Želva vroubená

Jakmile je snůška vykladena, začíná vlastní embryonální vývoj zárodku. V čerstvě snesených vejcích jsou spojeny bílek se žloutkem, protože chybí dělící membrána, kterou mají vejce ptáků. Avšak již po několika hodinách se žloutek usadí na dně, z důvodu vyšší hmotnosti. Ke žloutku přiléhá zárodečný koláč. Ze zárodku se vytvoří dvě embryonální blány - amnion a chorion. Mezi ně se posune allantois, který slouží k zachycení produktů látkové výměny. Celý vývoj můžeme pozorovat při prosvícení, přičemž vždy musíme dodržovat jednu zásadní podmínku. Od chvíle, kdy začne proces inkubace, nesmíme v žádném případě otáčet s vejci. Mohlo by tak dojít ke změně polohy zárodku a k jeho následnému úhynu. Proto horní stranu opatrně označíme obyčejnou tužku - např. datum snůšky, druh želvy, číslo vajíčka atd...

• chovný pár T. marginata, nahoře samec, dole samice

Vykladená vejce musíme ihned vyhrabat a umístit do inkubátoru. Jako inkubační substrát můžeme použít suchý písek, perlit nebo vermikulit. Jinou variantu představuje volné položení vajec na nějakou neutrální podložku, např. pruh molitanu, opatřeného fixačními jamkami pro vejce. Molitan se pak umístí do líhně nad vodní hladinu. Relativní vzdušná vlhkost by zde měla dosahovat až 80 - 90 %. Ať už použijeme pro umístění vajec jakoukoliv techniku, vždy musíme zabránit přímému kapání sražené vody na inkubovaná vejce, např. šikmou tabulkou skla umístěnou nad vejci.

Když pozorujeme vyvíjecí se vejce, vidíme, jak se na něm do několika dnů od začátku inkubace objeví bílá skvrnka, která se postupně rozšiřuje na jeho celý povrch. Větší část vajíčka si tak udržuje svítivě bílou barvu. Naproti tomu neoplozená vejce brzy zešednou a někdy dokonce sama prasknou vlivem nahromaděných plynů. Ke konci inkubační doby jsou na povrchu vejce vidět tmavé skvrnky, jejichž velikost postupně roste, až se většinou v nejtmavějším místě objeví jemná trhlina, ze které vytéká tekutina. K tomuto prvnímu otevření skořápky slouží malým želvičkám na “čenichu” (premaxilární kosti horní čelisti) vytvořený tvrdý rohovinový výrůstek. Leží přesně v místě, kde jiní plazi mají ostrý vaječný zub. Dost často se však stává, že líhnoucí se mláďata z důvodu velmi omezeného pohybu tento výrůstek použijí jen minimálně.

Celý průběh líhnutí může trvat až několik dnů a želvičky přitom často odpočívají. Během odpočinku spí ve svém částečně otevřeném vejci a vystrkují z něj jen hlavu nebo nohu. Výživu i v této době zabezpečuje tzv. žloutkový váček napojený na novorozeně pupeční šňůrou. Mláďata nakonec silnými pohyby i kousáním rozlomí vápenitou skořápku a konečně opustí vejce. Zdravá životaschopná novorozeňata mají po opuštění vejce vstřebaný žloutkový váček, pupeční otvor otevřený a napříč plastronem se táhne podélná rýha, jako pozůstatek z doby před vylíhnutím a před roztažením značně měkkého krunýře. Zmenšením zakřivení dochází ke znatelnému zvětšení celého krunýře právě vylíhnuté želvičky až o 20 %.

