Amarant vínorudý

Německy - Weinrote Schwarzkehlamarant
Anglicky - Vinaceus Firefinch

Ve starší odborné literatuře (Karásek) je tento amarant uváděn jako samostatný druh “astrild vínorudý”. Steinbacher ho uvádí jako poddruh amarant škraboškový vínorudý -- Lagonosticta larvata vinacea. Současná systematika ho uvádí jako samostatný druh amarant vínorudý, se třemi poddruhy: vinacea, togoensis a nigricollis. Tato data uvádím pro úplnost a ujasnění.

Rozšíření:

Poddruh vinacea se vyskytuje v Senegalu, podél severozápadní hranice ke Gambii, v Guineji Bisau, v Guineji a na jihu Burkina-Faso (dříve Horní Volta). Obývá savany porostlé vysokou trávou, keři a bambusovými houštinami, okraje lesů a neobdělávaná pole. Žije buď v párech nebo v malých skupinách s příslušníky svého druhu nebo ve společnosti amarantů malých nebo motýlků rudouchých.

Popis:

1,0 - strany hlavy a hrdlo černé, vrch i spodina těla tmavě vínorudé, střed břicha šedý, spodní krovky ocasní černé. Po stranách prsou má několik bílých teček. Horní krovky ocasní a pera ocasní jsou karmínově červené. Zobák a nohy jsou šedočerné.
0,1 - vrch těla světle hnědý se slabým nádechem do šeda. Strany hlavy a hrdlo šedavé, spodina světle růžová, břicho a spodní krovky ocasní šedožluté. Mláďata se podobají samičce. Délka 10 cm.

Amarant vínorudý se dováží zřídka. V letech 1949-1950 byly jednotlivé páry nabízeny v Holandsku. Svým chováním a způsobem života připomíná dobře známé motýlky rudouché. Po dovozu je tento druh velmi choulostivý a vyžaduje stálou teplotu okolo 25 °C. Vlhké a chladné počasí nesnáší ani po úspěšné aklimatizaci, proto má být trvale chován ve vnitřních ubikacích.

Švýcarský chovatel ZEDER píše v německém časopise Gefiederte Welt 4/99, že si v září 1995 koupil v Německu dva páry amarantů vínorudých, kteří byli dobře uvyklí a v perfektním stavu. Nejdříve je umístil do bednové klece a později do vnitřní voliéry o rozměrech 3x2x2 m (dxhxv), která se nacházela v ptačím pokoji zřízeném ve sklepní místnosti v obytném domě. Celý prostor této místnosti měřil 18 m2 a byl osvětlován zářivkami 2x 12 W, 2x 76 W a 1x 77 W. Zeder je přesvědčen, že zářivky v tomto sestavení zajišťují ideální světelné spektrum. Ráno v 6.00 hodin jsou zářivky rozsvěcovány spínacími hodinami a ve 20.45 vypínány s použitím stmívacího zařízení. Tento světelný režim je v zimě i v létě stejný.

Ve voliéře je umístěn ozdobný bambus, filodendron, pokojová vinná réva, dále zde jsou větve borovice a jiných druhů donesených z přírody. Až na malé místo, kde je vrstva písku, je celá podlaha vyložena mechem. Mech poskytuje amarantům především činnost, ale slouží jim i ke stavbě hnízd.

V době, kdy chovatel Z. článek psal, se ve společnosti amarantů nacházely ještě další ptačí druhy: 1,1 Tygříček tečkovaný, 4,4 astrild černotemenný (Estrilda nonnula), 1,1 astrild šedoprsý (E. melanoxtis) a 1,1 amarant tečkovaný (Lagonosticta rufopicta).

Klimatické faktory:

Jak jsem se již zmínil, jsou amaranti vínorudí v době aklimatizace nároční na teplo, ale i později vyžadují vyšší teplotu než většina druhů astrildovitých. Z. udržuje v chovné místnosti průměrnou teplotu 22 °C, při hnízdění i poněkud vyšší.
Relativní vlhkost v době hnízdění je 57 % - nejnižší byla zaznamenána 50 %, nejvyšší 64 %. Tyto rozdíly jsou ovlivňovány činností ústředního topení, ale mají návaznost i na venkovní teplotu.

