Seriál o amadách: Amada červenohlavá

Syn.: Erythrura psittacea
Německy: Rotkopf-Papageiamadine, Rotköpfige Papageiamadine
Anglicky: Red-throated Parrot-finch, Red-headed Parror- fincg
Holandsky: Roodkop-Papegaaiamadine

Nevytváří subspecie

Popis:

Délka 12 cm. Základní barva je zelená, pouze čelo, tváře, brada a hrdlo jsou červené, stejně jako vrchní krovky ocasní a kostřec. Ocas hnědý s náznakem červené barvy na lemech ocasních per. Ruční letky hnědočerné s hnědými lemy. Zobák a uzdička černé. Pouze spodní čelist je poněkud světlejší. Oko hnědočerné, nohy hnědé až masové barvy.
Samička mívá o něco menší a světlejší červenou masku. Zelená barva není tak intenzivně zabarvena. Některé samičky však mohou být k nerozeznání od samečků. Potom je jediným rozeznávacím znakem zpěv samečka.
Mladí jsou celí matně šedozelení. Mladí samečci mívají již náznak červené masky. Zobák mají žlutý s menší či větší černou skvrnou na horní čelisti.

Původ:

Pochází z ostrovů Nové Kaledonie východně od Austrálie.

Životní prostředí:

Vyskytuje se téměř ve všech prostředích na obývaných ostrovech, od lesních porostů, pasek, sekundárního lesa a niauli savan (porosty stromů niauli) až po plantáže, okraje cest a polí, zahrady a parky. Obzvláště časté jsou v oblastech s intenzivní zemědělskou činností.
Měl jsem možnost vidět film natočený mým přítelem Peterem Rindomem na Nové Kaledonii. Je zvláštní a vzrušující vidět tyto mé oblíbence v jejich domovině. Kromě jiného byla na záběrech zachycena samička krmící ve větvích sedící, nedávno vylétlá mláďata.
Vyskytují se v párech, ve skupinkách rodičů s mladými i v hejnech až o dvaceti kusech.
Zdržují se vždy v bezpečné vzdálenosti od buše a stromů, kde se okamžitě po vyrušení ukryje. Jsou navíc zdrojem jejich potravy. Jejich jídelníček se dále skládá ze semen plevelů, bylin a trav. Velkou pozornost věnují obzvláště semenům kasuari. Dále je to, především v období krmení mladých, různý hmyz a jeho různá stádia.
Kulaté hnízdo staví s oblibou v rozsochách stromů, v dutinách skal a stromů, ale také ve svazích, puklinách zdí, pod střechami budov, vzácně také v trsech trávy nebo korunách keřů a stromů.
Hnízdo je postaveno z dlouhé trávy, listů, vláken a cárů kůry. Vystláno je především peřím. Snůška činí 4 - 6 vajec o velikosti 16 x 12 mm. Mladí se líhnou za 13 - 14 dní. Hnízdo opouští ve věku 21 - 22 dní. Období hnízdění probíhá v měsících říjen až březen.

Chov a odchov:

Podle Steinbachera a Wolterse ( 1977 ) byly první amady červenohlavé chovány panem J. Geoffroyem de St. Hilarie z Paříže v roce 1873. Poté se vyskytovaly v zajetí jen velmi vzácně a v malém množství. Po dlouhé době se dostaly do Evropy v 60. letech z Japonska, kde byly úspěšně odchovávány a odkud byly pravděpodobně Bregulou ve větším množství dovezeny.
Nyní patří k ptákům pravidelně odchovávaným a nabízeným v relativně velkém množství.
Jsou živé a zvědavé, ke všem spoluobyvatelům zcela snášenlivé. Jsou tedy vhodné do společných vnitřních i venkovních voliér. Jsou poněkud choulostivější na nižší teploty a v literatuře se doporučuje nevystavovat je dlouhodobě teplotám pod 18 °C. V mém zařízení v zimě v noci klesaly teploty někdy až na 15 °C, aniž by to mělo viditelně negativní vliv na zdraví těchto amad. Z toho vyplývá, že při chovu ve venkovní voliéře by měly mít vždy možnost schovat se ve vnitřním chráněném, popř. vytápěném prostoru.