• mládě právě prorazilo skořápku a přechází z embryonálního dýchání na plicní

V souvislosti s inkubací vajec je nutné se zmínit o problému tvorby pohlaví v závislosti na teplotě. Jako většina plazů, také želvy mají jen několik druhů chromozomů. U pozemních želv není znám ani jeden. Pohlaví tedy závisí na jiném faktoru. Tím je inkubační teplota na konci první třetiny inkubační doby. V závislosti na teplotě se tvoří určitý hormon, který pak ovlivňuje pohlaví. Až do určité teploty se tvoří samci a nad ní samice. Např. u Želvy zelenavé (Testudo hermanni) leží ona kritická oblast či hranice na teplotě 27,5 °C s kolísáním okolo 1 °C. Při této teplotě docílíme vyváženého poměru pohlaví. U želvy vroubené (Testudo marginata) je závislost tvorby pohlaví na teplotě zatím nejasná.

Jako teplotní rozmezí při inkubaci vajec se osvědčily teploty mezi 28 - 31 °C. Mláďata se pak líhnou po 59 - 77 dnech. O neuvěřitelné odolnosti inkubovaných vajec jsem se ve své praxi nechtěně přesvědčil u jedné snůšky, kdy vlivem poruchy inkubátoru (nastaveného na 30 - 31 °C) během 4 posledních nocí stoupla teplota přímo u vajec minimálně na 12 hodin až na 40 °C, aby pak během dne klesla až na 20 °C. Přesto se i z této snůšky 5 vajec vylíhla 3 normálně vyvinutá mláďata, ovšem za rekordně krátkou dobu 58 dnů.

• novorozená želvička již definitivně opouští zbytek své skořápky

Čerstvě vyklubaná mláďata o průměrné velikosti karapaxu 30 x 28 mm a plastronu 28 x 28 mm odebereme z inkubátoru a umístíme do hygienické, lehce čistitelné plastové nádoby nebo malého akvária. Na dno můžeme nalít 2 - 3 mm vody, vyhřívané na 27 - 28 °C. Rovněž teplota vzduchu nad vodní hladinou by měla dosahovat podobných hodnot. V tomto kritickém období těsně po narození můžeme místo vody použít např. čistý savý papír, který pravidelně pomocí rozprašovače vlhčíme stejně teplou vodou jako v prvním případě. Čisté, téměř sterilní prostředí je nezbytné, protože otvor v plastronu ještě není uzavřen a u některých mláďat mohou zůstat zbytky pupeční šňůry či žloutkového vaku. Při umístění vylíhlých mláďat hned do zařízeného terária je otevřený pupeční otvor branou ke vstupu infekce, což může mít za následek i případný úhyn malé želvičky. Většinou již do druhého dne se takto umístěným mláďatům zcela vyrovnal plastron a do 3 - 5 dnů zacelil pupeční otvor.

Někdy dojde k situaci, kdy slabší mláďata nemají sílu prorazit skořápku a umírají již vyvinutá ve vajíčku. V tomto případě je možné jim pomoci vytvořením malého otvoru na horní straně vajíčka. K tomuto kroku se však odhodláme až k jako poslední možnosti, protože při jeho špatném načasování můžeme zárodek či spíše téměř vyvinutou želvičku usmrtit. Zkušenost učí, že mnohem víc mláďat (a to nejen u želv, ale i u jiných druhů plazů) bylo usmrceno díky chovatelově netrpělivosti, než svou neschopností opustit vejce.

• po opuštění vejce jsou želvičky umístěné ve vodní lázni

Po uzavření otvoru v plastronu přemístíme mláďata do odchovného terária s asi 5 cm vysokou vrstvou písku a s úkrytem v podobě kusu kůry nebo kořenu. Zařízení doplňují ploché misky na potravu a vodu. Potřebnou teplotu, lokálně až na 35 - 40 °C zabezpečuje spodní vyhřívání dna a zavěšená 40W žárovka - bodovka. K osvětlení nádrže použijeme bílou zářivku. V chladnější části terária udržujeme teplotu v rozmezí 25 - 30 °C. Noční teploty při vypnutém vytápění klesají na asi 20 °C. Pro mláďata starší jak 3 měsíce se jeví jako vhodnější silnější noční pokles teplot až na 15 - 18 °C, který se mnohem více blíží přírodním podmínkám.

