Jak předcházet onemocnění koně?

Je starou pravdou, že se vyplatí předcházet onemocnění koní, ať už z hlediska jejich momentálního využití, jejich využitelnosti do budoucna, ale i z hlediska finančního. Někdy jsou preventivní opatření časově i technicky náročná, mnohým se mohou zdát zbytečná, náklady na léčbu a časová náročnost doléčení koně a jeho rekonvalescence je však mnohem větší.

Onemocnění můžeme předcházet několika způsoby. Začněme profylaxí.
Pod tímto pojmem rozumíme:
ochranné očkování,
odčervení popřípadě
podávání protilátek.
Těmito opatřeními značně snížíme nebezpečí onemocnění koní některými virovými, bakteriálními nebo parazitálními nemocemi.

Každý majitel by měl mít svého koně naočkovaného proti tetanu. Je to smrtelné onemocnění a koně jsou k němu velice citliví. Koně, kteří se účastní nějakých hromadných akcí (závody, výstavy, svody apod.) nebo jsou převáženi do jiného okresu, musí být naočkování proti chřipce koní. Chovatelé, kteří nechtějí, aby jejich klisny zmetaly, je naočkují proti herpesvirové infekci (tento virus mimo jiné vyvolává i dýchací potíže nebo nervové potíže hříbat, onemocnění má zkratku RPK = rhinopneumonie koní). Očkovat můžeme koně i proti trichofytóze (což je plíseň na kůži, přenosná i na lidi), proti ochromě hříbat (to očkujeme březí klisny, v jejich krvi vzniknou protilátky, které se dostanou do mleziva a to vypije narozené hříbě), hříběcí, vzteklině, potomacké horečce či například sněti slezinné nebo salmonelóze. Každé očkování má svoje vlastní schéma, které veterinář zná. Obecně však platí, že v případě ochrany proti virovým onemocněním dýchacího traktu (chřipka, RPK) první očkování, tzv. primovakcinace, zahrnuje dvě až tři injekce, které aplikujeme v rozmezí 2 až 4 týdnů. Bez této primovakcinace nemůžeme čekat, že bude kůň dostatečně chráněn proti onemocnění! Za půl roku mnohdy vakcinujeme ještě jednou, abychom upevnili imunitu, revakcinujeme většinou vždy po roce. Podle současných výzkumů je však známo, že vakcíny proti chřipce či herpesvirové infekci nevyvolají dostatečně dlouhou imunitní odpověď a aby chránily účinně, je třeba koně přeočkovat každé 3 - 4 měsíce! Hříbata se většinou poprvé vakcinují ve věku 3 - 4 měsíců, protože do té doby ještě nemají dostatečně vyvinutý imunitní systém a vakcína by u nich byla neúčinná.
Důležité je pravidelné odčervování. Hříbata odčervujeme každé dva měsíce, protože jsou mnohem citlivější na napadení parazity a následky parazitárních onemocnění si mohou nést po celý život. Dospělí koně se většinou odčervují na jaře, před vyvedením na pastvu nebo před sportovní sezónou, a na podzim, kdy přestávají na pastvu chodit. Odčervovací plán by však měl sestavit veterinář společně s majitelem koní nebo stáje, protože pouze tak lze zohlednit veškerá specifika jednotlivců nebo skupin koní. Nejohroženější skupinou jsou koně pasoucí se na pastvině, poměrně málo šancí k “nakažení” vnitřními parazity mají koně žijící převážně ve stáji. V zásadě však platí, že odčervovat se má vždy celá stáj najednou a zároveň má proběhnout důkladné vyvezení hnoje, dezinfekce stáje a úklid výběhů od trusu, aby se zahubily i larvy parazitů, které mohou v prostředí přečkat do příštího roku. Nejlépe je odčervovací látky měnit, protože každá z nich má trochu jiné spektrum účinku a také na každou z nich si parazité mohou vypěstovat rezistenci.
Někdy je potřeba do krve koně vpravit přímo protilátky, tzv. hyperimunní sérum. Sérum proti ochromě hříbat píchá veterinář hříběti ihned po narození, sérum proti tetanu by měl dostat každý kůň, který se poranil (i tehdy, byl-li správně očkován).
Sportovním koním a koním cestujícím přes okres se vyšetřuje krev, tak se zjistí, jestli nepřišli do styku s původci nakažlivé chudokrevnosti koní, hřebčí nákazy a vozhřivky.
Důležitou prevencí onemocnění jsou odpovídající zoohygienické podmínky chovu ustájení. Dodržovat bychom měli optimální teplotu, vlhkost, osvětlení stáje, omezit na minimum prášení v okolí koní, je třeba udržovat suchý povrch boxů i výběhů, suchou a čistou podestýlku (abychom předešli hnilobě kopyt), koně dáváme co nejvíce ven a zajišťujeme jim pravidelný pohyb (předejdeme tak černému močení, kolikám či schvácení nebo přetížení končetin). Krmíme jen kvalitním krmivem určeným pro koně. Důležité je také pravidelné provádění korektury kopyt, popřípadě kování (podle využití koně a povrchu půdy každých 6 - 8 týdnů, u hříbat častěji).
V neposlední řadě je třeba koně denně kontrolovat a každou nesrovnalost konzultovat s veterinářem. I při té nejlepší péči může kůň onemocnět, avšak každá nemoc, léčená na samém počátku, je snáze zvládnutelná a nemusí zanechat trvalé následky.

