Chov lorikula červenohlavého

Rod Loriculus zahrnuje drobné papoušky (dříve též nazývané papoušci netopýří, protože se při spaní i odpočívání zavěšují hlavičkou dolů, jako to činí netopýři).
Loricul červenohlavý je asi 15 cm dlouhý, samec je převážně zelený, čelo a temeno je červené, týl a záda mají oranžově žlutý nádech. Samice má čelo a temeno zelené, u kořene někdy načervenalé.
Pochází z mnoha ostrovů Indonézie. Živí se pylem a nektarem květů, různými plody, bobulemi a hmyzem.

• Loriculus galgulus

• Loriculus galgulus při spaní

Lorikul červenohlavý je velice náročný pták. Potřebuje pestrou a střídavou potravu. V jejich klecích musí být udržována úzkostlivá čistota. Jelikož jsou jejich výměšky tekuté, vše se v krátkosti silně znečistí a mohly by se vyskytnout nežádoucí infekce. Pokud budou tyto dvě zásady respektovány, nepochybně bude mít chovatel z lorikulů radost.

Krmení: lorikuly krmíme tekutým nektarem pro lorie, suchými semeny a naklíčeným ovsem, bílou slunečnicí a semenem kardi. Přidáváme denně několik moučných červů a ovoce podle ročního období (jablka, hroznové víno, kivi, fíky ap.). Na doplnění dále vaječnou míchanici s nastrouhanou mrkví a s rozinkami (před použitím je máčíme 24 hodin ve vodě). Spotřeba krmiva se změní od okamžiku, kdy jsou v hnízdě mláďata. Ptáci přestanou brát po delší dobu suché krmivo, ale i lorinektar, ovoce a naklíčené. Hlavní zájem nyní mají o moučné červy, kterých spotřebují 3x denně velké množství, k tomu trochu strouhané mrkve, několik kuliček hroznového vína a šťávu z fíků.
Od druhého týdne se složení krmení vrací do původních kolejí, jen spotřeba moučných červů zůstává vysoká. K postupnému snižování dochází, až když začnou mláďata sama konzumovat krmení.

Chovatel E. umístil svůj pár loriů červenohlavých do voliéry 2x1,5x1,5 V, jejíž podlaha byla vysypána silnou vrstvou hoblin a jejíž stěny byly snadno omyvatelné. Hnízdní budka velikosti jako pro andulky byla zavěšena 1 m vysoko, druhá byla položena na zem (byla zhotovena z kmene). Na dno voliéry byly položeny silné jedlové větve, větší počet tenkých jedlových větví bylo upevněno na vyšších místech a slouží lorikulům ke šplhání a zavěšování za nožičku ke spaní nebo k odpočinku.

• Loriculus amabilis

Misky s krmením jsou umístěny asi 30 cm nad podlahou voliéry, aby do vody nebo do krmení nepadaly hoblovačky. Teplota v chovném prostoru je podle roční doby 20 - 30 °C, relativní vlhkost se pohybuje mezi 55 - 70 %.

Chovný pár lorikulů až po dvou letech po získání (1996) jevil zájem o hnízdění. Sameček švitořil a krmil samičku. K páření docházelo většinou v ranních hodinách. Samička seděla pravidelně na tomtéž místě. Sameček k ní přicházel vždy stejnou cestou. Kopulace trvala až 10 minut a sameček vydával při tom vrčivý zvuk.

Za 15 dnů po prvním páření snesla samice vejce, snůška čítala 2 vejce (někdy obnáší 3). První snůška (16. a 18.2. 96) nebyla oplozená. První mládě se vylíhlo 14.4., ale bylo ihned uštípáno, druhé mládě se vylíhlo 15.4. a třetí 17.4. První tři týdny krmil samec samičku a ona sama mladé. Po třech týdnech, když samička opouštěla budku, byla vystřídána samečkem, který krmil mladé přímo. Mláďata byla kroužkována ve stáří 8 dnů kroužky o průměru 4,4 mm. Mláďata ve stáří 26 dnů nezahřívala samička ani přes den ani v noci. První mládě vylétlo z budky po čtyřech týdnech od vylíhnutí ráno, druhé týž den večer. Samec je ještě 15 dnů dokrmoval, ale občas zobala sama různé plody a nektarovou kaši.