Brzy po strávení žloutkového vaku začnou mláďata přijímat potravu. Některá již 2. den po opuštění vejce a vůbec jim přitom nevadí, že nemají zatažený pupeční otvor a místo na substrátu se pohybují v teplé vodě. Jako nejoblíbenější první potrava se ukázaly listy smetánky lékařské a malé kousky vařeného hovězího i kuřecího masa. Později je krmení totožné s potravou předkládanou pro dospělé želvy. Jedná se hlavně o nejrůznější druhy zelených částí rostlin - smetánky, jetele, jitrocele, vojtěšky, kopřivy, čínského zelí, salátu apod. Menší složku potravy tvoří na kousky nakrájená zelenina - mrkev, papriky, meloun, okurka i ovoce - jablko, jahody, třešně, švestky, rybíz atd... Pouze doplňkově je podávána živočišná složka. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit zvláštní zálibu mláďat želvy vroubené v požírání hmyzu - např. menších cvrčků (Gryllus assimilis), larev potemníků (Tenebrionidae) nebo zlatohlávků (Pachnoda). Téměř každou potravu je nutné posypat některým z vitamino-minerálních přípravků (Roboran, Plastin, Vitamix). Do misky s vodou se osvědčilo rozpustit 1x týdně asi polovinu kávové lžičky preparátu Supervid D a 1x za 14 dní do stejné misky (asi 50 ml) rozpustit asi 1/3 (170 mg) přípravku Calcium - Slovakofarma.

• skupina novorozených, několik dní starých mláďat želvy vroubené

Častou otázkou při chovu a odchovu suchozemských želv (ale nejen u nich) je použití nejrůznějších typů UV zářičů. Při nemožnosti chovat želvy alespoň část roku ve venkovním výběhu, může chovatel použít některý z mnoha zářičů, jejichž vyzařované spektrum se přibližuje slunečnímu, s převahou tzv. měkkých složek UV záření. Podle mých zkušeností vliv těchto zdrojů záření pro zamezení vzniku nejrůznějších deformací karapaxu - hlavně u rostoucích mláďat není rozhodující. Na druhou stranu mají velký vliv na aktivitu želv v souvislosti s dostatečnou intenzitou světla i při rozlišení klidové a aktivní fáze během dne - fotoperiody. Pro dobrou kondici želv považuji proto za nejlepší “pravé” sluneční paprsky. Při špatném - chladném a vlhkém počasí a nebo při celoročním chovu pouze v teráriu (jaro-podzim), podáváme již zmiňované preparáty obsahující kromě ostatních důležitých složek hlavně vápník a již aktivní vitamín D3.
Častým problémem, který se může u malých želviček v průběhu růstu objevit, je tvar a kvalita krunýře, na němž můžeme pozorovat postupné tvoření hrbolů. Tato anomálie je pravděpodobně způsobena vzájemnou souhrou různých faktorů, jimiž se snaží chovatel zajistit svým svěřencům ty nejlepší životní podmínky. Patří mezi ně např. příliš dobrá potrava s nadbytkem proteinů, nepřirozeně teplé podmínky chovu, nedostatečné kolísání nočních i denních teplot, nedostatek světla - slunečního záření, málo vápníku a vitamínu D, ale také chybějící již zmiňované UV záření.

Želva vroubená dosahuje v závislosti na rychlosti růstu dospělosti v 7 až 10 letech. Mladí samci však provádí své první kopulační projevy již ve věku 5 - 6 let.
V České republice je v současné době želva vroubená jednou z nejčastěji odchovávanou suchozemskou želvou. V Německu bylo již před několika roky dosaženo narození druhé generace (F2) v chovu v lidské péči.

Literatura:
Basile, I.A., 1989: Faszinierende Schildkroten - Landschildkroten. Verlag S. Naglschmid, Stuttgart
Nollert, A. 1993: Schildkroten. Landbuch Verlag, Hannover
Obst, F. 1985: Die Welt der Schildkroten. Edition Leipzig