Zásady tréninku distančních koní

Novozélanďan John Farnell, který má již 30 let zkušeností s tréninkem distančních koní na dlouhé vzdálenosti (160 km) varuje před poléváním koní o přestávkách mezi jednotlivými etapami závodu studenou vodou. Tento zkušený trenér působil několik let u šejka Hamdana bin Raschid Al Moktouma - ministra financí Dubaie. Jeho tréninkové centrum rozvíjí na vědecké bázi i pro potřebu dostihových koní nové tréninkové metody. Po návratu z Dubaie nyní pan Farnell předává své znalosti a zkušenosti v rámci odborných kurzů ve svém tréninkovém centru v německém Löffingenu -- Dittishausenu. Jaké zásady vyznává a proč - je náplní tohoto článku.
Jako každý vrcholový sportovec musí být i distanční kůň velmi dobře připraven. Krevní metabolické testy, sledování srdeční frekvence, tělesné teploty, to vše dává obraz o trénovanosti a zdravotním stavu koně. Koně do tréninku je třeba zařazovat vyzrálé až po ukončení vývinu kloubů, šlach a svalů. Nejdříve je nutné připravit základní kondici a teprve potom začít s tréninkem na dlouhé vzdálenosti. Začíná proto trénovat koně 7 leté do závodů s maximální délkou 80 km a cílem absolvovat trať v základním tempu, aby v dalších letech mohl na základě intervalového tréninku rozvíjet rychlost. Trénuje intensivně 4 dny v týdnu, 2 x zařazuje vyjížďku s lehkou prací a jeden den nechává koně odpočinout ve výběhu. Řídí se pravidlem, že šťastný kůň je zdravý kůň. Snaží se proto trénovat na různých tratích a profilech terénu tak, aby práce koně vždy bavila. Snaží se vyvarovat monotónní práci, pravidelně sleduje tepovou frekvenci. Dva až tři týdny před závody jezdí na vzdálenosti 40 - 50 km v závodním tempu. Poslední týden zařazuje krátký úsek v rychlém tempu s dostatečným následným zklidněním a vychozením. Na trénink navazuje samozřejmě výživa a saturace minerálních látek a vitamínů, nezřídka formou iontových nápojů. To je obecná kostra tréninku, která je upravována na základě individuality a zdravotního stavu koně. Zaujala mě však věta “nikdy nepolévejte své koně studenou vodou”, za účelem schlazení a návratu tepové a dechové frekvence k požadovaným hodnotám. Vzhledem k tomu, že se s tímto jevem na naších závodech setkáváme, je prospěšné se seznámit, proč tak činit nemáme!