• Amada červenohlavá - mládě
• foto: Petr Podpěra

Větší venkovní voliéry dávají možnost většího pohybu, ale také možnost úkrytu v přirozené vegetaci. V pokojové voliéře můžeme využít k vytvoření úkrytů různé větve jehličnanů. Já dávám přednost olistěným větvím z dubu, které zavěšené na půdě nechám několik dnů až týdnů uschnout. Vždy před manipulací je postříkám vodou. Větve i listy jsou pružnější a při manipulaci se nelámou. Čerstvé větve dané do voliéry seschnou s listy splihlými dolů.
Výhodou těchto větví je možnost pravidelné výměny za čerstvé a neznečištěné. Využít můžeme i živé květiny a keře v květináčích.
Ve voliérách nedochází tolik k přetučnění. V klecích trpí ptáci z nedostatku pohybu poruchami jater. Pro jeden pár je se doporučuje klec o délce minimálně 110 cm, výšce 95 cm a hloubce 50 cm. Amady červenohlavé hnízdí celkem ochotně a většinou úspěšně vyvedou mladé. Měl jsem však také ve svém chovu samce, který pravidelně po vylíhnutí mladých všechna mláďata zabil. Bylo ho tedy nutné vždy před vylíhnutím mláďat odchytit a ponechat výchovu mladých na samičce. Jiný sameček mi jednou zmrzačil mladé tím, že jim v prvních dnech po vylíhnutí uštípal konce křídel. Z postižených mláďat vyrostly pěkné samičky, které jsou použitelné v chovu pouze v kleci, protože nelétají. I v tomto případě bylo nutné samce před líhnutím mladých oddělit od samičky a po asi deseti dnech opět vrátit nazpět. Při pozdějším návratu samců k samičce se dlouho oba partneři synchronizovali k dalšímu hnízdění a tak vznikla delší mezera mezi hnízděními, než obvykle.
Tok probíhá obvyklým honěním samičky, trilkovým zpěvem a nakonec zaštípnutím samičky do týla a kopulací.
Zahnízdí v budkách různých tvarů. V mém chovu dávají nejvíce přednost krychlovým budkám o hraně 15 cm s půlkulatým vletovým otvorem nebo hnízdí na jakési dřevěné poličce, na jejímž obvodu jsou vyvrtány otvory, do kterých nastrkám malé větvičky. Ta vytvoří houštinku, ve které si mnozí ptáci rádi staví hnízdo. Obecně se dá říci, že si amady červenohlavé raději staví svá hnízda v budkách větších rozměrů. Ke stavbě použijí delší čerstvou trávu o délce až 25 cm, kokosová vlákna a sisál. Hnízdo je mohutné, kulaté, často s vletovou rourou. Vystláno je jemnou trávou a peřím. Podle Bielfelda se oba partneři zdržují spolu v hnízdě i v průběhu jeho stavby.

• amada červenohlavá - samec
• foto: Ing. Richard Svoboda

Snůška činí 4 - 6 vajec, doba sezení 13 - 14 dní. Oba partneři se v sezení střídají. V noci sedí pouze samička. Samec spí u mne poblíž hnízda ve větvích, podle Bielfelda také často přímo ve vletové rouře.
Mladí opouští hnízdo ve stáří 20 - 22 dní a více se do hnízda nevrací. Nacházím je spát ukryté v houští. Samostatní jsou za dva až tři týdny, přičemž mohou ve voliéře s rodiči dále zůstat, aniž by se ptáci navzájem rušili či napadali, i když již probíhá další hnízdění.
V šesti týdnech začíná přepeřování, které trvá 10 - 12 týdnů. Již po vylétnutí z hnízda je možné odlišit samečky podle výraznějšího červeného nádechu peří v místech budoucí masky.
Doporučuje se také chov ve více párech v jedné voliéře. Ptáci se prý navzájem stimulují ke hnízdění. Já jsem tento způsob chovu ještě nevyzkoušel a letos poprvé jsem dal koncem března tři chovné páry společně.

Krmení:

Základem je směs pro drobné exoty v suchém i naklíčeném stavu. Toto krmení doplňuji v chovné sezóně klíčenou směsí pro kanáry s vyšším obsahem jarní řepky a nahého ovsa. Dále se doporučuje klíčit pšenici a padda rýži. Předkládám také různá polozralá semena trav, plevelů, senegalského prosa, ovsa, ječmene a pšenice tak, jak dozrávají v přírodě. Díky menšímu obsahu tuků by měli tvořit alespoň 25 % předkládaného krmení travní semena.
Oblíbené jsou dále listy pampelišky, ptačince žabince i ovoce, jako jablka, banány, pomeranče, fíky, rozinky apod.
Také hmyz, kterého však dáváme jen malé množství, by měl být součástí jídelníčku, a to především v prvním týdnu po vylíhnutí mladých. Některé páry odchovají mladé pouze na vaječné míchanici, jiné mladé z hnízda vyhodí, jakmile opomeneme hmyz předložit. To si musí každý chovatel vypozorovat sám. Každý pár je jiný. Z hmyzu předkládáme moučné červy, muší larvy, mravenčí kukly, mšice, koretry, smýkaný hmyz a pod. Vše čerstvé. Také mražené nebo sušené.

Mutace:

Straky - Jedinci vznikají mutační změnou, při které je z části nahrazen zelený pigment žlutým. Červená maska zůstává. V poslední době se již také objevili ptáci celí žlutí. Vždy s dalším pelicháním žluté barvy přibývá až do úplného vymizení zelené. Jedná se o kodominantní dědičnost.
Lutino - U amad tříbarvých se tato mutace objevila po častějším použití imbreedingu. U červenohlavých se zřejmě jedná o potomky příliš mladých samiček. Jedná se o dědičnost vázanou na pohlaví.

Mořská zeleň - Zelená barva je nahrazena barvou “mořská zeleň” a červené partie jsou nahrazeny oranžovou. Dědičnost je opět vázána na pohlaví.
Mořská zeleň - straky - Jedná se o kombinaci barvy “mořská zeleň” a strakatosti.

Literatura:

Horst Bielfeld - Das Prachtfinken Buch, 1996
Dr. Horst Schwanke - Gefiederte Welt, 2/98, str. 49 - 51
S. Kirschke - AZ Nachrichten, 4/97, str. 279 - 283
R. Kiekebusch - AZ Nachrichten, 12/98, str. 816 - 818