvě ve výletu, jedna ve vnitřním prostoru/ obsazeny:
budka č.1 4 vejce vše oplozené - vyvedena 3 mláďata
budka č.2 3 vejce neoplozená
budka č.3 3 vejce vše oplozené - vyvedena 3 mláďata
Ve stáří 17 - 19 dnů byla mláďata okroužkována kroužky o průměru 8,5 mm.
Krmení: směs semen těchto druhů - kardi, milo /druh čiroku/, pohanka, rýže, bezpluchý oves, různé druhy pros, slunečnice /pouze do 10 % celkového množství směsi/, polozralá kukuřice, ovoce, zelenina /především červená salátová řepa a sladká paprika/ a vaječné krmivo zn. Cé - Dé s medem. V době odchovu mladých přidává chovatel piškoty, dortový korpus a máčené housky. Do pitné vody dává modrou tinkturu /u nás to býval Cholesol/ a vitamíny B.
A ještě jeden tip:
2x týdně postřikuje chovatel své amazónky vodou s přídavkem jablečného octa s použitím rozprašovací stříkačky na květiny. Ptáci se po postříkání cítí velice dobře.
Závěr: Chovatel je přesvědčen, že se amazónci cítí v hejnu rozhodně lépe, jsou živější, než když jsou drženi v chovu po párech. Pokládá je také za velice vhodné pro chov v bytě. Ideálními společníky i při hnízdění a odchovu mladých jim mohou být amazoňani modrohlaví nebo papoušci žlutotemenní /Poicephalus meyeri/.