Hedvábničky

Patří mezi původní okrasná plemena hrabavé drůbeže, pocházející z jihovýchodní Asie. Je to plemeno velmi staré. Prvním Evropanem, který kdy viděl tuto zvláštní slepičku, byl zřejmě benátský kupec a cestovatel Marco Polo a jeho bratr Mateo. Ve svém cestopise napsali, že v roce 1292 viděli v Číně a Mongolsku slepice porostlé černou srstí, ale kladoucí vejce jako ostatní kurové a k jídlu jsou velice chutné. V té době měly hedvábničky jednoduchý hřeben a na nohou čtyři prsty. Své jméno dostaly podle hedvábného opeření, které jak napsal Marco Polo, je podobné spíše srsti či chlupům. Jejich peří tedy nemá souvislé prapory, pouze jednotlivé paprsky, které nejsou spojené. Díky této hříčce přírody hedvábnička není schopna létat. Kůže hedvábniček je černomodrá, siamský typ hedvábniček má kůži světlou. Do Holandska a Francie se dostaly kolem roku 1780, k nám pravděpodobně až počátkem tohoto století.

• 1,0 hedvábnička bílá

Základní znaky exteriéru:

Kohout má téměř kulovitý tělesný rámec a malou hlavu s dozadu protáhnutým chocholem. Ozdobou hlavy je dále růžicovitý hřeben, jemně perlený, modročervené barvy. Krátký namodralý zobák, malé a rovněž namodralé ušnice a modročervené okrouhlé laloky. Oči hedvábniček jsou černohnědé. Krk je kratší, prsa hluboká a zaoblená. Krátká záda a krátký plný ocas bez typických kosírek. Křídla hedvábniček jsou krátká a široká, volně přiložená k tělu. Krátké pětiprsté běháky jsou tmavomodré barvy, z vnější strany opeřené. Slípka je podobná kohoutkovi, pouze s menším chocholem a opět menšími namodralými laloky.

Hedvábničky se vyskytují hned v několika barevných rázech:
bílé, černé, modré, žluté,
červené a divoce zbarvené.
Užitkové vlastnosti:

Hmotnost kohouta udává vzorník z roku 1986 1,3 kg, u slepičky 1 kg. Hedvábničky snášejí ročně kolem 80 vajíček s nahnědlou skořápkou o hmotnosti 35 gramů. Jejich maso je velmi chutné, i když je tmavé. V některých zemích (Čína) je maso hedvábniček vyhledávanou pochoutkou.

• 0,1 hedvábnička bílá

Jsou to velice klidné a nelétavé slepičky mírného temperamentu. Hedvábnička má pro chovatele i mimořádný význam jako pěstounka cizích kuřátek. V příznivých podmínkách začíná brzy z jara snášet a vždy po nanesení 10 - 20 vajíček zasedne, což se opakuje po celé léto. Osvědčila se i jako kvočna bažantích kuřátek a nejmenších křepelek. Kuřata hedvábniček nutno chránit před chladem a vlhkem.

V zimě potřebují teplé ustájení. Vzhledem k tomu, že se jedná o nelétavou drůbež, musí být hřady v kurníku umístěny nízko nad zemí, aby na ně mohly hedvábničky vyskočit. Ve výbězích udržujeme nízký trávník. Skupina těchto slípek na zeleném trávníku vypadá velmi působivě. Na výstavách svým exotickým zjevem upoutají pozornost každého návštěvníka.