Damascén

Naše výstavy před několika lety obohatilo jedno z nejstarších plemen okrasných holubů vůbec, holub známý již před třemi tisícemi let - damascén. Jak již název plemene napovídá, původní forma těchto holubů pochází z Orientu. V této části Země je damascén stále chován a jsou zde, podobně jako třeba v USA, sledovány zejména jeho vynikající letové dovednosti. Nicméně v podmínkách evropského kontinentu převažuje směr výstavní, soustřeďující se na slaďění a zdokonalování jednotlivých plemenných znaků.

Specifikou damascénů je, že jsou uznáni v jediném rázu -- jako pruhoví siví (probíhá však i šlechtění do jiných rázů). Barva českým chovatelům dobře známá od voláčů sivých musí být u damascénů mimořádně čistá, širší dobře ohraničené černé pruhy dolaďují barevnou jedinečnost s šedočernými letkami a silným, krátkým černým zobákem. Druhým pro plemeno specifickým znakem je přítomnost lalůčku, zvláštní blanky zdobící bradu tzv. lalůčkovitých plemen holubů. I proto byli damascéni u nás zařazováni jak k holubům lalůčkovitým, tak i bradavičnatým, ale v novém vzorníku budou, zřejmě již konečně, řazeni mezi tzv. holuby tvaru.

Damascén nepatří svojí postavou mezi obry, ale naopak mezi holuby menší, s dobře vyplněnou hrudí, širokými rameny a svažujícím se držením linie hřbetu a ocasu. Velmi důležitým plemenným znakem je zbarvení očí, jejichž výraz je mimořádně živý a jiskrný a barva jasně červená. Proti tomu by měly být dvojité obočnice barvy šedočerné. Hlava je poměrně výrazná i co se týče šířky, kvalitní jedinec musí mít z bočního pohledu zachovánu zřetelnou zaoblenost po celé její linii. Bíle ojíněné ozobí musí být výraznější než u jiných plemen holubů polního typu. Jak je velmi dobře patrno u jedince na fotografii, vykazuje damascén mohutnější krk běžné délky a široká, byť kratší křídla. Ta by měla dobře překrývat hřbet, bez narušení navazující na nepříliš dlouhý ocas. Netřeba jistě dodávat, že opeření plemene, které není zdobeno žádnou strukturovou (pernatou) ozdobou je utažené a přiléhající a že mezi vyřazující vady patří třeba jen náznak náprsenky (rozčíslé opeření uprostřed hrdla). Mezi nejčastěji se vyskytující vady řadíme výskyt bílého opeření, světlý delší zobák, jednoduché či načervenalé obočnice, plošinky nebo hranky na hlavě, úzký krk a objevující se tmavá pigmentace zejména ve štítech a na krku, stejně jako vady v utváření pruhů. Holub na fotografii má z důvodu nervozity příliš podkleslé nohy, při typické figuře je postoj damascénů a délka nohou srovnatelná s jinými podobnými plemeny, s tím rozdílem, že vlastní nasazení nohou je značně široké.

Co se týče povahy damascénů - je jim vštípena mimořádná krotkost, snášenlivost při chovu s jinými plemeny a dobrá plodnost. I tyto vlastnosti se jistě pozitivně projevily na rozšíření těchto holubů v našem holubářství, když na CV v Lysé 2001 bylo předvedeno již 31 jedinců chovateli Brisslingerem, Cirynem, Grünerem a Stehlíkem. Je trochu škoda, že se u nás neřadí holubi jednotlivých chovatelů systémem po dvou holubech tzv. “napřeskáčku”, ale že se vystavuje ve “šňůrách”, kde má každý chovatel svoje holuby v řadě za sebou a tak není jak možnost přesného vzájemného porovnání, tak je i hůře zachovávána anonymita. Nejvyrovnanější (dvanáctičlennou) kolekci vystavoval v Lysé místní chovatel Karel Ciryn, nicméně nejvýše ohodnoceným jedincem oceněným 95 body, ČC a pohárem pro nejlepší zvíře mladého chovatele se mohl pochlubit Erich Grüner až z dalekých Hranic u Aše.