Jak poznáme nemocného koně?

Zdravý kůň
- přiměřeně reaguje na prostředí - na teplo, chlad, světlo (např. při normálním osvětlení nepřivírá oči), hluk (otočí se za zvukem, napřímí uši, zavětří apod.),
- má normální držení těla v klidu a při pohybu,
- v noci, mnohdy i po obědě si lehá, může ležet na “břiše” ale i na boku s vyvrácenou hlavou a nataženými končetinami,
- při vstávání se nejdříve zapře předními končetinami, potom se odráží zadními,
- jeho srst je lesklá a přiléhavá (pokud není v zimní srsti nebo nemá pastevní odchov),
- sliznice jsou světle růžové, hladké a vlhké, oko jasné, živé, bez zákalu nebo výtoku, nemá ani výtok z nosu nebo jiných tělních otvorů,
- kůň si zachovává svoji výkonnost,
- má chuť žrát i pít, nehubne, normálně močí i kálí,
- jeho dechové frekvence, puls i teplota jsou normální,
- hřebec má zájem o klisny (pozor - hodně záleží na výchově!), klisna má pravidelnou říji.

Naopak onemocnění se u koní projevuje různě. Někdy má kůň pouze sníženou výkonnost. Jindy může majitel nebo ošetřovatel pozorovat změněné chování:

- kůň je apatický, stojí se svěšenou hlavou, má roztažené uši a nereaguje na podněty (zavolání),
- jindy může být naopak vzrušený, nervózní, chodí po boxe dokola, často si lehá a hned vstává, kope, může mít křeče.
Příznakem různých onemocnění jsou i tzv. nefyziologické postoje, kdy si ulevuje na některou končetinu nebo ji má nepřirozeně vytočenou, stojí zakročený nebo stále leží, ohlíží se po slabině, má hlavu neustále nakloněnou na jednu stranu apod. Také můžeme pozorovat změny v pohybu, jako je například kulhání, ztrnulé chody, celková slabost, ochrnutí některé končetiny nebo jen některých svalů. Další může být změna kondice, kdy kůň hubne. Nemocný kůň také často nemá zájem o žrádlo a o pití. Na onemocnění mohou poukazovat také hodnoty teploty, dechové a tepové frekvence. Ty se ale mohou měnit i u zdravých koní, např. po zátěži, po jídle apod. Rozhodně důležitým příznakem onemocnění je průjem či zácpa, kašel, ztížené dýchání, chrčení či různé pískavé zvuky. Nemocný kůň může mít výtok z očí, nosu, tlamy, či jiných tělesných otvorů, bývá u něj například zarudlá spojivka. Na těle koně můžeme vidět otoky, rány, lysá místa či jenom neupravenou a zježenou srst. Také opožděné línání může být příznakem nějakého onemocnění. Existují nemoci, které mají charakteristické příznaky, mnohdy však můžeme při prvním prohlédnutí koně říci, že “není v pořádku” a teprve dalším vyšetřením (už za přítomnosti veterináře) zjistíme, kde je problém a jak jej lze řešit.
 

tělesná teplota dospělých koní v klidu	37,5 – 38,0 °C
tělesná teplota hříbat v klidu	37,5 – 38,5 °C
dechová frekvence dospělého koně v klidu	8 – 16 dechů za minutu
tepová frekvence dospělého koně v klidu	28 – 42 tepů za minutu
nejcitlivější část těla	pysky
rychlost růstu kopytní rohoviny	8 – 10 mm za měsíc
obnovení veškeré rohoviny v přední části kopyta	asi za 12 měsíců
po stranách kopyta	asi za 6 – 8 měsíců
na patkách	asi za 4- 5 měsíců
ukončení růstu do délky kostí končetin	v 6. měsíci života
kostí trnových výběžku obratlů	ve 4. roce života (po kastraci se růst časově prodlužuje)
počet obratlů krčních	7
hrudních	18
bederních	5 – 6
křížových	5
ocasních	18 – 21
počet zubů dospělého hřebce nebo valacha	40
počet zubů dospělé klisny	36
výměna zubů	od 2,5 do 4,5 (5) let
produkce slin	8,8 kg za hodinu
obsah žaludku	asi 12 l
délka a objem tenkého střeva	16 - 24 m, 64 l
délka a objem tlustého střeva	6 – 8 m, 96 l
délka a objem slepého střeva	1 m, 34 l
doba pasáže krmiva trávicím traktem	20 – 50 hodin
produkce trusu	15 – 23 kg za den, kálí 5 – 12 krát za den
produkce moči	3 – 10 l za den, močí 5 – 7 krát denně
kůň denně vypije podle počasí a práce	5 – 12 l na 100 kg tělesné hmotnosti
množství krve dospělého koně	asi 8 % tělesné hmotnosti (asi 40 l na 500 kg)
počet krevních skupin	10 – 19
délka říje	5 – 7 dní
doba mezi říjemi	16 dní
délka březosti	325 – 340 dní, i déle