Problematika termoregulace u koní

Při svalové práci, metabolickém zpracování potravy a při všech životně důležitých pochodech basálního metabolismu vzniká teplo. Organismus se tepla zbavuje sáláním, vedením, odpařováním vody při dýchání a z povrchu těla pocením. Protože se rychlost chemických reakcí v organismu mění v závislosti na teplotě a vlhkosti prostředí, je pro optimálně fungující enzymový systém nutná relativně stálá tělesná teplota. U homoitermních živočichů (teplokrevných) se proto uplatňuje pro tuto podmínku systém termoregulace. Největší produkci tepla organismus vytváří při svalové práci. Pokud je teplota prostředí nižší než je tělesná teplota, je teplo odebíráno -- odváděno sáláním, vedením, konvekcí (proudění) a odpařováním vody. Množství vyměněného tepla je přímo úměrné rozdílu obou teplot prostředí. Množství tepla, které přichází z hlubokých struktur do pokožky se mění v závislosti na prokrvení. Při vasokonstrikci se výdej tepla zadržuje, při vasodilataci (rozšíření cév) se výdej tepla zvyšuje. Většina živočichů má na povrchu kůže srst nebo ptáci peří, kam se nejdříve teplo odvádí. Když se tato izolační vrstva vzduchu zvětší - naježením srsti, načechráním peří, zmenší se výdej tepla do okolí a tím i tepelné ztráty. “Husí” kůže u člověka je způsobena “piloerekcí”, která vzniká stahem mm. piloerectores navozené chladem. Důležitý způsob přenosu tepla z těla živočichů, kteří se potí, je odpařování vody z pokožky, ze sliznic dutiny ústní a nosní.. Odpařením 1g H2O ztrácí tělo 0,6 Kcal tepla. Při zvýšené sekreci potu závisí míra, kterou se voda odpařuje z těla, na vlhkosti prostředí a proudění vzduchu. Je obecně známo, že za vlhkého dne má člověk větší pocit horka. To je částečně zapříčiněno snížením odpařování potu. Při svalové námaze v horkém prostředí dosahuje tvorba potu až 1600 ml/hod. a v suchém prostředí se toto množství i odpaří. Někteří savci (psi) ztrácejí - ( vydávají) teplo tzv. tachypnoí -- zrychleným dýcháním. Je to tzv. povrchové dýchání, kdy se zvyšuje výdej vody z dýchacích cest a tím i výdej tepla. Odvod tepla tedy závisí na teplotě prostředí. Přibližuje-li se teplota prostředí teplotě tělesné, odevzdává se teplo méně sáláním a zvětšuje se odpařováním. Tepelné čití - tedy reakce na teplo a chlad je významným činitelem v procesu termoregulace. Tepelné vjemy jsou přenášeny slabými myelinisovanými vlákny o průměru 2 - 4 mikrometru. Vzruchy procházejí laterálním spinothalamickým traktem a radiatio thalamica do postcentrálního závitu. Protože čidla jsou uložena subepiteliálně (podkožně), určuje jejich reakci teplota podkožních tkání. Například při stejné teplotě kovu a dřeva, máme při dotyku těchto materiálů na kůži rozdílný pocit tepla. Kov se nám zdá chladnější a dřevo teplejší. Je to způsobeno tím, že kov odvádí teplo z kůže rychleji, čímž více ochlazuje podkožní tkáň. Hypothalamická centra, řídící teplotu těla, jsou aktivována jednak tedy buňkami uloženými v předním hypothalamu, dále z kožních receptorů. Podle současných poznatků bylo zjištěno, že vzruchy, které aktivují ochranu proti vysokým teplotám, vycházejí především u člověka z hypothalamických buněk citlivých na teplo. Důkazem bylo sledování vztahů mezi okolní teplotou a teplotou uvnitř partií ucha a rektální teplotou, které spolu nekorelovaly. Produkce tepla stoupá, klesne-li teplota v hlavě pod určitou prahovou hodnotu. Práh této reakce je však snížen a její intensita menší při zvýšené teplotě pokožky. Při horečce, kdy jsou termoregulační mechanismy nastaveny na vyšší než fyziologickou tělesnou hodnotu teploty, potom termoreceptory signalizují, že skutečná teplota je nižší než tato nově nastavená hodnota a aktivují tím mechanismy pro zvýšení teploty. Následkem vasokonstrikce v kůži (snížení výdeje tepla) má nemocný pocit chladu, třese se a tím mobilizuje energetický metabolismus ke zvýšení produkce tepla. Salicylany (acylpiryn) snižují teplotu těla tím, že uvedou termoregulační centrum zpět na správnou hodnotu tělesné teploty. Opakem hypertermie (horečky) je hypotermie. Když u teplokrevných zvířat ochlazením snížíme teplotu kůže a tím i krve, docílíme tím i snížení srdeční a dechové frekvence. Umělá hypotermie má význam hlavně v chirurgii, protože vasokonstrikcí snižujeme krvácivost a spotřebu kyslíku.

Dalším důležitým termoregulačním mechanismem je pocení.
Potní žlázy (glandulae sudoriparae) jsou tubulární žlázy, které mají dlouhý vývod, pórovitě ústící na povrchu kůže. Jsou klubíčkovitě stočené a jsou na různých místech těla různě velké. U šelem jsou největší na tlapkách, u ovcí na spodině ocasu a nejlépe jsou vyvinuty u koně - po celém těle. Potní žlázy jsou u vlasových folikulů. Pot je čirý, pH 5,5, u koně je alkalický pH 8,8- mléčně žlutý, vlivem značného množství bílkovin (2,75 %). Pocení je kontinuální, pot se odpařuje a kůže nevlhne. Potní žlázy inervuje sympatické nervstvo. Pro kůži hlavy, krku a přední části trupu, vycházejí sympatická vlákna z posledního segmentu krční míchy a šesti prvních segmentů míchy hrudní. Pocení řídí centra umístěná v mozku a míše. Ty vysílají impulsy na základě toho, že:
1) přichází vzruchy z kůže při zvýšení okolní teploty
2)krev protékající centrem má vyšší teplotu
3) mění se obsah CO2 v krvi
4) vlivy korové - adrenergní

Ztráty vody a elektrolytů potem probíhají plynule, jejich příjem je však intermitentní. Přísun tekutin ( iontových roztoků) je proto při zvýšeném pocení velmi důležitý pro zachování hlavně objemu intersticiální tekutiny. Objem plasmy se nemění, je udržován právě na úkor intersticiální tekutiny. Nutnost zachovat objem buněk a plasmy vyvolává snížení osmotického tlaku mimobuněčné tekutiny. To je provázeno přesouváním vody do buněk na úkor zmenšení objemu mimobuněčné tekutiny. Pro udržování tonicity a objemu mimobuněčné tekutiny má proto význam regulace příjmu a vylučování Na a vody.