Krmení:

V přírodě se živí amaranti vínorudí travními semeny a různým hmyzem, který sbírají se země. Z. krmí směsí zrnin pro exoty, kde podíl travních semen činí 25 %. Dále mají amaranti stále k dispozici grit, sepiovou kost, mleté mušličky, dřevěné uhlí, hroznový a ovocný cukr a rozdrcené vaječné skořápky důkladně na kamnech vyhřáté.
Ze zeleného krmení dává Z. salátové okurky nakrájené na kolečka. Občas jim nabízí zmrazené a roztáté polozralé senegalské klasy, ale o ty nemají amaranti příliš velký zájem. Jednou v týdnu podává Z. místo uvedené směsi semen jednotlivě senegalské proso, mohár, proso japonské a mana. Potřeba živočišného krmení je kryta larvami plesnivce obilního a mravenčími kuklami. Pro změnu ještě 1-2x v týdnu živočišné krmení zn. “BEKFIN”.
V letních měsících dostávají ptáci pravidelně čerstvé zelené krmení - ptačinec žabinec, lipnici roční, smetánku, jitrocel větší, tomku vonnou (Anthoxanthum odoratum), srhu říznačku a polozralý mohár nebo čumízu.
Chov:

Chovatel Z. doporučuje dát amarantům vínorudým možnost vlastního výběru partnera, neboť je větší naděje na úspěšný chov.
Doba hnízdění amarantů vínorudých v Africe spadá na měsíce červenec - srpen, tedy do období sucha. U chovatele Z. hnízdili amaranti v kteroukoliv roční dobu. Jelikož zásadně nepoužívá budky, jsou ptáci nuceni si sami stavět hnízda volně v houští. Předpokladem je dostatek staviva. První hnízdo si amaranti postavili ve výšce 1,80 m, druhé ve výšce 1,00 m. Nejoblíbenější na stavbu jsou kokosová vlákna, na výstelku jemné peří a mech. Hnízdo má kulovitý tvar bez vletové roury. Postavení hnízda trvalo cca 4 dny. Snůška čítá většinou čtyři vejce, jen výjimečně pět. Jsou snášena denně. Doba inkubace je 11-12 dnů. Přes den se rodiče v zahřívání střídají, v noci sedí pouze samice. Po vylíhnutí jsou mláďata zahřívána po dobu 7-8 dnů. Z. umisťuje pod hnízdo topnou žárovku, aby zabránil případnému podchlazení mláďat. Později, když mláďata povyrostou, žárovku nepoužívá, protože teplota udržovaná v místnosti na 23 °C, je postačující. Mláďata vyletují z hnízda za 18-20 dnů a v prvních dnech se pohybují ve voliéře málo obratně. Zda se na noc do hnízda vracejí, chovatel nezjistil. Kontroly průběhu hnízdění lze provádět kdykoliv bez jakéhokoliv rizika.

V době odchovu dává chovatel Z. kromě již uvedených druhů krmení navíc naklíčené proso mana. Drobné mravenčí kukly, jakož i larvy buffalo, mají amaranti k dispozici ráno i večer. Jak mláďata rostou, stoupá spotřeba živočišného krmiva. Po vylétnutí mláďat z hnízda se opět snižuje. Snad stojí za připomenutí, že Zeder klasickou míchanici nedává, protože složení suchých směsí dodávaných obchodem je optimální.

Amarant vínorudý je po všech stránkách příjemný a zajímavý ptačí druh. Snad se ho podaří rozmnožit a v chovech na trvalo udržet. Chovatelé by měli vést otevřený dialog a výměnu zkušeností. K tomu musím osobně poznamenat, že by měli výsledky své činnosti zveřejňovat na stránkách zpravodaje Fauna.