Vzhledem k tomu, že nejvýznamnější složkou vzniku tepla je svalová práce, je produkce tepla kontrolována především motorickými nervy kosterních svalů. Příslušná nervová centra jsou drážděna reflexně z “chladových” receptorů kůže. Proto prudké zchlazení kůže (polití studenou vodou) vyvolá úplně opačný efekt, než jsme očekávali. Snížení tepla kůže vyvolá vasokonstrikci - snížení průtoku krve a tím i nižší výdej tepla z organismu. Tepelné centrum s funkcí termostatickou je uloženo v hypothalamu. Jádra v zadní části řídí udržování a produkci tepla, jádra v přední části souvisí s regulací tepelných ztrát. Tyto centrální oblasti zasahují do řízení termoregulace dvěma způsoby. První způsob záleží v přímém dráždění jmenovaných center různě teplou krví protékající hypothalamem. Je li krev chladnější, aktivuje se oblast ovládající zadržování tepla a ztráty tepla se omezují a to samé platí opačně. Chlazení (polévání) oblasti hypothalamu, tedy vyvolá lokální ochlazení krve a tím i snížení tepové a dechové frekvence. Snižuje se však výdej tepla po svalové práci a dochází také ke kumulaci zplodin látkové výměny, jejichž odbourávání se snížením frekvence srdeční a dechové snižuje také. Pro urychlení fyziologického procesu snižování tělesné teploty a tím i výdeje energie má velký význam vlhkost a teplota okolního prostředí. Je proto nutné zachovat přirozené mechanismy pro snížení teploty, tedy dylataci cév pro zachování odvodu tepla sáláním a odpařováním zvýšeným pocením, dýcháním a snížení sekrece TSH (thyreostimulační hormon). Pro rychlé navození původní klidové tělesné teploty nesmíme tedy tyto mechanismy omezovat, ale naopak podporovat. Polévání studenou vodou nebo přikládání studených obkladů, které vyvolá vasokonstrikci kožních cév, omezí výdej tepla sáláním -- dosáhneme právě opačného účinku. Musíme proto naopak využít fyzikálních znalostí pro odvod tepla a tím i snižování tělesné teploty a snížení tepové a dechové frekvence. Takový princip můžeme najít např. v autech, kde k těmto účelům slouží chladič s termo-spínačem ventilátoru. Chladič auta vytváří pokud možno na co největší ploše (žebrování) odvod tepla sáláním z meandrovitě vedených trubiček s chladící kapalinou. Odvod tepla urychluje proud vzduchu vytvářený ventilátorem. Ještě intenzivněji by probíhalo chlazení, kdyby vzduch byl o vysoké relativní vlhkosti, protože kapalina je lepší vodič tepla než suchý vzduch. Pokud bychom chtěli u koně tento systém použít, museli bychom koně pouze otírat vodou jen o 2 - 3 °C nižší než je tělesná teplota, abychom nevyvolali vasokonstrikci kožních cév a zvýšit odvod tepla prouděním vzduchu okolo těla. V praxi bychom tak měli vyhledat stinné místo s mírným prouděním vzduchu a koně otírat houbou o málo menší teplotě než je tělesná. Pokud používáme ke zchlazování a vlhčení namočené ručníky aj., které přikládáme na koně, je nutné je velmi často měnit, abychom nezablokovali odvod tepla vedením po vyrovnání teplot těla a ručníku. Omezujeme však tím odvod tepla prouděním vzduchu. K přiblížení tohoto procesu a pochopení ochlazování těla se nabízí srovnání u lidí, kdy v zimě například promočíme oděv ( ponožky, rukavice, zpocené tílko aj.) a fouká studený vítr. Potom rychle dochází k prochladnutí organismu a vzniku nachlazení.

V organismu koně reakce na námahu zahrnuje isotonickou svalovou kontrakci, dochází ke zvýšení srdeční frekvence, nastane výrazný vzestup systolického objemu. V činných svalech se však projeví pokles celkového periferního odporu, který je vyvolán vasodilatací. Následkem toho stoupá systolický krevní tlak jen mírně, zatímco diastolický může zůstat beze změny. Minutový srdeční objem je zvýšen následkem zvýšené frekvence srdce. Vzestup srdeční frekvence je udržován autonomními změnami a stimulačním účinkem zvýšeného P CO2 na prodlouženou míchu. Kůže je na mnoha místech zásobena větvemi svalových artérií, takže část krve, která byla oteplena ve svalech, je přenášena přímo do kůže, kde dochází k odvodu tepla vyzařováním - sáláním. Nastává vzestup ventilace a další část tepla se ztrácí vydechovaným vzduchem. Zvyšuje se sekrece potu a jeho odpařování. Cévy kůže dilatují. Trénovaní jedinci mají v klidu vyšší systolický objem a pomalejší srdeční frekvenci než jedinci netrénovaní a mívají i větší srdce. Během tréninku se sice pulsový objem a srdeční frekvence zvyšuje, avšak výsledného srdečního výdeje může být dosaženo menším vzestupem srdeční frekvence. Proto pro rychlý návrat ke klidovým fyziologickým hodnotám má rozhodující vliv trénovanost koně!